Seznamka
Výřez z malby Les pharisiens questionnent Jésus
Autor: Brooklynské muzuem / James Tissot
Je známo, že papež František dělá čas od času neomalené nebo politicky nekorektní vtípky. Kroucení hlavou a zdvižená obočí vyvolal například stereotypními poznámkami o tchyních a občasnými zmínkami o ženách jako třešničkách na dortu.
Pak jsou tu jeho neustálé řeči o dnešních farizejích, jak často označuje katolické kněze a biskupy, kteří se chovají pokrytecky.
Židovští představitelé nejsou z těchto jeho výroků, mírně řečeno, dvakrát nadšeni. Říkají, že to, jakým způsobem František neustále přisuzuje slovu „farizej“ negativní konotace, jen živí staré protižidovské stereotypy.
Riccardo Di Segni, vrchní římský rabín, to dokonce v roce 2015 papežovi vyčetl přímo z očí do očí. František prý odpověděl: „Já to vím velmi dobře. Jsem jezuita a vím, že termín ‚jezuitský‘ také nezní dobře.“
Náprava pověsti
Téměř o čtyři roky později se badatelé katolické, protestantské a židovské tradice podívali na Di Segniho obavy pozorněji.
Setkali se na Gregoriánské univerzitě v Římě na mezinárodní konferenci, jejímž cílem bylo napravit nelichotivý, byť obecně zažitý obraz těchto „učitelů Zákona“.
Konference „Ježíš a farizeové. Interdisciplinární přehodnocení“ se konala od 7. do 9. května a byla ukončena soukromou papežskou audiencí. Byla financována univerzitním Centrem kardinála Bey pro židovská studia a jezuity řízeným Papežským biblickým institutem, který si připomíná 110. rok své existence.
Když se podíváme na skladbu přednášejících a na témata jejich přednášek, můžeme se dohadovat, že papež František se dočkal trošky pokárání. Ovšem nejen papež, ale taky Ježíš – přinejmenším Ježíš v té podobě, jak ho a jeho vztah k některým farizeům popisují pisatelé evangelií.
Úzkoprsí učitelé Zákona
Zdali to povede k tomu, že si 82 letý papež dá větší pozor na jazyk, těžko říct. Určitě to však nepovede k tomu, aby František přestal hlasitě mluvit o pokrytectví mezi příslušníky katolické „vládnoucí třídy“.
Je to jeho nepřímý, ale naprosto jasný způsob odpovědi na ostrou kritiku ze strany jeho nejtvrdších pomlouvačů, kteří se téměř všichni identifikují s naukově rigidními či tradicionalistickými skupinami v církvi.
Když byl Jorge Mario Bergoglio v roce 2013 zvolen biskupem Říma, nebylo hned jasné, že se stane postrachem církevních tradicionalistů.
Přestože sám porušil tradici tím, že si jako vůbec první papež vzal jméno František, tak přesto veřejně velmi vychvaloval trvalé hodnoty lidové zbožnosti a jiných tradičních zvyklostí.
Jeho jadrný jazyk, vážně míněné útoky na klerikály a vyhýbání se vatikánskému protokolu připomínajícímu zvyky královského dvora ho však navedly na kolizní kurs s katolíky, kteří věří ve věčně platné řády a pravidla.
Po šesti letech je jasné, že v čele malé, ale velmi hlasité opozice vůči papeži Františkovi a vůči jeho vizi církevní reformy stojí muži ze stavu kleriků.
Začali si brousit nože během příprav na první ze dvou zasedání biskupské synody, která se zabývala řadou ožehavých otázek týkajících se manželství a rodiny.
Někteří kardinálové papeže Františka varovali, aby na způsobu, jakým církev postupovala (nebo spíše selhávala) při řešení některých z těchto otázek, nic neměnil.
Když synod dokončil svá dvě sezení a papež vydal svou post-synodální exhortaci Amoris laetitia, čtyři z těchto staromilců (dva od té doby už zemřeli) začali Františka zkoušet a vyzvali ho, aby odpověděl na několik jejich pochybností (dubia) prostým ano, nebo ne.
Tito „učení idioti“ (abych si vypůjčil výraz od člověka, který mě učil metafyziku) byli jako farizeové v evangeliu, kteří se donekonečna snažili chytit Ježíše do léčky. A stejně jako tento svatý muž z Nazaretu je papež z Argentiny většinou prostě ignoroval a návnadu jim nespolkl.
