Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com / Annie Spratt
K oddělování dětí od rodičů dochází v souvislosti s řešením nelegální migrace na hranicích mezi Mexikem a USA. Jedná se o praxi, která funguje na základě tzv. nulové tolerance Donalda Trumpa. Od počátku dubna do poloviny června bylo takto odebráno téměř dva a půl tisíce dětí. Mluvíme-li o dětech, pak máme na mysli také děti sotva odrostlé plenkám, jak to potvrzuje několik nezákonně pořízených záběrů z detenčních center, kde trpící děti volají své rodiče. Médii zveřejněná videa vzbudila ve Spojených státech a posléze i po celém světě vlnu nesouhlasu a solidarity.
Na tristní způsob řešení situace na hranicích upozornili také konzulové zemí, jejichž občanů se problém týká nejvíce, tedy Mexika, Hondurasu a Salvadoru. (Honduras drží prvenství v počtu násilně usmrcených osob na světě. Čas od času jej na první příčce vystřídá Salvador) Mexický ministr zahraničí Luis Videgaray označil postup amerických úřadů za porušování lidských práv, zároveň se obrátil se stížností na několik orgánů OSN i Organizaci amerických států (OAS). Oddělování dětí od rodičů se začalo řešit až v souvislosti s mediálním rozruchem, tato praxe zacházení s migranty je však s největší pravděpodobností dlouhodobá.
Federální zákon kriminalizující „nesprávný vstup“ (improper entry) cizinců ale podle některých komentátorů toto rozdělování nevyžaduje. Naopak umožňuje použít přestupkové sankce (civil penalties) nebo trestněprávní sankce, popřípadě je možné použít kombinaci obou přístupů. I pod dřívějšími vládami demokratů i republikánů se nelegální migrace většinou řešila pomocí přestupkových sankcí až do nedávné změny politiky současné vlády.
Vlna solidarity s dětmi se projevila mimo jiné dopisy a peticemi, které zasílali občané americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. K těmto dopisům se připojili také křesťané napříč denominacemi – včetně evangelikálních kruhů, které jsou tradičními podporovateli prezidenta. Trump po vlně nesouhlasu zrušil toto opatření a začal hledat kompromis napříč politickým spektrem. Rozdělování rodin kritizovali američtí biskupové, římský biskup varoval před populistickými řešeními nelehké problematiky migrace.
V rámci argumentů podporujících oddělování rodin bylo použito také biblických textů. Americký ministr spravedlnosti Jeff Sessions tvrdí, že politika této vlády je podporována Biblí. Podle jeho slov je nutno tímto způsobem vymáhat dodržování zákonů. Konkrétně odkazuje na první verše třinácté kapitoly listu apoštola Pavla Římanům, které vykládá jako Boží požadavek na člověka, aby se podřídil vládě, neboť její moc pochází od Boha. Na dotazy médií po zpřesnění/vysvětlení ministrova výroku reagovala tajemnice Sarah Sanders "šalamounsky", když prohlásila, že je velmi biblické dodržovat zákon. O tom, že třináctá kapitola listu připisovaného apoštolu národů dále směřuje k lásce k bližnímu až graduje desátým veršem, v němž se čtenáři předkládá, že „láska bližnímu neubližuje a naplněním zákona je tedy láska“, se nikdo ze zúčastněných nezmínil. Prvními verši této kapitoly bylo v amerických dějinách argumentováno například v souvislosti s obhajobou černošského otroctví. Kdyby byl tento text vykládán podobným způsobem v našich dějinách, nebylo by nepředstavitelné, že bychom dnes stále žili v komunistické diktatuře. A možná bychom takto mohli lépe porozumět motivaci některých věřících, kteří stále volí komunistickou stranu, je však otázkou, zda ti porovnávají nastavení svého svědomí biblickými texty, podle čeho se vlastně rozhodují.
