Seznamka
Ilustrační foto: česká pozorovatelka - farářka M.V. Kopecká na synodě biskupu o mladých lidech v Římě
Autor: www.cirkev.cz / archiv M. V. Kopecké
Účastníci biskupské synody o mladých lidech, které se z České republiky zúčastnil biskup Tomáš Holub nebo jako pozorovatelka i mladá farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká, dokončili v pondělí 15. října svou práci ve skupinkách rozdělených podle společného jazyka. Tam se věnovali druhé části dokumentu, který bude publikován na konci setkání a jenž se zabývá rozlišováním povolání.
„Mýlíte se!“ „Tak mi pomozte, abych se nemýlil!“ O živém dialogu revoltující dívky a biskupa vyprávěl otci Marcu Tascovi během pauzy na synodě jeden z biskupů.
Pro františkánskou rodinu shrnuje taková historka změnu postoje, ke které je církev zvána v příštích letech – více naslouchat a být schopna se měnit.
„Církev musí postoupit od naslouchání k dialogu, protože během dialogu dochází k výměně názorů,“ říká dominikán Bruno Cadoré, který zdůrazňuje, že církev musí přijmout diverzitu mladých, o čemž se hovořilo už během první části synody. „Nestačí jen uvolnit mladým lidem místo, ale také ho otevřít pro změnu,“ říká francouzský řeholník, „vždyť jedinečnost církve spočívá právě v tom, že přijímá nové podněty, které ji mohou proměnit. Nelze je jen předávat dál.“
„Chceme po mladých přílišnou poslušnost.“
Náhled na tento nový způsob života církve se objevoval opakovaně během synodních diskusí a znovu vyvstal i v podobě, jakou biskupové popisují doprovázení mladých.
Jedna minoritní skupina synodních otců hájí obraz církve, která by měla upevnit svou učitelskou úlohu, tedy má jít vzorem a vést své učedníky. Druhá oproti tomu varuje před přílišnou direktivností.
V mnoha ohledech bylo zdůrazňováno, že se z „doprovázení“ stalo duchovní „vedení“, což může vyústit až v různé formy duchovního zmatení. „Chceme po mladých přílišnou poslušnost,“ zmínil dokonce jeden z biskupů.
„Je třeba, aby byla církev společenstvím, k němuž se lidé s důvěrou přimknou.“
„Doprovázení v církvi se už dále nemůže odehrávat na linii učitel-žák,“ uznává Mons. Bertrand Lacombe, pomocný biskup z Bordeaux a zodpovědný za povolání v rámci Konference francouzských biskupů. Zároveň vyzývá i k širšímu pojetí, a sice „k doprovázení párů“.
„Dnes se otázka netočí tolik kolem struktur, ale spíše kolem společenství. Jde o to, aby byla církev společenstvím, k němuž se lidé s důvěrou přimknou,“ říká otec Cadoré.
„Mladí lidé dnes – ostatně stejně jako generace před nimi – nepotřebují strukturu, ale mnohem spíše místo, do něhož se budou moci uchýlit, které jim poví, že jsou pro něj nenahraditelní,“ zdůrazňuje dále francouzský dominikán, který zároveň žádá, aby na všech úrovních církve ožil duch „opravdové synodality“, a to i mimo synodu a nejen v Římě.
„O jaké církvi sníme?“
„Nicméně pokud chceme shromáždit všechny, je nejprve potřeba, aby se všichni podíleli na životě jedné církve,“ tvrdí.
Jak poznamenal před týdnem Mons. Bruno Forte, italský arcibiskup z Chieti a jeden z redaktorů závěrečného synodního dokumentu, důležitá otázka tohoto setkání zní: „O jaké církvi sníme?“
Nicolas Senèze - La Croix, z francouzského originálu přeložila Kristýna Boháčová
