Seznamka
Marie Kolářová
Autor: archiv Marie Kolářové
Papež František a otázky genderu
Téma sexuální identity a změny pohlaví poslední dobou rezonuje naším prostorem. Vyvolává bouřlivé debaty, ve kterých však často jsou jediným argumentem naše emoce. K zapojení odborníků do diskuse vyzývá i sám papež František, a to například v rozhovorech vedených s Dominiquem Woltonem, nazvaných O společnosti a politice, které byly nedávno vydány též v češtině.
Papež František: „Děti už mají v učebnicích, že své pohlaví si můžeme vybrat, protože gender, být ženou nebo mužem, má být volba a ne přírodní danost. (…) „Jsou tu nové ideje, a já se ptám, zda za těmito novými idejemi, jako je genderová ideologie, ve skutečnosti není strach z odlišnosti“.
DW: „Popření jinakosti v jejich nesčetných formách?“
Papež František: „Byla to otázka. A vyzývám badatele, aby se tím zabývali.“ (205)
Papež zdůrazňuje, že se ptá a vyzývá vědce, aby se těmito otázkami zabývali.
Ostatně papež František ukázal už v minulosti schopnost rozlišovat. Varuje před výstřelky činěnými pod vlivem některých genderových teorií, současně však předkládá k zamyšlení konkrétní lidský osud. Pan Diego Neria Lejarraga (původně žena), zbožný praktikující katolík, napsal papeži dopis, ve kterém vylíčil, jak je kvůli změně pohlaví ve své farnosti odsunut na okraj. Místní kněz jej dokonce označil za ďáblovu dceru.
Papež zavolal panu Diegovi a pozval jej na osobní setkání. O obsahu setkání nepadla nikde žádná zmínka, každopádně během papežova letu z návštěvy Gruzie a Ázerbájdžánu se papež opět k tomuto tématu vyjádřil. Jasně odsoudil nápady nabádat desetileté děti k úvahám o možné změně pohlaví. Současně však s velkým pochopením vyprávěl příběh dívky, která velmi trpěla, protože se cítila mužem. Změnila si pohlaví a následně jako muž vstoupila do manželství. Papež pečlivě volí slova, před změnou pohlaví mluví o dívce a po změně o muži. Dodává, že tento muž se následně oženil a se svoji partnerkou prožívají spokojený život. Papež znovu připomíná doprovázení lidí v potížích a rozlišování jejich situace. Připomíná, že Boží milosrdenství řeší lidské problémy, a odkazuje na pečlivé čtení exhortace Amoris laetitia.
Identita pohlaví
Pohlaví si člověk nevybírá, s tím se rodí. Přesto existují výjimky, které představují intersexuálové a transsexuálové. Ani tito lidé si nevybrali, že se takto narodí, a se zmatkem kolem své sexuální identity si obvykle dost vytrpěli. Jenže namísto klidné diskuse na tato témata se rozproudily bouřlivé hádky o biologickém pohlaví a genderových rolích. Na podporu odlišností mezi a mužem se argumentuje řadou stereotypů. V důsledku nedbalého a zkratkovitého používání se pojmů se pak samotné slovo gender stalo něčím téměř zavrženíhodným.
Lpění na stereotypním rozdělení rolí nám v hlubším pochopení problémů ve vztahu mezi a ženou příliš nepomůže. Stačí se podívat i do relativně nedávné minulosti a můžeme jen se pousmát nad dřívějšími náhledy na schopnosti žen. Za jak revoluční byly pokládány požadavky na vysokoškolské vzdělání žen, získání volebního práva nebo povolení běhat trati delší než 800 m.
I nadále se vymezují různé psychologické rozdíly mezi muži a ženami a přidělují se jim role, které jim přísluší podle jejich pohlaví. Muž je definován jako ochránce rodiny a žena jako strážkyně krbu. Z těchto rolí se pak odvozují typické vlastnosti obou pohlaví. Na druhé straně nám jiní odborníci prezentují zanedbatelnost v rozdílech mezi muži a ženami s tím, že rozhodující je sociální a kulturní konstrukt. Víme, že se lišíme, ale nejsme si jistí, jak tuto odlišnost definovat, pominu-li biologické rozdíly. V tomto smyslu klade i papež svoji otázku.
