Nepravdy z kazatelny? Nepravdy života

Ilustrační foto
Autor: pixbay.com

Dne 2.7.2018 Martin Vaňáč napsal článek na portálu Christnet.eu o biskupovi Mons. Zdeňku Wassebauerovi a o jeho nepravdách z kazatelny. Jde o velice aktuální téma, kdy si dovoluji nabídnout jiný pohled, než má autor.

Autorovi je třeba přisvědčit, že biskup Zdeněk Wassebauer se dopustil nepřesnosti. Komunita LGBT se snaží ve věci samé, o které píše Z.W., změnit ustanovení občanského zákoníku. Ale je nutné upozornit, že komunita LGBT se snaží změnit celý řád, tedy to, co člověka má provázet jako konstanta od kolébky až po rakev, tedy Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Z. Wassebauer tedy neudělal chybu, jen prorokoval věci budoucí. U LGBT komunity je totiž velmi dobře známo, že chce vždy jen o kousek otevřít dveře pro jeden prst a vždy tvrdí, že nikdy více chtít nebude. Uplyne pár let a chce další větší prostor…

M. Vaňáč ukazuje, ať již vědomě či nevědomě, svoji nepřipravenost k tomuto tématu. Na webu Proud.cz se totiž můžeme dočíst, že cílem komunity LGBT je zrovnoprávnění LGBT jakožto „zrovnoprávnění partnerských vztahů a tedy dosažení legislativního stavu v ČR, kdy stejnopohlavní páry mohou uzavírat občanský sňatek totožný s institutem manželství různopohlavních párů. Jsme PRO uznání stejnopohlavních svazků za plnohodnotné vztahy rodinné povahy.“ Z Listiny plyne, že jsme si všichni rovni, a tak to musí být! Ale principiálně si nemohou být rovny instituce a konstrukty, zvláště pokud jde o konstrukt Božský (přirozený) a umělý (lidský). Takový požadavek pak přináší trvalou lež do základní matice lidstva, kdy narušení základní matice vede k degeneraci celé matice.

Čtyři nepravdy Martina Vaňáče

Z mého pohledu advokáta a otce tří dětí - a s přihlédnutím ke čl. 32 Listiny, který říká: „rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona“ - je text Z. Wassebauera pravdivý; tedy není lží, jak říká M. Vaňáč. Z pohledu etymologie je rodič od slova rodit. Muž a muž nemohou nikdy rodit. Žena a žena nemohou nikdy být, bez darování se mužem, rodiči, protože žena nemůže dát ženě spermii. Tedy i dnes je svazek muže a ženy chráněn Listinou a M. Vaňáč, který zcela jistě zná přirozenoprávní postuláty k právu, ví, že Z. Wassebauer má ve svém listě pravdu. Pokud to neví, pak to značí jeho neodbornost a nemá o tématu psát.

Druhá nepravda M. Vaňáče je ta, že tvrdí, že Z. Wassebauer vzbuzuje zdání, že petice chrání Ústavu ČR, přičemž je zde skupina poslanců, kteří chtějí změnit Ústavu ČR ve prospěch rodiny. Pokud se pan M. Vaňáč vyhraňuje ke Z. Wassebauerovi, který podle něj zaměnil Ústavu a občanský zákoník, neměl by si pan M. Vaňáč plést Ústavu a Listinu. Jde totiž o „změnu“ Listiny, a ne Ústavy. Předně ale nejde o „změnu“, ale o precizaci. Jak jistě M. Vaňáč ví (jakožto odborný asistent na VŠ), Listina je více idejí než zákonem. Při tvoření Listiny nikdo nepochyboval, že rodina je muž a žena, a proto poslanecký návrh - kdy nejde jen o lidovecký návrh (třetí nepravda, jde o návrh více jak 30 poslanců téměř všech stran) - není změnou, ale je upřesněním deklarace ideje, která byla v Listině od počátku.

Ronald Němec
Autor: archiv autora

Pokud M. Vaňáč argumentuje referendem na Slovensku: Jako odborný asistent na VŠ jistě umí pracovat s daty a metodikou a ví, že referenda jsou - kromě Švýcarka, kde je obyvatelstvo ve prospěch referend kontinuálně a dlouhodobě vzděláváno - na celostátní úrovni většinou v Evropě neúspěšná. Jde o důsledek chápání kontinentálního práva - to od 19. století vychází z dělby moci, kdy lid je suverén a volí si zastupitele (zastupitelská demokracie). Referendum je poměrně nový prvek (v ČR úplně nový), který ještě nebyl populací zpracován natolik, aby odpovědnost za neúčast přijala stejně jako za účast.

