Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com / Devin Avery
V dubnu letošního roku se uskutečnil výzkum o chudobě mladých lidí v České republice a v červnu byly jeho výsledky zveřejněny. Výzkum realizovala Charita Česká Republika a Česká biskupská konference spolu se společností Median. Podle tří ukazatelů – příjmu domácnosti, materiální deprivace a nezaměstnanosti – je chudobou ohroženo 22 % obyvatel České republiky ve věku 18–30 let. Agentura Median demonstrovala výsledky mimo jiné na dvou modelových příbězích.
Příběh 1: Mladý člověk ohrožený chudobou. Vyrůstal/a v rodině, která se během jeho dětství musela několikrát zadlužit kvůli běžným potřebám, rodiče mají zkušenost s nezaměstnaností a během jeho/jejího dětství se museli několikrát stěhovat. Často se jedná také o rodinu neúplnou. Už v mladé dospělosti se stal/a rodičem a má zkušenost s negativními životními událostmi: neplánovaně se zadlužil/a, přišel/la o bydlení a musel/a se nuceně stěhovat, má zkušenost se ztrátou práce a s nezaměstnaností. Rodina jej/ji podle svých možností podporuje, ale častěji až ve chvíli, kdy problém už nastal.
Příběh 2: Mladý člověk bez ohrožení chudobou. Vyrůstal/a v rodině, která jej/ji podporovala ve studiu a cestování a mohl/a si vždy dovolit koupit to, co potřeboval/a. Častěji také chodil/a na víceleté gymnázium. Dostalo se mu/jí různých výhod: rodiče mu/jí naspořili peníze, peníze také zdědil/a nebo obdržel/a darem a získal/a služby zdarma nebo jiné výhody díky kontaktům. Má také přátele s podobným zázemím, jako on/a sám/sama.
Výzkum stojí za pozornost nejen kvůli svým výsledkům. Z mého pohledu je zajímavý už tím, kdo za ním stojí. Není u nás obvyklé, aby chudobu zkoumala církev. A to přesto, že diakonia, neboli služba (potřebným) je teoreticky jedním ze základních projevů církve, potažmo toho, kolem čeho se křesťané v církvi spojují. Těší mě, že participací na výzkumu církev dělá to, co jako církev principiálně dělat má.
Účast na výzkumu je samozřejmě jen jedním krokem, který sám o sobě nestačí. Po analýze skutečnosti musí následovat krok zvažování, jak porozumět chudobě ve světle křesťanské víry. Přímočaře řečeno, skandál sociální nespravedlnost chudobu plodí, a chudoba následně působí odlidštění. Jak toto posoudit z hlediska humanizující zvěsti o Boží spravedlnosti a lásce, jak nám je představil Ježíš? Zde mají svou roli teologové a školy: u nás jednak teologické fakulty, jednak křesťanské školy sociální práce a sociální pedagogiky, v Praze jde například o Jabok, které propojují oblast reflexe, vzdělání a praxe.
Strukturální příčiny chudoby
Třetím logickým krokem je praktická odpověď. Jsou-li příčiny chudoby podle výzkumu především strukturální, a méně jde o důsledek osobního selhání jednotlivců, pak i reakce na chudobu nesmí postrádat strukturální podobu. Výzkum uvádí, že chudoba se dědí v rodině, předává skrze systém vzdělávání, podněcuje ji nastavení systému půjček, kdy je snadné sklouznout do dluhů, ale obtížné se z nich vymanit, je spojená s velkou obtíží sehnat cenově dostupné bydlení a zaměstnání zaručující důstojný příjem. Strukturální reakce by tak měla mít podobu prosazování spravedlivého nastavení legislativy a institucí. Nestačí pouze podpořit znevýhodněné skupiny, ale též oslovovat tu většinu, které se problém zdánlivě netýká, protože chudobou netrpí.
Výzkum o chudobě je pro mě zajímavý také tím, že ukazuje, jak bychom měli o chudobě v naší době přemýšlet. V křesťanství se pohled na chudobu utváří samozřejmě v první řadě pod vlivem biblických textů. „Chudým se zvěstuje evangelium,“ říká Ježíš v Lukášově evangeliu (Lk 7,22). Podle biblisty Petra Pokorného toto „zaslíbení, které je chudým určeno, znamená, že v Boží absolutní (eschatologické) budoucnosti nebude sociální deprivace, kterou Ježíš rozpoznal jako nejhorší důsledek lidského odcizení (hříchu) a nejtěžší břemeno pro ty, kteří jsou jí postiženi.“ Výzkum o chudobě mladých lidí nás informuje o podobách sociálního hříchu, jímž je naše společnost zasažena.
Brazilský teolog Leonardo Boff napsal, že chudí vždy představovali osten provokující svědomí církve a výzvu k podání ruky. Pohled na chudého totiž vychází z problematiky vztahů. Nikdo není chudý sám o sobě: chudý je opakem bohatého (ekonomické hledisko), mocného (politické hledisko), zdravého (zdravotní hledisko), vzdělaného (kulturní hledisko). Církev vztahuje skandál chudoby v prvé řadě na sebe, ale též na společnost, jejíž je součástí.
Chudoba se na jedné straně jeví jako projev hříchu, tedy jako důsledek nespravedlnosti. Ale také může být jedním z nejvznešenějších výrazů lásky a solidarity. Boff shrnuje tuto podvojnost slovy: „Chudobu léčíme chudobou, svobodně přijatou, jež je výrazem ztotožnění se s chudými a zároveň odmítnutím jejich nespravedlivé situace.“ Jednoznačně se zde sděluje, že chudobu nelze řešit pouze strukturálními a technickými opatřeními, i když i ta jsou důležitá. Pokud je ale chudoba záležitostí vztahů, pak je na prvním místě potřeba vstoupit do světa chudých a učinit z něj součást svého světa.
Autor působí na Institutu ekumenických studií a na škole Jabok.