Papež přijal v Domě sv. Marty španělského transsexuála Diega Nerise Lajarragu i s jeho snoubenkou. Diego je původně žena, která po chirurgické změně pohlaví přijala mužské jméno. Podle německého vatikánského rozhlasu pozval Lajarragu papež telefonicky (stalo se tak na Štědrý den) na „neprotokolární návštěvu“ poté, co od něj loni na podzim dostal dopis, v němž si stěžoval, že jej domovská farnost diskriminuje. Farář ho údajně označil za „dceru ďábla“. (KT 6/2015, poslední strana)
Autor: faceboový profil Romualda S. Roba
Touha po svobodné volbě pohlavní identity vyjadřuje strach z definování sebe sama. Jak říká papež, bojíme se odlišností. Pokud budeme neutrální, nemůže nás nikdo obvinit ze zaujatosti, z preference jednoho pohlaví na úkor druhého. Dochází k logickému paradoxu. Nemůžeme si svobodně zvolit pohlavní identitu, když popíráme rozdíl mezi mužem a ženou. Když nebude definované pohlaví, nelze si ho ani zvolit. Tento extrémní názor na volbu pohlaví vyplývá především ze zmatku ohledně mužství a ženství.
Při pokusu o definici mužských a ženských vlastností narážíme na řadu nejednoznačností. Muž v sobě objevuje některé charakteristiky připisované ženám a naopak. Muž a žena vytvářejí jednotu v odlišnosti, přičemž se nedoplňují podle předem přesně definovaných charakteristik určitých rolí, ale právě jen tím, že oni dva k sobě zvláštním způsobem patří a vytvářejí důvěrné společenství života a manželské lásky (Gaudium et spes 48). Alespoň takto vidíme ideál křesťanského manželství, byť realita je někdy méně vznešenější, přesto však manželé vytvářejí rozumné soužití.
Návrh novely občanského zákoníku
Ministerstvo spravedlnosti nyní navrhuje, aby každý mohl od 12 let změnit pohlaví. Nově má znít § 29 odst. 1 občanského zákoníku takto: „Člověk, který dovršil dvanáct let a u něhož je trvalý nesoulad mezi duševním a zapsaným pohlavím v knize narození nebo jiné evidenci podle jiného právního předpisu, má právo na změnu pohlaví.“ K tomu dále uvádí, že změna pohlaví už nebude podmíněna chirurgickým zákrokem. Lidé úřadu jen doloží potvrzení lékaře, že trpí poruchou pohlavní identity. Osoby mladší patnácti let budou potřebovat souhlas rodičů.
Tento návrh vyvolal oprávněně velký rozruch, jelikož 12 let je příliš nízká věkové hranice pro takovéto rozhodnutí. Jedna věc jsou praktické dopady rozhodnutí ohledně změny pohlaví, jako je často zmiňovaný přístup do sprch a na toalety, ale především považuji za daleko závažnější vyvolání pochybnosti ohledně pohlavní identity u nezralých mladých lidí. Pochybnosti rovněž vyvolává možnost změnit pohlaví bez chirurgického zákroku, což je odůvodňováno rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (Garçon a Nicot proti Francii).
Odpor proti navržené změně občanského zákoníku by neměl vést ke zpochybňování existence transsexuálních osob. I v současnosti je možné změnit pohlaví, podmínky jsou však daleko náročnější a mimo jiné zahrnují minimálně roční psychoterapii. Pokud je diagnóza stanovená správně, změna pohlaví může pomoci ve vnitřní harmonii dotyčného, byť i tak je podstoupení zákroku náročné, a rozhodně je nelze přirovnávat ke kosmetickému zákroku.
Ne vždy je vynaložená odborná péče dostatečná a změna pohlaví může dotyčnému ublížit a ještě zhoršit jeho psychický stav. Odtud také zřejmě pramení zprávy o opakovaných změnám pohlaví. Ve své praxi advokátky jsem se setkala s případem, kdy změna pohlaví měla pozitivní dopad na dotyčnou osobu, stejně jako s případem, kdy změna byla zamítnuta, vzhledem k tomu, že se transsexualita nepotvrdila, byť z některých projevů se na ni dalo soudit. Transsexualita není jedinou osobnostní poruchou, a je proto na místě postupovat ve spolupráci se zkušenými odborníky.
