Sláva na výsostech Bohu … (Lk 2,14)

Když ještě Boha na zemi nikdo nechválil, chválilo jej „množství rytířstva nebeského“ (nový překlad: „množství nebeských zástupů“). Jejich chvála zní na nebi i na zemi, zní všude, mohou ji slyšet všichni, slyšíme ji i my.

Všichni se mají dozvědět, v čem spočívá „sláva Boha na výsosti“: nade vše vyvýšený Bůh zjevil, dal poznat svou slávu, svůj majestát v tom, že ze své – nám nedostupné – výsosti sestoupil k nám dolů, do nejhlubších hlubokostí našeho hříchem porušeného světa.

Takže: chcete poznat v čem je slavný, v čem se oslavil „Bůh na výsosti?“ Pak nyní hleďte jen na to „děťátko v plenkách, položené do jeslí“. V tom opravdu není žádná poetická sentimentalita. Zcela správně, drsně přeloženo, dá se to povědět takto: sláva Boha na výsosti se zjevila v tomto počůraném nemluvňátku, pro které nebylo na celém světě jiné místo než v dobytčím krmelci (čti i Jan 1, 11). Až sem sestoupil ten nade všechny a nade všechno vyvýšený Bůh, aby nám dokázal, že nás miluje a jak velice nás miluje. V narozeném a ukřižovaném Ježíši se stal naším bratrem a nás učinil svými bratry a sestrami (Žd 2,11–17).

Tady – v plenkách a v jeslích – tady je to pravé tajemství Vánoc! - Ten „dnes nám narozený Spasitel“ nás – Bohu odcizené – s Bohem smířil, aby zavládl „na zemi pokoj mezi lidmi“. Ale ne jen „na zemi mezi lidmi“, ale především pokoj mezi Bohem a lidmi. Když se narodil náš Spasitel, byla stěna mezi Bohem na výsosti a námi lidmi prolomena. Spojení mezi Bohem a lidmi je Bohem opět navázáno: „Aj, stánek Boží s lidmi a bydliti bude s nimi“ (Zj 21,3). Nebo ještě jinak: „A Slovo to tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi. A spatřili jsme slávu jeho, slávu, jakou má od Otce jednorozený syn, plný milosti a pravdy" (J 1,14).

A to jsou teprve pravé Vánoce, Vánoce „velké radosti“. Ach, jak uboze, přeuboze zase letos dopadly: „vánoční strom, vánoční trhy, svařák...“. A tak to znělo nejen v Praze, ale po vší zemi české.

Ale nedejme si tu „velkou radost“ vší tou pohanskou parádou a muzikou vzít. Množství nebeských zástupů nás svým vánočním hymnem ujišťuje, že tím „dnes nám narozeným Spasitelem“ se Bůh oslavil a „plná je země slávy jeho“. (Iz 6,3). Tak jen se radostně a vděčně připojme k těm nebeským zástupům a zapějme spolu s nimi tak, aby to bylo slyšet po vší zemi: „Sláva na výsostech Bohu a pokoj lidem – Bůh v nich má zalíbení“.

ThDr. Jiří Doležal  je emeritní faráž Českobratrské církve evangelické v Pardubicích.