Nebudu se zde jako M. Vaňáč skrývat za názory jiných, protože argumentů, které podpoří názor autorů na obou stranách, je mnoho.

Pokud je citováno: „Ve všech těchto případech jde o to, aby se vytvářely rámcové podmínky pro posilování spolehlivosti a odpovědnosti a pro působení proti lidské osamělosti. Eticky tedy musíme souhlasit s tím, že se pro životní společenství lidí stejného pohlaví vytvořil vlastní právní rámec, který podporuje záměr vést natrvalo společný život ve vzájemné odpovědnosti…“, pak tvrdím, že souhlasit nemohu a nechci. Spolehlivost a odpovědnost jsou prověřovány krizí, časem, náročností.

LGBT komunitu znám velmi dobře. Nejen, že můj kadeřník do této komunity patří a chodím k němu rád, ale máme s manželkou další dva kamarády, které do této komunity patří a jsou u našeho rodinného stolu celkem často. Proto odpovědně tvrdím, že tato komunita, pokud trpí samotou, tak to není vina většinové společnosti, ale komunity LGBT. A LGBT komunita odpovědná vůči celkové společnosti také často není.

Žádám M. Vaňáče, aby předložil statistiku, kolik LGBT párů je spolu více jak 5, 10, 15 a 20 let. Kolik LGBT párů po adopci, odnošení cizí dělohou, či jiným způsobem, vzájemně a odpovědně pečovalo o dítě po dobu 5, 10, 15 a 20 let. A to celosvětově, protože výchova LGBT komunitou není nový požadavek, ale je praktikována, často skrytě, již řadu let. Žádám M. Vaňáče, aby předložil statistiku, kolik LGBT osob udrželo své prvé partnerství, registrované partnerství či manželství po dobu 5-20 let.

Též žádám M. Vaňáče, aby po nastudování příslušných církevních textů uvedl, kdy Z. Wassebauer zneužil církevního prostředí k politické aktivitě, a zároveň aby statisticky uvedl, v kolika případech komunita LGBT nabádá své členy, aby podporovali úsilí komunity LGBT v jejich kanálech a kdy tyto kanály nevyužívá. Domnívám se, že pokud církev o zásadních otázkách (otázka statusu rodiny je zásadní) osloví své členy při nedělení bohoslužbě, pak tvrdím - i jako církevní právník, že jde jen o právem aprobovanou (dovolenou) činnost, jinými slovy o akci v souladu s právem (čtvrtá nepravda M. Vaňáče).

Řeč statistiky

Tvrdím - a statisticky jsem schopen dokázat, že rodina, tedy svazek muže a ženy, kteří vychovávají děti (vlastní či cizí), je vždy více odpovědná za společnost, národ než jedinci singles či LGBT komunita. Singles a LGBT komunita předně vytváří spotřebu, proto je tak milována marketingovými společnostmi. Protože tito jedinci neuvažují o nutnosti vytvářet pro budoucnost svých dětí finanční polštář, dobrou a dlouhodobě udržitelnou Zemi, kontinuitu práva po dobu 100 let. Velmi často jim jde o aktuální spotřebu a užívání si, prožitek. Negeneralizuji, výjimky se jistě najdou, ale z mých bohatých zkušeností tomu tak je.

"Většině to neublíží a menšině pomůže"

Pokud M. Vaňáč odkazuje na krédo LGBT: Většině to neublíží a menšině to pomůže, pak se ptám (protože jako advokát jsem se setkal i s pedofilii a sexuálním zneužíváním a incestem): jak ublíží sex mezi sestrou a bratrem většině? Nijak!? Ale této menšině to pomůže! Jak ublíží většině dobrovolný sex mezi otcem a dcerou, protože se milují ?! Nijak! Této menšině to jistě pomůže! Ptám se, kde je hranice a kdo má stanovit, co menšinám pomůže a většině neublíží.

Autor tvrdí, že je odborný asistent na vysoké škole. Tímto ho veřejně vyzývám, aby se nebál se mnou udělat disputaci na téma, které popsal v tomto článku. Osoby účinkující na vysokých školách takovéto disputace vedou pravidelně a je to úkolem vysokých škol. Tvrdím, že text M. Vaňáče je totiž v mnohém chybný. Možná úmyslně, možná nevědomě. To se projeví právě u veřejné disputace. Zvu ho do Karlových Varů na disputaci o tomto tématu.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Pro zájemce si dovoluji odkázat na článek souvisejícím s tímto tématem: http://www.bulletin-advokacie.cz/pravo-deti-zalovat-sve-rodice.

Autor je advokát (Ph.D. na UK Praha) a kanonista (licenciát na Universitě Jana Pavla II. v Lublinu).

Mezititulky redakční.