Akce, meditace a vděčnost

biskup Pavel Konzbul
Autor: www.cirkev.cz

Na internetovém portálu Business Success byl před několika lety zveřejněn článek s názvem „Dnes začíná zbytek tvého života“. Myslím, že je to pěkné motto dnešního prvního dne roku 2018. A tak je nasnadě otázka, jak tento zbytek života prožít. Odpověď na ni nám naznačuje evangelium. Tam jsme svědky tří událostí. Pastýři vidí narozeného Ježíše, mesiáše a zachránce, v jeslích a tento jejich prožitek byl tak intenzivní, že si ho nedokázali nechat pro sebe a všude o tom hovořili – stali se tak symbolem akce. Naopak Ježíšova matka Marie vše uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom – je tak symbolem meditace. Do třetice tu máme opět pastýře. Ti, až se vypovídali, velebili Boha za vše, co slyšeli a viděli, a jsou tak symbolem vděčnosti.

Myslím, že právě tyto tři věci od nás křesťanů okolní svět v novém roce očekává. A navíc by akce, meditace a vděčnost měly být v našem životě v rovnováze. To celkem odpovídá i pedagogické zkušenosti tzv. druhého Jana Amose Komenského, švýcarského pedagoga začátku 19. stol. Johanna Pestalozziho, který říká, že „šťastný je ten, kdo dokáže najít rovnováhu mezi svými touhami a možnostmi“.

Již z prvních kapitol Bible, z příběhu stvoření, je jasné, že slovo je u Boha čin. On řekl a stalo se. Naše víra je totiž poslání, je činorodá, mají se z ní rodit činy, a to občas i bez ohledu na okolnosti. Pěkně to připomíná anekdota: Malý Izik se vrátí ze školy s dopisem od učitelky, která si stěžuje, že je Izik nemytý a zapáchá. Druhý den se ho ptá: „Tak co říkal tatínek?“ Izik na to odpoví: „Říkal, že nejsem růže, tak ke mně nemáte čichat, ale máte mne učit.“ Pokud ale budeme jenom v akci, tak na míček, který je poslaný na naši stranu, budeme jenom reagovat, ale již nebudeme mířit. Aby tomu tak nebylo a shon událostí, které nás nutí jednat, pro nás nebyl smrtonosnou vlnou, je třeba o věcech uvažovat, meditovat a promýšlet je. Tento přístup nás učí vidět dál, než jen to, co je zřejmé. Anglický lord zjistil, že se mu ze špajzu ztratila tři kila hovězího. Sluha Jean vše svádí na kočku. „Přinesou tu kočku!“ rozkáže lord. Pak kočku položí na váhu a ta ukáže přesně tři kila. „Tak, to je to maso,“ říká lord. „A kde je ale ta kočka?“ Možná právě také proto nazvala „nebeská porodní babka“, archanděl Gabriel, Pannu Marii „milostiplnou“, že o věcech přemýšlela a nedělala unáhlená rozhodnutí.

A do třetice tu máme vděčnost. O ní se výslovně mluví v Bibli ve dvaceti verších. Poté, co byl známý anglický biblista Matthew Henry okraden, napsal si do svého diáře: „Dovolte mi být vděčný za prvé za to, že jsem nikdy předtím nebyl okraden, za druhé za to, že i když uloupili moji peněženku, nevzali mi život, za třetí za to, že i když vzali všechno, co jsem měl, nebylo toho mnoho, za čtvrté za to, že jsem to byl já, kdo byl oloupen, a že jsem to nebyl já, kdo loupil.“ Pokud tedy zápasíme s tím, abychom našli něco, za co bychom měli být Bohu vděční, zde je dobrý důvod: „Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky!“

Autor je římskokatolický duchovní, titulární biskup litomyšlský a pomocný biskup brněnský.