Seznamka
Prezentační snímek z divadelní hry Naše násilí a vaše násilí
Autor: www.divadelnisvet.cz
Oliver Frljić nepatří mezi klasické divadelní režiséry, na jaké jsme na domácí scéně zvyklí. Řadí se k performerům, jejichž prvořadou ambicí je měnit zaběhnutý řád, šokovat, přitahovat k sobě pozornost. Z toho důvodu považuji za důležitější věnovat se primárně jeho myšlenkového světu, a až odvozeně aktuálně tolik diskutovanou hrou Naše násilí a vaše násilí.
Frljić se soustřeďuje na vyvolání rozruchu. Nesleduje proto vytvoření díla, jehož síla myšlenek, dramatické ztvárnění a herecké výkony vyvolávají debatu nebo dokonce neklid. Chce šokovat na první dobrou. Rychle a razantně. Nikoliv vlastní silou výpovědi, ale tím, že kopne do symbolu, k němuž se část společnosti vztahuje a má ho v úctě. Naservíruje něco mimořádně vyzývavého, pro část společnosti přímo odpudivého, a čeká, jak se společnost zachová.
Minimálně měsíc před uvedením hry byla veřejnost nakrmena jednou nechutnou scénou. Biskupové se tím dostali do složitého postavení. Citlivější povahy se cítily zraněné a upřímně si přály, aby se jich někdo zastal. Na druhou stranu, čím váženější autorita si vyjádří, tím se cítí autor důležitější, protože na tom jeho počinu přece něco musí být. Navíc se měli vyjadřovat ke hře, kterou pravděpodobně ještě nikdo z nich neviděl.
Frljić prohlašuje, že vytváří politické divadlo, ale okamžitě dodává, že i nejkonzervativnější divadlo je politické, protože podporuje status quo, přičemž ovšem pro Frljiće je status quo něco jako noční můra. Frljić totiž naopak testuje, co mu projde, k čemuž se i v jednom rozhovoru přiznává. Používá divadlo jako hlásnou scénu pro své extrémní politické názory. Odmítá existující instituce, touží rozdělit společnost, přičemž zpochybňuje všechno, čím naše společnost žije. Nejde mu o divadelní hru jako takovou, ta je nakonec podružná, ale chce, aby společnost reagovala. Čím ostřeji, tím lépe pro Frljiće. I zákazy jsou dobré. Dodává mu to důležitosti a posiluje jeho despekt vůči západní civilizaci.
Podle Frljićových představ se dopouštíme stejného násilí, jakého se dopouštějí islamisté. Naše násilí je ekonomické, vykořisťujeme, jsme antisemité a rasisté. Frljić bojuje za sociální rovnost, které by nejraději dosáhl tím, že by zrušil všechny stávající struktury. Nevěří v možnost jejich změny bez použití násilí, jelikož stávající struktury mají tendenci chránit status quo. Cílem by mělo být nastolení jiného politického a ekonomického systému.
Při pohledu na Frljićovy ultraradikální názory je zřejmý jeho cíl. Reakce vyvolané jeho tvorbou mají potvrdit jeho názory, tedy, že naše společnost je stejně násilná a nepřátelská, jako ta islamistická. Naše násilí je stejné jako násilí, kterého se dopouštěli hrdlořezové z IS. Frljić neklade otázky, on už má jasno. Inscenuje scénu s mimořádně ekl obrazem a škodolibě pozoruje, co to udělá. Jeho provokace jsou nastraženou pastí. Zákaz jeho her nekoresponduje s naší otevřeností a deklarovanou svobodu a zvyšuje zájem o jeho tvorbu. Studený nezájem je účinnější variantou, u které ovšem skřípou zuby nad Frljićovým pohrdáním naší civilizací.
Z minulosti známe vícero bojovníků za nový spravedlivější řád. Jejich představy ráje na zemi se brodily v potocích krve a v nastolení diktatury potírající základní svobody. Ostatně o Frljićově vztahu ke svobodě svědčí i jeho výrok, že každý skutečný umělec musí být levicový, protože správná je jedině idea sociální rovnosti. Jo, to nám soudruzi také hlásali, jaké má vypadat správné umění.
Na celé inscenaci mně připadá nejvíc neakceptovatelná cílená manipulace. Frljić se dopředu snaží vzbudit co nejvíc pokřiku a za tím účelem vymyslí mega urážku, aby pak mohl spokojeně pozorovat všechny, kteří se rozčilují. Jaké každý autor nutně potřebuje publikum. A jako každý autor svým dílem vypovídá především o sobě. O svém opovržení naší civilizací, které se zrodilo možná někde v traumatu balkánských válek. Nemá smysl zakazovat jeho exhibice. Má smysl polemizovat s nepřijatelností jeho názorů. Naplnění jeho vizí by znamenalo totální zkázu společnosti, anarchie a boj každého s každým.
Myslím, že není třeba se zbytečně znepokojovat. Provokujících pošuků běhá po světě víc. Je potřeba věřit divákovi a nehroutit se.
