Seznamka
Ilustrační foto ze seriálu: Luďan a Dáša
Autor: www.ceskatelevize.cz
Osmidílný seriál Most! zaujal celou republiku a všechny sociální vrstvy bez ohledu na vzdělání. Vykřičník za názvem má zřejmě odlišit seriál od skandinávské krimisérie Most. Jiný název nepřicházel v úvahu, protože s prostředím severočeského města dílo stojí a padá. I když najdeme v ČR více podobných míst se stejně vyhrocenou situací. Seriál se natáčel převážně v reálných prostředích města Most – v restauraci Severka, na Autodromu, v hotelu, nemocnici, obchodním centru, v kostele Nanebevzetí Panny Marie, v knihovně a Chanově. Tvůrcům Petru Kolečkovi a Janu Prušinovskému se podařilo zachytit genius loci maximálně. Město, které si většina lidí představuje jako šedou špinavou díru, má svoje kouzlo, poezii, barevnost. Kombinace nádherné přírody se socrealistickou architekturou dodává městu vizuální jedinečnost. Hned v úvodu seriálu se objevil gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 z důvodu likvidace starého Mostu přesunut po čtyřech kolejích pomocí hydraulických válců o 841 metrů.
Jednoznačnou interpretaci seriálu nelze provést, můžeme se na něj dívat z různých zorných úhlů. Záleží na typu diváka, jestli spadá do podobné sociální skupiny jako protagonisté, nebo má blízko k tzv. pražské kavárně.
Seriál vznikl jako výsledek spolupráce dvou tvůrců s rozdílným pohledem na život a odlišným pojetím humoru. Scénárista Petr Kolečko disponuje citem pro situační náboje, zaměřuje se více na pointy než na lidi, zatímco režisér Prušinovský obohacuje scénáře o sociální rozměr.
Seriál lze charakterizovat jako klasickou maloměstskou tragikomedii s prvky sociálního realismu, odhalující strachy a fobie v prostředí severočeského města. Hlavní námět představuje rasová problematika a předsudky, které se vyhrocují až ke zvratu. Seriál nezobrazuje každodenní realitu města, pouze se snaží ji nějakým způsobem uchopit. Jedná se spíše o zkoncentrovanou realitu. Autorům se podařilo vynést na světlo témata, o kterých se běžně nemluví - oboustranný rasismus, xenofobie, homofobie, sexismus, nesnášenlivost, chudoba, exekuce a zvláště dráždivé téma transsexualismu. Všechna tato ožehavá témata zaobalili do humoru a vulgarit, udělali si z nich legraci, a tak je zároveň odlehčili.
Seriál se zpočátku prezentoval jako situační komedie plná svérázného humoru, vulgarismů, narážek na sociální a etnické menšiny a sexuálních scén na úrovni trapnosti. Chyběl sebemenší náznak mrazivosti a tragiky, které by tento druh humoru vyvážily. Pod hrubozrnným povrchem se však ukrýval promyšlený postup a zajímavé scénáristické kroky. Skrytá vážnost příběhu začala postupně vyplouvat, epizody nabývaly temnějšího a dramatičtějšího náboje. Osudy postav se komplikovaly, šlo stále o víc, dokonce i o život. Brzy se ukázalo, že tvůrcům nejde jen o primitivní lidovou zábavu, ale nastavení zrcadla současným problémům nejen severočeského pohraničí. Nikoliv však formou sociální satiry, která buď nutí diváka od prvního momentu k sebereflexi, anebo ho odradí. Tvůrci přitáhli diváky prostřednictvím vtípků, které postupně zlidověly, a pak začali jejich pozornost obracet jiným směrem.
Pro díla Prušinovského a Kolečka je typický výskyt širšího spektra postav z nižšího sociálního prostředí, které se vyjadřují drsným, jednoduchým, ale živým jazykem a jsou propojeny různým druhem interakcí. V seriálu Most zakoušejí frustraci ze života v maloměstě bez perspektivy a pracovních příležitostí, hledají způsoby přežívání a možnosti vzájemné komunikace. Jsou naštvané, ale živé a autentické.
