Seznamka
Text: Lukášovo evangelium, 2. kapitola
Jak slavíte Kristovo narození? Troufám si povědět, že sváteční atmosféra, přání a dárky, vánoční hudba a výzdoba – to všechno má svůj skutečný smysl tehdy, když alespoň tušíme, co se tenkrát v Betlémě stalo. Lékař a evangelista Lukáš měl smysl pro utřídění faktů. Ve svém evangeliu zachycuje nejvíce podrobností o Ježíšově narození. Sděluje, že zpráva o narození nejdříve zazněla prostřednictvím andělů.
Boží posel – anděl – vyzval pastýře na betlémských pláních, aby se vypravili do Betléma a šli se poklonit narozenému Spasiteli, Kristu a Pánu. Drsní pastýři byli svědky něčeho až nadzemsky úžasného a slavného. Na chvíli se otevřelo nebe a zaslechli úryvek nebeské bohoslužby. Pastýři byli tak ohromeni, že je naplnila bázeň. Na setkání s Boží slávou se často nedá zareagovat hned jásavou radostí, ale spíše ohromením až bázní. Např. Jákob ve svém snu v Bétel vidí žebřík (Gn 28,10-17), po kterém vystupují a sestupují andělé. Hospodin k Jákobovi promluví a potvrdí svá zaslíbení. Jákob pak ohromeně vyznává: „Jistě je na tomto místě Hospodina já to nevěděl“. V lidském životě bývají chvíle, kdy je Bůh velmi blízko, ale pro tvrdost našeho srdce či pro zahledění na jiné věci ho přehlížíme a nepovšimneme si, že prochází kolem nás. Ve vánočním příběhu zvěst o narození Ježíše zaznívá prostřednictvím andělů.
Od anděla je slyšet smělé evangelizační zvěstování. „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost (doslova anděl říká: evangelizuji vás velikou radostí), která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ To bylo stručné a jasné zvěstování a zároveň zpráva, která přímo bila do očí. Izrael celá staletí čekal Mesiáše. Slavil svátky, četl proroctví a vyhlížel. Náhle anděl předá poselství, že se už narodil Spasitel – Kristus – to znamená Mesiáš – pomazaný. A ještě k tomu Pán – tedy slovo, kterým se označoval Hospodin. Prostí a drsní pastýři se stávají příjemci jedinečného Božího zjevení. Jsou připojena poznávací znamení, jak a kde Mesiáše nalézt a poznat. Bylo třeba jít do Betléma a tam hledat dítě zavinuté v plenkách a položené do jeslí. I pro tehdejší společnost bylo silné, že pro Narozeného neměli místo, narodil se ve stáji, v chudobě a špíně.
Další slova už nejsou vyslovena jen jedním andělem. Na chvíli se otevřelo nebe a hned tu bylo množství nebeských zástupů. Důraz je položen na slovo „a hned“, které naznačuje náhlý příchod. Tak je to i u Mal 3,1 kde je předpovězen náhlý příchod Pána do chrámu. Podobně náhle sestoupil Duch svatý o dni Letnic a také náhlé Boží zjevení zastavilo Saule na cestě do Damašku. Boží jednání a Boží návštěva přichází nečekaně, náhle. Bůh zná kairos – příhodný čas.
První část nebeského chvalozpěvu vyjadřuje to, co je vrcholem vánočního příběhu. „Sláva na výsostech Bohu“. Sláva, záře, nádhera, to vše vede člověka k adoraci, uctívání a oslavě. Ale nejde jen o nebe! Evangelium se okamžitě soustřeďuje i na zem: „a na zemi pokoj“. Sláva Boží na nebi a na zemi pokoj, který vyvěrá ze zjevení Boží vůle. Jak by mohli lidé zůstat lhostejní k takovému zvěstování? Boží jednání obvykle nedovedeme pochopit a vhodnou odpovědí bývá chvála, díkůčinění a zpěv. Apoštol Pavel také při zvěstování Božího díla upadá do doxologie, chválí a dobrořečí Bohu. Největší věci, které nám Bůh dává, jsou tak ohromující, tak nečekané, tak milostivé, že nelze jinak, než zpívat a chválit. Někdy Boží zjevení vyvolá až zděšení a svatou bázeň. Boží velikost a svatost jsou přemáhající a vedou člověka k pokání. V posledu je evangelium důvodem k radosti, vděčnosti a adoraci. O mnoho se připravujeme, když u vánoční zvěsti nechválíme a nezpíváme. Bez oslavy a chvály je život suchopárnou dřinou. Bez slavení Boha se stáváme modláři. Člověk musí někoho oslavovat, něčemu holdovat. Pokud neslavíme Boha, vědomě či nevědomě začneme žít pro jiné bohy a námi vytvořené modly. Člověk je stvořen pro svého Boha a jen ve společenství s ním je smysluplnost lidského života.
Andělské zvěstování končí slovy: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jak je to možné? Jak se mohlo Bohu zalíbit v nás lidech? Svědčí to o tom, že Bůh neopustil své stvoření. Ukázal svou přízeň a přišel v Kristu na tuto zem. V tom je obrovská naděje pro všechny lidi. My míváme problém najít pozitivní vztah k některým lidem. Bůh Otec ale odložil svou důstojnost a přišel ve svém Synu za námi. Z těžko pochopitelného důvodu si nás zamiloval a v narození Spasitele projevil svou přízeň. Naštěstí vánoční evangelium není lidským vlastnictvím. Evangelium zvěstované anděly je pro všechny lidi bez rozdílu. Bůh v nich má zalíbení, miluje je!
Svědkem andělského zvěstování nebyl Jeruzalém a jeho náboženští představitelé. Nejdříve slyšela skupina pastýřů na betlémských pastvinách. Patrně by mnozí zasloužilí jeruzalémští občané obyčejnými pastýři pohrdli. Ne tak náš Pán a Bůh. Své anděly – posly – posílá nejprve k pastýřům. To svědčí o Boží velkorysosti a lásce. Drsní pastýři, v jejichž životě nebylo mnoho vánoční romantiky, se stávají svědky andělského zvěstování. Spěchají do Betléma, aby se podívali na Narozeného a aby sdíleli s druhými poselství, které od andělů přijali. Bůh kdysi řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji“ (Ex 39,19; Ř 9,15). To naštěstí nemůžeme změnit. Pojďme se s pastýři poklonit do Betléma a potom následovat Krista na další cestě. Bůh k nám lidem projevil své milosrdenství. Vánoční inkarnace je velkou inspirací. Nemilosrdný křesťan a nemilosrdná církev jsou karikaturou Vánoc. Vánoční evangelium proměňuje lidská srdce, vede k údivu nad Boží láskou a ke chvále. I v dnešní době je možné prožít údiv nad tím, že Pán se sklonil také k nám, že v nás našel zalíbení, i když nás zná lépe než my sami sebe. V uctívání narozeného Ježíše se začíná odehrávat skutečný vánoční příběh a v něm dominuje radostná naděje pro všechny lidi bez rozdílu.
Pavel Černý je kazatel Církve bratrské, bývalý předseda Ekumenické rady církví.