V České republice je nyní změna pohlaví možná jen po provedené operaci, což považují transsexuální osoby za ponižující. Sexuolog Jaroslav Zvěřina odmítá neoperativní změnu pohlaví, jelikož pohlaví není volitelná disciplína, a pokud někdo chce vystupovat v opačné sexuální roli, musí podstoupit operaci. Toto je jistě na rozsáhlejší odbornou debatu.
Rozhodně lze považovat 12 let za příliš nízkou hranici, aby mohlo dítě o změně pohlaví rozhodnout, byť by do 15 let potřebovalo souhlas rodičů. Nelze se divit obavám rodičů, že dětem v době, kdy procházejí citlivými léty dospívání, bude zpochybňována jejich pohlavní identita. Navrhovaná změna občanského zákoníku tyto obavy může povzbuzovat. Téma sexuální identity a změny pohlaví se přesunula z odborného diskursu do bulvární roviny, jako např. předvedly Lidové noviny před necelým rokem, kdy bily na poplach titulkem: „Stovky dětí zvažují změnu pohlaví, nejmladšímu je šest let“. Z článku ovšem vyplývá, že se jedná o zmatené děti, které nenaplňují představy o tom, jak má vypadat správný kluk nebo holka.
Závěr
Naší debatě by především prospělo zklidnění a větší zapojení odborníků, ke kterému vyzývá papež. Změna pohlaví není věcí nálady nebo pocitu a touha po ní může být pouze zástupným problémem pro jiné osobnostní problémy. Lidé pak budou ještě víc frustrováni, protože změnou pohlaví si přivodili pouze další komplikace.
V Albánii dožívají poslední burneshy (panny z přísahy), což jsou původně dívky, které převzaly mužskou roli. Přísahou se zavázaly k doživotnímu celibátu a od té chvíle vystupovaly jako muž. Těžko říct, nakolik byla tato změna role vyvolána sexuálními motivy a nakolik praktickými potřebami rodiny, jelikož téma sexu je pro ně tabu. Tento institut existoval v Albánii od středověku, přičemž ženy se pochopitelně nepodrobovaly žádnému chirurgickému zákroku. Je nepochybně zajímavým fenoménem nakolik konzervativní vesnická společnost přijala bez jakéhokoliv podivení ženu v roli muže a takto ji plně respektovala. Je však důležité si uvědomit jednu významnou skutečnost. Složení přísahy znamenalo nevratnou změnu a život v celibátu. Rozhodnutí o změně role nebylo tedy věcí rozmaru, ale zásadního životního rozhodnutí, za které burneshy přebíraly plnou odpovědnost.
Úsilí o svobodnou volbu pohlaví můžeme interpretovat též jako hledání identity ve světě, který sází na proměnlivost a opouští zavedené instituce. To ilustruje institut burneshy. Její role byla přesně definována a byla s ní odpovědnost spojená s jejím postavením. Hledání pevného bodu a místa, kam patříme, činí ve světě nepřeberných nabídek jakoukoliv volbu velmi obtížnou. Církev předkládá lidem ideál vztahu mezi mužem a ženou, současně by měla umět nabídnout milosrdnou tvář a sklonit se k těm, kteří zápasí se svou identitou, nesoudit je a pomoci jim v jejich zmatku. Zná přece odpověď na otázku, kdo jsme a ke komu směřujeme.
Autorka je právnička
Odkazy:
https://edition.cnn.com/2015/01/30/living/pope-transgender-man/index.html
https://www.huffingtonpost.it/2015/01/26/papa-francesco-riceve-trans_n_6547344.html
https://catholicismpure.wordpress.com/2016/10/03/pope-francis-calls-woman-with-sex-change-
operation-a-man-and-calls-partners-married/ https://www.youtube.com/watch?v=v6mPV-j49z8
https://www.lidovky.cz/domov/rostouci-trend-v-cesku-stovky-deti-zvazuji-zmenu-pohlavi-nejmladsim-je-sest-let.A171117_214851_ln_domov_ele http://www.translide.cz/zmena-pohlavi-1
http://www.ceska-justice.cz/2018/06/navrh-ministerstva-spravedlnosti-lide-budou-mit-pravo-menit-pohlavi-bez-chirurgickeho-zakroku