Ilustrační foto ze seriálu: Rom Franta
Autor: www.ceskatelevize.cz
Množství vulgarismů a nadávek některé diváky, zvláště ty dříve narozené, zaskočilo, ale právě díky tomuto výrazivu je Most! autentický, spontánní a přirozený. Vulgarismy tvoří jen vnější vrstvu a slouží k jazykové charakteristice postav. Bez nich by seriál vyzněl jako sociální drama. Za každou vulgaritou se skrývá vtip a za ním hlubší pohled na nějaký problém, který hýbe společností. Vulgární výrazy jsou vhodně a funkčně použity, adekvátně ke konkrétní situaci, v souladu s uměleckým záměrem. V dalších dílech k nim přistupuje sílící romantický prvek. Bariéry mezi lidmi začnou padat, postavy se propojují pomocí komických situací a vytvářejí pestré společenství - až do šťastného nešťastného tragikomického závěru.
Střed děje tvoří místní restaurace Severka, kde se schází několik mosteckých ztroskotanců, aby si zanadávali nad půllitrem. Hlavní hrdina Luděk Říha zvaný Luďan (M. Hofmann) představuje kombinaci rasisty, homofoba, primitiva a debila. Není tajemstvím, že se tvůrci během natáčení nemohli na charakteristice této postavy shodnout. Režisér Prušinovský měl představu neurvalého, přehnaně aktivního a sebejistého slona v porcelánu, bez elementárních morálních zásad, Kolečko z obavy, aby se osobnost Luďana neprolínala s osobností hospodského Edy, prosazoval představu pasivního hlupáka, který se vyhýbá konfliktům a snaží se všem vyhovět. Proto jsme při sledování seriálu mohli u Luďana pozorovat v různých situacích střídání pasivity a aktivity. Luďan žije v polorozpadlém domě, který zdědil po otci. Jeho bývalá žena, hysterická a afektovaná Ilona (J. Čvančarová), si našla submisivního německého partnera a syn Tonda (F. Červenka) se za Luďana stydí. Luďan dluží na všechny strany, proto se o opravu domu nestará. Dluhy měl už před vyhozením z práce, což svědčí o finanční negramotnosti a nezodpovědnosti. Nejde jen o nedostatek financí. Nemá k domu vůbec vztah. Cítím z toho neúctu k majetku, který mu otec odkázal, a neúctu k hodnotám obecně, typickou pro současnou dobu. Z práce ho vyhodili kvůli hloupé poznámce na adresu romské uklízečky Žanety. Takovou poznámku nelze označit jako rasistickou. Vyprávějí se vtipy o blondýnkách, učitelích a jiných společenských skupinách, na kterých nikdo neshledává nic rasistického. Nemáme však důvod pochybovat, že Luďanova pracovní morálka nebyla vysoká a šéf měl k jeho propuštění jistě objektivní důvody. Údajně rasistická narážka na Romku Žanetu byla spíše záminkou a poslední kapkou. Propuštění ale neproběhlo podle zákoníku práce, takže kdyby je Luďan soudně napadl, musel by vyhrát. Že to vůbec neřešil, o něčem svědčí. Právě v té chvíli převládla pasivní stránka jeho osobnosti. Často v něm bojují jeho abstraktní a zažité předsudky s konkrétní situací a konkrétními lidmi. Pohrdá bratrem, který se nechal přeoperovat na ženu, jeho peníze mu však přišly vhod.
Majitel hospody „jen pro bílé“ Eda (M. Isteník) je ještě odpudivější postava než Luďan, ale o to složitějším sebepoznáním a dramatičtějším vývojem prošel.