K ministrově způsobu interpretace biblických textů se vyjádřili také teologové, jednou z nich byla vedoucí katedry teologie na univerzitě v Birminghamu Candida R. Moss:
„Chceme-li použít Bibli jako vodítko pro americkou vládu, jak se zdá, že se o to pokoušejí Sessions a Sanders, pak musíme být přesnější. To je snadné v případě přistěhovalectví, protože otázka migrace, pohybu národů a péče o ty, kteří jsou mimo svůj domov, je jedním z nejvíce konzistentně řešených témat v Bibli. V příbězích o patriarších, biblických prorocích a samotném Ježíši Bible trvá na tom, že cizinci, přistěhovalci a lidé na cestách si zaslouží pohostinnost a péči. Nebudete utlačovat cizince, protože znáte pocity cizince, vždyť v Egyptě jste byli cizí (viz 2. Mojž 23,9). Ilustraci toho, co se stane s těmi, kteří odmítají cizince, najdeme v první knize Mojžíšově v příběhu o Sodomě a Gomoře, jejichž obyvatelé se snažili zneužívat a využívat cizince. A jejich chování je takovým porušením principu pohostinnosti, že na ně Bůh sesílá oheň. Nový zákon je pln příběhů, v nichž Ježíš naznačuje, že přijímání cizinců je základním očekáváním. (…) Hebrejská Bible i Ježíš mají zvláštní zájem o zacházení se sirotky a dětmi obecně, v tomto kontextu se zdá být zvláštní tvrdit, že oddělování rodin je nějakým způsobem biblické…“
Obhájci rozdělování rodin mimo jiné poukazují na to, že děti jsou sice odděleny od rodičů, ale často jsou umístěny na přechodnou dobu do pěstounské péče. Je o ně tedy postaráno. Přesto však lze předpokládat, že budou traumatizovány a ponesou si následky tohoto opuštění od rodičů po celý zbytek života. Mimo jiné z poznatků vývojové psychologie víme, že dětství je velmi citlivé období, během něhož dítě prochází mnoha stádii duševního vývoje. Pokud je neabsolvuje úspěšně, může získat tzv. rané vývojové poruchy, mezi něž řadíme například hraniční poruchu osobnosti, histriónskou poruchu a další. Snad ani není třeba zmiňovat posttraumatickou stresovou poruchu (PTSP/PTSD) jako následek traumatu dětí i dospělých.
Procento těchto poruch se v současné době v populaci zvyšuje, smutným dokladem toho je i stoupající procento sebevražd dětí a mladistvých. A to jsou v našich podmínkách děti traumatizovány „jen“ rozvody (nebo naopak tím, že rodiče stále zůstávají spolu), domácím násilím, zneužíváním (i sexuálního charakteru), závislostmi pečujících osob, nezájmem o maličké a jejich starosti, popřípadě nedostatkem času pracovně vytížených rodičů, jejichž finanční situace neumožňuje, aby mohli s dítětem zůstat déle na mateřské (rodičovské) dovolené. Někdy bohužel napjatou situaci v rodině není schopen uspokojivě vyřešit ani OSPOD. Většinou se tedy nejedná o děti násilně oddělené od rodičů (pečujících osob), k nimž mají prvotní připoutanost. Následky tohoto kroku amerických úřadů budou s největší pravděpodobností pociťovat oběti celý život, lze předpokládat, že pokud budou deprivované, přenesou tato traumata do partnerských vztahů a předají je i svým dětem, například v podobě neschopnosti nabídnout pevnou citovou vazbu, bez níž se dítě nemůže zdravě vyvíjet.
I kdyby se jednalo o legislativně obhajitelné počínání vlády Spojených států amerických, lidsky ani biblicky toto počínání obhajitelné není. Používat biblických textů vytržených z kontextu je v tomto případě donebevolající.
http://libinst.cz/vymahani-zakona-nemuze-ospravedlnit-oddelovani-deti-imigrantu-od-jejich-rodicu/
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4.
PRAŠKO, Ján a kol. Poruchy osobnosti. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7367-558-5.
