Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora
Poslechněte si článek namluvený autorem kdykoliv a kdekoliv.
Stáhnout si ho můžete ve formátu MP3.
Je podvečer. Vracím se domů z cyklistického tréninku. Slunečný den se nakupil do modrých mraků plujících nízko nad krajinou. Celá zem září modře jako Hvězdná noc od Vincenta van Gogha. V místech, kde se probleskující modré paprsky dotkly okraje města, jsem si připadal jako na nádvoří Modré mešity v Instanbulu. Možná, že tam, ve vyhřátých domech, kde se milují a usínají lidé, se v jejich něze zračí modré období jako z Picassových obrazů. Krásná nahá žena se sepnutými vlasy se myje. Na stole váza s květinami. Rozestlaná postel. Ticho. Hladivé světlo. Klid.
Nejsem malíř, abych i jen zlomek té imprese otiskl na plátno. Desítky valérů modré a vše tak dokonale blízko očím, že jsem si připadal, že si do těch mraků mohu sáhnout. Srdce je ve zlomku vteřiny naplněné pokojem a jasným vědomím, že tady a teď je všechno správně. Nic nechybí. Nic nepřebývá. Všechno jest. Ten okamžik, proti němuž je vteřina k uzoufání dlouhá, tě najednou spojil s dětstvím. Pro tuhle chvíli lidé celého světa putovali a postili se a hledali a umírali. Jenže už není třeba putovat a postit se a hledat a umírat. Ten okamžik, kdy všechno dává smysl, je tu přece pořád s námi. Ten okamžik se jmenuje láska.
Vánoční příběh o narození Spasitele přece není nic jiného než příběh o lásce. Dny se prodlužují, světla přibývá. Ztajený život v hloubi polí, luk a lesů sbírá sílu, aby brzy vyrazil na povrch. Nikdo by dnes ani jindy neměl zůstávat sám. Bez domova, bez jídla, bez tepla a bez naděje. Nadchází čas, v němž nemají místo přívlastky, s nimiž se obvykle něco měří nebo vrtá skála. Naše víra nebude díky Vánocům ani větší nebo hlubší. Nesejde na tom, přijdeme-li na bohoslužby prvně po mnoha měsících, anebo máme-li místa v kostelích dávno vysezená. Nesejde na tom, jak pěkní a upravení budeme u vánočního stromku a v záři chrámových voskovic. Syn tesařův, Ježíš a Mesiáš, nám svým narozením klade otázku, jestli jsme šli v jeho stopách zbylých tři sta šedesát čtyři dní. O to jde, přijít ke dni Božího Vtělení připravený. I proto jsou vánoční svátky tak krásné u všech laskavých, dobrých, čistých lidí, bez ohledu na jejich spirituální ukotvení. Odezírajíce z jejich konání a štěstí bychom měli my, křesťané, slavit Boží narození.
Každou vteřinu se na světě narodí čtyři děti. Každou sekundu se odvíjí nový vánoční příběh. Vědí-li dva lidé kdekoli na planetě, co je to láska a co je to něha a co je to laskavost a co je to milosrdenství, mají kromě toho, že jsou šťastní, všechno, aby tehdy, až budou připraveni, dokázali odpovědět na Boží zavolání: Ano, Pane, věřím. Podívejte se do očí každému, kdo miluje. Pohleďte na každé dítě. Vezměte za ruce starého člověka, který se celý život staral o druhé. Obejměte každého, kdo trpí. Bez složitých teologických konstrukcí a kázání, u nichž se usíná, poznáte, co to jsou Vánoce. Tady je láska. Tady se dívej.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
