Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Papalvisit.co.uk / M. Mazur
Pro emeritního papeže Benedikta XVI. to budou 16. dubna zvláštní narozeniny. Ten den oslaví v ústraní devadesát dva let. S nečekaným hostem: s polemikou, jaké umí katolický svět živit v planetárním měřítku. Pojednání o krizi sexuálních skandálů, které emeritní papež vydal ve čtvrtek 11. dubna v Německu v časopise Klerusblatt a v Itálii v Corriere della Sera, se trefilo do černého. Reaktivovalo výbušnou směs vášní – nebo odporu – chovaných ve vztahu k bývalému papeži. Polemiku, která se stává dokonalým shrnutím současných napětí v církvi.
Co říká Benedikt XVI. v onom dvanáctistránkovém textu? Vysvětluje, že současná krize pedofilie náleží do kontextu rozkladu katolické morální teologie. Pod vlivem sexuálního osvobození roku 1968 – v němž, jak připomíná, byla pedofilie považována za „dovolenou a přípustnou“ – potírali teologové klasickou morálku založenou na „přirozeném právu“, která definuje „zlo“ a „dobro“. Nahradili ji „morálkou situační“, ve které už dobro jako takové neexistuje, protože se může měnit podle okolností. Dobré a zlé, jež byly relativizovány, se staly subjektivními hodnotami.
Bývalý spolupracovník Jana Pavla II. vysvětluje, co tento papež uvedl roku 1993 v encyklice Veritatis splendor, aby znovu potvrdil objektivitu zla, a vypráví také o tom, jak toto nové relativistické pojetí řádilo v seminářích a vedlo k silným úchylkám ve formaci kněží.
Uzavírá, že pro vyjití z krize je nezbytné nepovažovat se za „vládce nad vírou“, nýbrž „nechat se ovládat vírou“ církve, zejména v eucharistii, jež je „reálnou přítomností“ Kristovou. Radí také, aby se při řešení problémů církve upustilo od „politických kategorií“. S oporou v Apokalypse považuje za „velmi důležité postavit se celou pravdou proti ďáblovým lžím a polopravdám: ano, v církvi je hřích a zlo, ale i dnes existuje církev svatá, jež je nezničitelná“.
Tyto etické, metafyzické a mystické úvahy vyvolaly čtyři úrovně kontroverzí.
Podstatou první z nich je snaha diskvalifikovat autora pro jeho věk, předpokládajíc jeho senilitu manipulovanou kýmsi z jeho okolí, kdo měl daný text napsat místo něho. To ale znamená ignorovat myšlení samotného Josepha Ratzingera, později Benedikta XVI.! Text z 11. dubna je zhuštěným a přesným shrnutím jeho teologických názorů. To, že si nechal pomoci s uvedením svých poznámek, jež psal několik dní, do konečné podoby, je evidentní. Tato praxe je v Římě běžná u všech papežů. Je však doslova absurdní naznačovat, že by tento text nebyl dílem Benedikta XVI.
Druhá úroveň kontroverze se týká loajality Benedikta XVI. Vydáním tohoto textu měl porušit morální závazek zdržet se veškerého zasahování, který přijal v okamžiku, kdy se v roce 2013 zřekl papežství. Má tím podkopávat pontifikát Františka. V nejlépe informovaných římských kruzích je však známo, že Benedikt XVI. předložil svůj text Františkovi, který mu dal zelenou. Benedikt by byl tento text nikdy nezveřejnil, kdyby ho František neschválil.
Třetí úroveň diskuse se týká diagnózy pedofilní krize, kterou Benedikt XVI. stanovil, a opravných prostředků, které vytkl a které mají být nenáležité. Emeritní papež má mít podle této kritiky za to, že duch osmašedesátého roku byl „vlastní“ příčinou pedofilie. To ale nikdy nenapsal. Tento teolog nepíše sociologické pojednání o pedofilii, ale vysvětluje, jak se klasická morální teologie přizpůsobila duchu doby. A jak formace kněží k celibátu nakonec do sebe integrovala formy sexuálního osvobození.
Čtvrtý sporný bod svědčí o současné církevní situaci, ve které jsou proti sobě stavěny dvě vize katolické církve. „Koncilní“ a „progresivní“, jež má být Františkova. „Tradicionalistická“ a „konzervativní“, jež má být Benediktova. Benedikt XVI. se ale nikdy nestavěl proti Druhému vatikánskému koncilu. Vždycky však bojoval s těmi, kteří považují tento koncil za akt „rozchodu“ s dvoutisíciletou „tradicí“ církve. Chtěl dokonce koncil a tradici sladit, což vedlo k tomu, že byl během svého pontifikátu obklopen hradbou opozice.
V uvedeném dokumentu postupuje stejnou metodou. Snaží se analyzovat tuto krizi tak, že přitom vychází ze srdce katolické víry. Tak teolog Benedikt vyjadřuje to, co pastýř František pod tímto zorným úhlem nerozvinul 20. srpna 2018 ve svém „dopise Božímu lidu“ o krizi pedofilie. Pragmatičtější současný papež tu odsoudil excesy „klerikalismu“, který je v jeho očích příčinou sexuálního zneužívání.
Stavět v této věci oba papeže proti sobě znamená nepostřehnout, nakolik jsou si oba tito nositelé zodpovědnosti vědomi úrovně „závážnosti“ této krize důvěry v církev. „Závažnost“ je také jedním z prvních slov textu Benedikta XVI. , jímž ospravedlňuje to, že se chopil slova. Akt, který František účinně povzbudil. Zdá se jim, že je v ohrožení sama církev.
Přeloženo z francouzského originálu, který vyšel v deníku Le Figaro. Autor je novinář specializující se na Vatikán.