Skulina v papežově brnění
Řada politicky konzervativních katolických médií, zejména anglických, posloužila těmto učencům jako užiteční idioti. Poskytovali těmto zahořklým a sešlým prelátům stále víc a více prostoru pro jejich narážky a nakonec i přímé útoky proti papeži.
Jako by to nestačilo, tito mazalové předstírající, že jsou reportéři, se potom sami stali spolupachateli aktivním propagováním skutků, které páchají Františkovi nepřátelé.
Nejjasněji se to ukázalo loni v létě, kdy tito „novináři“ spolupracovali s bývalým nunciem ve Spojených státech, arcibiskupem Carlem Maria Viganem, na strategicky naplánovaném útoku, který vlastně požadoval papežovo odstoupení.
Když se nepodařilo Františka sestřelit pomocí sporných otázek manželství a rodiny, Viganò a jeho spolčenci z médií bez nejmenšího studu využili krizi sexuálního zneužívání – a papežovu rozhodnost v této věci – jako další příležitost zasadit smrtelnou ránu jeho pontifikátu.
Opět jednali jako pokrytečtí farizeové útočící na Ježíše. A stejně jako Ježíš i František reagoval jen mlčením.
Zavolejte Josefa Ratzingera / Benedikta XVI.
Jedním z velmi znepokojivých aspektů tohoto trapného představení v režii pravicového katolického disentu (jak jinak to nazvat?) je, že členové této retrodoxní party čerpají inspiraci od Františkova předchůdce.
Je smutné, že to musím říct, ale Benedikt XVI. neudělal nic, absolutně nic pro to, aby tyto své psy odvolal. Všechno, co by bývalý papež měl udělat, by bylo vydat krátké, ale pevné prohlášení.
K čertu, nemusí to být ani 6000 slov, jako mělo jeho poslední zamyšlení mající chránit jeho rozpadající se odkaz, které maskoval jako „příspěvek“ k řešení krize zneužívání.
Benedikt musí dát jasně najevo, že je jen jeden papež a jeho jméno je František. To je ten muž, kterému Benedikt v den, kdy oficiálně odstoupil z funkce papeže, slíbil „bezpodmínečnou úctu a poslušnost“.
Bývalý papež by měl také svým bývalým asistentům a patolízalům říct, aby udělali totéž a přestali Františka napadat. Mužům jako kardinál Gerhard Müller by mělo být řečeno, aby sklapli.
Zatrpklý Müller, který je generálním editorem vydání sebraných spisů Josepha Ratzingera/Benedikta XVI, řekl: „Ve svém dopise Benedikt propíchl vřed… jeho text je inteligentnější než všechny příspěvky na římském summitu o zneužívání a než všeznalí odborníci při německé biskupské konferenci.“
„Mlhavý koncept klerikalismu (jako příčina zneužívání) je špatný přístup,“ řekl tento 71 letý kardinál ve svém posledním projevu pasivní agrese proti Františkovi – papeži, který mu mimochodem dal kardinálský klobouk.
Nyní opět devatenáct kněží a akademiků vydalo dvacetistránkový otevřený dopis světovým biskupům, v němž je vybízejí, aby odsoudili papeže jako heretika.
„Proto žádáme, aby Vaše Excelence urgentně řešily situaci, že se papež František veřejně hlásí k herezi,“ píšou. Většina z těchto devatenácti jsou nuly. Mezi signatáři dokumentu je však jedno významné jméno – Aidan Nichols, což by mělo vyvolat znepokojení.
Tento 70 letý anglický dominikán je teolog a plodný spisovatel. Je autorem nejméně tří knih o teologii Josepha Ratzingera/Benedikta XVI.
Jestliže Benedikt tak nadšeně přispěl k odpovědi církve na krizi zneužívání, nemělo by být pro něj příliš obtížné nebo neschůdné se definitivně distancovat od samozvaných ochránců, jako je Nichols, kteří napadají papeže Františka.
To je přesně to, co vyžaduje „bezpodmínečná úcta a poslušnost“ (Benediktova vlastní slova).
Z anglického originálu, který vyšel na La Croix International, přeložil Jiří Pavlík.
