Nastínit některé základní teologické aspekty Špidlíkovy práce není vůbec snadné. Byl především výborný syntetik a tak ukazovat na jednotlivé aspekty může narušit jejich celkový souzvuk a plastičnost. Přesto se pokusím v několika bodech stručně načrtnout některé zásadní teologické momenty, atomismy Špidlíkovy teologie, kterou před necelým půl rokem velmi obdivně hodnotil i Benedikt XVI.

Kardinál Tomáš Špidlík byl především člověkem s mimořádným smyslem pro humor, nadhledem a očima umělce. To se projevuje na jeho díle – je hluboké, syntetické, obsáhlé, odborně mimořádně kvalitní a přitom neuvěřitelně srozumitelné a přístupné běžným čtenářům. Špidlík byl Slovanem a poukazoval na jejich roli v oblasti celého křesťanského myšlení a spirituality. V čem spočívá tedy role a význačnost Slovanů v křesťanské kultuře?

Slované přejali víru ze všech evropských národů nejpozději. Mají tedy nejčerstvější misijní zkušenost obrácení, změny životních a duchovních postojů. Do značné míry si také zachovali rysy pohanské spirituality, které dali křesťanský rozměr. Slované byli nábožensky velmi úzce spjati s přírodou a zemí, na které žili. Křesťanská ekologická teologie je pro Slovana záležitostí nikoli etickou či filosofickou, ale bytostní. Je to otázka fundamentů jeho víry; zdobenost Východní liturgie je zdobeností přírodních symbolů.

Slované žijí na pomezí Východu a Západu. Jsou ovlivněni prvky římské i asijské, orientální i keltské kultury. Jejich myšlení a spiritualita by tedy měla být syntetická; dokonale spojovat myšlenky a zkušenosti obou světů a vytvářet pravou plnost evropského křesťanského myšlení. Církev dnes roste v Asii, v Africe či Jižní Americe. Tam nikoho příliš nezajímá evropanství prezentované Evropskou unií nebo spiritualita Západu či Východu. Ptají se podstatu evropské spirituality, chtějí znát podstatu evropanství jako lidsky žité interakce ducha s kulturou. A to je nabídka, kterou mohou předložit Slované.

Být Slovanem je obtížné, jelikož Východ i Západ se snaží uzurpovat si a přetvořit Slovany ke svému obrazu a svému způsobu myšlení. Nabízená syntéza, žité slovanství je cestou k zachování kultury stojící denně na Kristu. Východ je označován za Marii a Západ za Martu, dle dvou evangelijních sester. My máme šanci být dokonale žitým spojením obou, slovanství je benediktinské ora et labora. A i v tom máme světu co předávat.

Slované střední Evropy mohou vytvořit most mezi matematickým racionalismem a strukturovanou teologií a ikonami Východu. Umění, vědu a víru propojit v jeden nástroj nazírání na svět, k oslavě Boha i rozvoje lidství.

V době, kdy národy Evropy hledají své kořeny a identitu může slovanství čerpat právě z žité zkušenosti pnutí dvou velkých proudů, které ho ovlivňovali a ovlivňují. Může si v nich zachovat stabilitu a znovuobjevovat vlastní identitu. Slovanství není přihlášení se k nějakému státu či ideologii, ale spíše teologický program, který můžeme, na základě svých kulturních předpokladů, plnit. Jsme zváni k tomu, abychom byli syntetiky, umělci i vědci. Slované, ač přijali křest jako poslední, budou promlouvat do dějin křesťanství nepřeslechnutelným hlasem.

Autor je studentem CMTF UP v oboru Teologické nauky.