Ilustrační foto ze seriálu: Majitel hospody „jen pro bílé“ Eda a farář Květoslav Toman
O exkomunikovaném faráři Květoslavu Tomanovi (C. Drozda) se zde už psalo. Jedná se o prototyp ztroskotance a neúspěšného člověka v duchovní rovině. Jeho problém představuje těžký alkoholismus, který neuzdraví ani upřímně míněná modlitba. Paradoxně právě alkoholová závislost mu otevřela dveře do nižších pater společnosti, kam by se jako skutečný farář nedostal. Upnul se na otočení posunutého mosteckého kostela z jihu na východ, místo aby se snažil otočit sám sebe. To by však bylo mnohem těžší a v jeho případě běh na dlouhou trať.
Tragikomickou postavu představuje nezaměstnaný Ivan Čočka s přezdívkou Čočkin (V. Škultéty), který sní o zbohatnutí díky podnikatelskému nápadu. Neuvědomuje si, že k uskutečnění jakéhokoliv projektu nestačí jen snít, ale je třeba obstarat si potřebné informace, vzdělávat se, vytvořit strategii, mít plán. V principu je na tom stejně jako exkomunikovaný farář, který touží po návratu do církve, ale nehne pro to ani prstem.
Domestikovaný Rom Franta (Z. Godla) je v této společnosti jediný, kdo má stálé zaměstnání, které nakonec zprostředkoval i Luďanovi. Navíc mu půjčil oblek do pořadu Pošta pro tebe. Všichni ho akceptují, i když si ho pro jeho romský původ a oranžovou popelářskou uniformu často dobírají. Franta jejich vtipy a útoky elegantně odráží. V jeho bytě ho tajně navštěvují vdané neromské ženy, takže to tam s tím rasismem a nesnášenlivostí asi nebude tak hrozné. Ani Luďan se ostatně nebránil sexu s romskou uklízečkou, na kterou měl v práci narážky. Skutečnost, že se v Severce scházejí a komunikují spolu tak různorodé osoby, ukazuje na určitý potenciál otevřenosti.
V seriálu si zahrálo celkem 821 komparzistů z Mostu a okolí, včetně romské komunity, kterou se autorům podařilo pestře vykreslit se všemi klady i zápory. Romští neherci navíc projevili vysokou dávku přirozeného talentu.
Do této různorodé, problematické a výbušné společnosti vtrhla jako kulový blesk atraktivní a energická Dáša (E. Stárková), před změnou pohlaví Luďanův bratr Pavel. Na rozdíl od bratra je pracovitá, nesedí nečinně na místě, ale hledá si aktivně práci a je v tom hledání kreativní. Přesto naráží na řadu překážek a předsudků. Vyskytly se námitky, že seriál přispěl ke stereotypnímu obrazu lidí, kteří prošli změnou pohlaví, že trans problematiku ironizuje a redukuje na operace a sexualitu. V komediích se ale stereotypy běžně vyskytují, určitému komediálnímu zkreslení se nešlo vyhnout. Návrat osoby po změně pohlaví do původního prostředí představuje mimořádně komplikované a náročné téma, vhodné spíše pro román nebo psychologické drama. Komedie má své limity. Záměrem autorů bylo prostě jen ukázat, jak smýšlejí a z jakého zorného úhlu vidí svět lidé z hospody a z ulice.
Seriál má zajímavě nastavenou optiku, díky které si v něm každý najde přesně to, co najít chce. Je univerzální, vtipný i mrazivý, stereotypy potvrzuje a zároveň vyvrací, ukazuje paradoxy rasismu i naivního sluníčkářství. Nelamentuje nad tím, jak jsou Češi nesnášenliví, xenofobní, rasističtí, protagonisty neškatulkuje, nedává jim žádné nálepky. Nementoruje, nevychovává, neusiluje o skrytou osvětu nebo manipulaci. Razantním otevřením výbušných témat se zařadil k projektům s přesahem k současnému dění ve společnosti a nabídl prostor ke společenské diskuzi.
