Seznamka
Papež Pius XII
Autor: Wikipedia.org
V souvislosti s 80. výročím zvolení Eugenia Pacelliho papežem Piem XII. dne 2. března 1939 se papež František rozhodl zveřejnit materiály vatikánských archivů pro celé období jeho pontifikátu v letech 1939–1958. Jedná se tak o cenné materiály z druhé světové války i první fáze studené války, které dnes patří mezi nejvýznamnější a nejdestruktivnější konflikty 20. století. Papež František slíbil jejich zpřístupnění v březnu 2020 poté, co vyslechl názor svých nejbližších spolupracovníků, v poklidném duchu a důvěře, s jistotou, že seriózní a objektivní historické bádání dokáže ocenit postavu Pia XII. ve správném světle. Jejich inventarizace je připravována již od pontifikátu papeže Benedikta XVI. v roce 2006.
Vatikán je připraven zpřístupnit dokumenty, které by vrhaly světlo jak na jedno z nejchmurnějších a nejtemnějších období 20. století, tak na osobnost Pia XII. Právě zmíněný pontifik, který více než deset let po první světové válce působil jako vatikánský diplomat v Německu a následně ve 30. letech 20. století jako státní sekretář Svatého stolce, bývá veřejností neprávem považován za kontroverzní postavu moderních papežských dějin. Třebaže byl až do své smrti na konci 50. let přijímán všeobecně pozitivně, a to nejen katolíky, nýbrž i židy, sovětská propaganda jeho význam zpochybňovala od konce druhé světové války. Příčinou byl pravděpodobně Piův antikomunismus i mocenské ambice východního bloku v době nastupující studené války. Do obecnějšího povědomí veřejnosti proniklo zejména dílo z pera německého dramatika a levicového intelektuála Rolfa Hochhutha, jež neslo název Náměstek (1963). V této divadelní hře autor tvrdě zaútočil na katolickou církev a její hlavu Pia XII., který se již nemohl bránit, a obvinil je z nečinnosti ve vztahu k Židům za druhé světové války. Třebaže dnes víme, že R. Hochhuth sepsal své dílo na objednávku sovětské tajné služby KGB, která měla zájem na kompromitaci antikomunistického papeže, dodnes tato kniha rozděluje veřejnost včetně historiků na dva protichůdné tábory – jeden zdůrazňuje jeho svatost, druhý jeho kompromitaci s nacismem.
Vatikánské archivy v Římě patří se svými 85 kilometry archiválií mezi nejvýznamnější světové archivní instituce. Shromažďují, uchovávají, evidují, zpracovávají a zpřístupňují veřejnosti písemnou produkci Svatého stolce. Za počátek existence vatikánského archivu je sice považován rok 1612 v období pontifikátu papeže Pavla V., jistá úložna římské církve je doložena již ve 4. století; nejstarší uchované materiály archivu se datují do konce 12. století. V roce 1630 se archiv trvale oddělil od vatikánské knihovny. Odborné veřejnosti se poprvé otevřel v 19. století v době pontifikátu papeže Lva XIII., avšak již předtím zde bádal český historik František Palacký.
Na základě rozhodnutí emeritního papeže Benedikta XVI. jsou dosud odborné veřejnosti k dispozici fondy vatikánských archivů, přístupné do února 1939. Nyní k nim přibyde téměř dalších dvacet let archiválií 40. a 50. let 20. století mimořádně dynamické doby. Pro domácí historiky tak jistě budou zajímavé dokumenty k období protektorátu Čechy a Morava (1939–1945), Třetí Československé republiky (1945–1948) i nastupujícího komunistického režimu (po roce 1948). Historici tak budou díky stovkám fasciklů přístupných fondů, např. Tajnému vatikánskému archivu, Historickému archivu státního sekretariátu Svatého stolce, Historickému archivu Kongregace pro evangelizaci národů, Historickému archivu Kongregace pro východní církve atd., moci lépe studovat zahraniční i vnitřní politiku Svatého stolce v kontextu společenského vývoje do konce pontifikátu Pia XII. v říjnu 1958.
Autor je historik a teolog, učí na KTF UK v Praze.
