Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org / Creative commons
Křesťan má jediného Pána. Ježíše Krista. Jeho vykupitelským příběhem, který se rozprostírá v čase jeho pozemského putování a v událostech Kříže a Vzkříšení, má poměřovat sám sebe, svoji cestu a svůj vztah k okolnímu světu. Víra není něčím, co se dá odložit, když se to zrovna nehodí. Víra není apriori známkou slušnosti, ani znamením tzv. lepšího člověka. Je darem božího dětství a pozváním k náročné cestě, jež vede do věčnosti.
Co pro mne znamená být v občanské společnosti křesťanem
Být křesťanem pro mě znamená vědět, odkud pochází království, do něhož putuji, a kdo je můj Pán.
Být křesťanem neznamená být infantilní a poslušný rozkazům, které se od boku střílí směrem k občanům.
Být křesťanem není totéž co být submisivní a dát si v pokřiveném vnímání svobody a pokory líbit úplně všecko.
Být křesťanem znamená nastavit i druhou tvář, ale ne dát se bít od rána do večera jenom proto, že jediný smysl člověka je utrpení a život věčný.
Být křesťanem je pro mne v bonhoefferovském smyslu pozvání k tomu stát se velkorysým, milosrdným člověkem, který nezapomíná rozmnožovat svěřené hřivny.
Být křesťanem pro mne znamená poznávat hodnotu vnitřní a vnější svobody.
Být křesťanem pro mě znamená výzvu postavit se jakémukoliv zlu, anebo k tomu zburcovat druhé.
Být křesťanem pro mne znamená být člověkem racionální, dialogické rozvahy.
Být křesťanem pro mě znamená hledat pravdu a podle poznané pravdy také žít.
Být křesťanem pro mne znamená zastávat se života v celé jeho pestrosti a šíři a pomáhat překonávat druhým tragické životní okamžiky.
Být křesťanem pro mne znamená instinktivní odvahu nelísat se k vždy dočasné moci a nečinit z jakéhokoli člověka boha.
Být křesťanem pro mě znamená vést rozhovor s kýmkoli, kde se chce poučeně bavit o věcech, které ovlivňují naše životy.
Být křesťanem pro mne znamená vzít na sebe tíhu té části poničené církve, která u řady lidí ztratila důvěru.
Být křesťanem pro mě znamená mravní povinnost duchovního růstu i nutnost okřiknout ty, kteří se nejvíce utrhují na slabé, bezbranné, na ženy a děti.
Být křesťanem pro mne znamená spravovat tu malou část světa, v níž žiju a kterou pokládám za svůj domov.
Být křesťanem pro mě znamená být člověkem masarykovské drobné práce a politicky a občansky aktivním.
Být křesťanem pro mě znamená sloužit druhému bez rozdílu vyznání, sociálního postavení, pohlaví, kultury, jazyka, věku.
Být křesťanem pro mne znamená vstupovat do světa a v něm hledat a ukazovat na stopy boží přítomnosti.
Být křesťanem pro mě znamená být odpovědný vůči vlastnímu tělu, duši a duchu, a odmítat všechno, co ze mne dělá otroka a člověka závislého na nejnižších pudech a duševních hnutích.
Být křesťanem pro mne znamená milovat. Svého partnera, děti, rodiče, sourozence, přátele, své bratry a sestry, svoji zemi, cizince, poutníky i ty nejposlednější z posledních.
Být křesťanem pro mne znamená vědět, kde mám hledat pramen síly, v níž jsem schopen měnit své chování a omluvit se tam, kde jsem ublížil.
Být křesťanem pro mě znamená věřit v živé boží Slovo a v uzdravující sílu svátostí.
Být křesťanem pro mě znamená žít v hloubce toho slova kulturním životem a pokorně odezírat od těch, jimž bylo dáno nahlédnout do kapes boží milosti – např. umělcům.
Být křesťanem pro mne znamená rozhodnutí žít svobodně, dopřávat svobodu a odmítnout pracovat pro toho, kdo s lidmi zachází jako s odpadky podél cest.
Být křesťanem pro mě znamená mít bezpodmínečnou úctu a porozumění těm, kteří jsou ostrakizováni pro svoji víru, schopnosti, sexuální orientaci, pohlaví, životní styl, kulturu a řeč.
Být křesťanem pro mne znamená upřednostňovat radost nad negativismem, naději nad beznadějí, krásu nad ošklivostí, pohyb nad statičností, aktivitu nad pasivitou, svědomí nad paragrafy katechismů.
Být křesťanem pro mě znamená být, ne přežívat ani žít v závětří.
Co čekám, že by prezident demokratické země dělat nemusel
V nadcházející prezidentské volbě, v níž se někteří kandidáti hlásí k víře v živého Boha, je pro mě důležité výše napsané. Nejsem příznivcem velkých liter a slov a duchovních přívlastků typu hlubší, lepší, poctivý, upřímný a slušný. Tyhle přívlastky na mě nedělají dojem. Dívám se kolem sebe. Ptám se. Nezbavuji se paměti a připomínám si TGM a Václava Havla jako jedinečné příklady božího vyvolení ke službě, která dávala smysl a přinesla velký užitek.
Neodvažuji se lidem, kteří spolu se mnou vyznávají Ježíše jako Spasitele a božího Syna radit, koho by měli v prezidentských volbách volit. Věřím ale, že nového prezidenta budou právě křesťané volit i u vědomí velkých postav křesťanských dějin, svých křestních a biřmovacích patronů, světic a světců. Mám důvěru, že dají přednost rozvážnému a moudrému člověku, který by reprezentoval to, po čem sami touží.
Vedle pozitivního vymezení tu jsou limity, za něž nemohu i díky své výchově, křesťanskému a filosofickému založení, kvůli své lásce, přátelům, práci a naději jít. Prezident demokratické země by podle mého mínění nemusel:
Rozdělovat občany podle neobhajitelných kritérií a kategorií.
Štvát proti sobě jednotlivé sociální skupiny, které se potřebují a kdy jedna z druhé vyrůstá.
Vystupovat jako ambasador cizích mocností a brát si příklad z totalitních režimů a diktatur.
Chovat se k menšinám a lidem veřejné služby opovržlivě.
Rozjitřovat v lidech nízké pudy a negativní emoce a za jejich osobní nesnáze a prohry vinit podle toho, jak se to hodí, ty druhé.
Rezignovat na bazální normy společenského chování a etikety.
Odmítat spolupracovníky, jejichž práce a dílo prošly přísnou dialogickou oponenturou a přetrvaly.
Propagovat nezdravý životní styl.
Pohrdat akademickou a novinářskou obcí, částí církví a náboženských společností nebo těmi, kteří si svou dobrou prací vydělávají na živobytí, aniž by se museli neustále vymezovat vůči okolí.
Ostentativně odmítat ostatní prezidentské kandidáty a veřejnou rozpravu nad podobou prezidentského mandátu a služby.
Dělat z historického sídla českých králů a prezidentů opevněné místo.
Obklopovat se lidmi s komunistickou minulostí a extrémistickou přítomností.
Zaplavovat veřejný prostor hlukem prázdných slov a frází.
Stavět proti sobě město a venkov a kastovat lidi podle míry nenávisti k těm, kteří jsou ve svých životech a povoláních úspěšní.
Využívat neštěstí lidí utíkajících před válkou k rozdmýchávání odporných vášní.
Notovat si s těmi lidmi církve, kteří nehledí do budoucnosti, ale do minulosti.
Pohrdavě vystupovat proti evropským zemím a klasifikovat lidi podle jejich víry a kulturního založení.
Používat v úřadu jazyk nálevny hluboko po půlnoci.
Nadřazovat diskutabilní ekonomické zájmy země před nutností chránit a zasazovat se za lidská práva.
Prosazovat orientaci na Rusko a Čínu před pokojnou a přirozenou inkulturací s kulturami a zeměmi euroatlantické civilizace a všech ostatních mírumilovných národů.
Chápat právo a spravedlnost prizmatem totalitních režimů.
Pohrdat kavárnami, v nichž se vaří dobrá káva a vedou inspirativní řeči.
Stavět proti sobě intelektuální elitu (např. učitele, vědce, lékaře, duchovní) a tzv. lidi práce, kteří v každodenním životě přirozeně dokazují, že se potřebují, že spolupracují, že spolu hovoří a že jedni od druhých odezírají to nejlepší, co umí.
Brát lidem naději a radost a podporovat ve společnosti blbou náladu.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
