Seznamka
Charismatická konference 2019
Autor: www.cirkev.cz
Katolická charismatická konference na svém pomyslném narozeninovém dortu sfoukla už třicet svíček. Vyrostla z plenek i z dětských střevíčků a oslavila krásné kulaté jubileum mladého dospělého věku. Poprvé se konala v Hradci Králové v roce 1990. V dalších letech zdárně prospívala, rostla, sílila a překonávala dětské nemoci. Sedmnáct let se jako její hostitelé střídala různá města: České Budějovice, Třebíč, Ostrava. Před třinácti lety jí poprvé otevřelo své brány brněnské Výstaviště a od té doby se tam každoročně vrací. Vyrostla nám totiž natolik, že by se pro ni už jen těžko hledaly jiné prostory. Zájem stoupá každým rokem, letos bylo registrováno rekordních 8120 účastníků. S jednodenními vstupy se tento počet ještě navýšil, odhadem mohl dosáhnout možná až osm a půl tisíce. Registrovaných dětí bylo 1600, od miminek až po patnáctileté. Z toho 1160 dětí bylo v paralelní dětské konferenci, která je určena pro děti od čtyř do patnácti let, probíhá v pavilónu V a v posledních letech už docela vážně konkuruje konferenci „dospělácké“. Její program a hladký průběh zajišťovalo 200 tak řečených pomerančů – chlapců a děvčat v oranžových tričkách. Volba Brna jako domovského města Katolické charismatické konference se osvědčila na sto procent, a to a nejen proto, že v Brně se jezdí „tou šalinou“, jak se před třemi lety spontánně vyjádřil jeden pražský kluk, a dále nejen pro úctyhodné rozměry pavilónu F, ale i pro celkovou atmosféru: letní Brno má svůj osobitý genius loci a pohostinnou náruč. Zajímavá je i souvislost, že konference se koná v oktávu slavnosti svatých Cyrila a Metoděje, kteří přišli hlásat slovo Boží „z východu k naší Moravěnce drahé“.
Při tak masové akci je pochopitelné, že něco může drhnout. Vždy ale záleží na dobré vůli a vzájemné vstřícnosti. Sympatické je, že ve stresujících situacích se nikdo nikam necpe pomocí ostrých loktů a většinou má i „uši k slyšení“ – díky tomu se mnoho vyladilo, ve frontách na WC se méně přešlapuje, neboť většina účastníků pochopila, že toalety pro tělesně hendikepované jsou určeny opravdu jen pro ně a v pavilónu F je vhodné dát přednost rodinám s dětmi a seniorům. Prostředí je vstřícné i k celiatikům: nejde jen o bezlepkové hostie, ale i o přednost ve frontě na oběd. Bylo by více než trapné jim jejich obědy sníst. Co se týká stravování, využívala jsem jen snídaně. Po zkušenostech z minulých let a po zvážení situace (přednost mají senioři, rodiny s dětmi, hendikepovaní a celiatici) jsem si zašla na oběd jinam. Musela jsem se ovšem vzdát své oblíbené Železné růže. Možná jsem si to způsobila sama, ve svých reportážích jsem jí totiž udělala docela solidní reklamu, takže tuto útulnou osvěžovnu objevili i mnozí jiní a v poledne tam nebylo k hnutí. Ale díky tomu jsem poznala něco nového: stačí sjet dvě stanice šalinou na Mendelovo náměstí a zakotvit v krásné restauraci Starobrno. Mimořádná pochvala patří charismatické kávě zvané „kchafé“ neboli charismatické kafe. U kávovarů se činila milá obsluha a nad nimi visela nástěnka s hláškami, které mě coby milovnici kávy velmi pobavily; například Depresso = pocit, který máte, když dojde kafe. Škoda, že nemám prostor na to, abych uvedla více! Ale všechny jsem si vyfotila.
Každá akce, ať už sebevíce duchovní, musí mít své prozaické zázemí. Nejsme andělé, nýbrž lidé a naše tělo má své nesmlouvavé potřeby. Město i Výstaviště se naštěstí jeví jako „friendly“. Dojela jsem podušená ve vlastní šťávě, v RegioJetu totiž nefungovala klimatizace, navíc jsem si nešťastně přišlápla šaty. Ale Brno má svou Vaňkovku a ta nabízí osvěžovny i obchody, a tak jsem se rychle dala dohromady. Únavu odplavila káva a tonik, v H&M jsem narazila na pěkné šaty poněkud praktičtější délky, takže problém byl vyřešen a nadále mi ic nebránilo plně se otevřít duchovním zážitkům. Tentokrát nebyl větší problém vnímat je vsedě; s potěšením jsem konstatovala, že na rozdíl od loňska zřetelně ubylo osiřelých mikin na prázdných židlích.
Ilustrační foto - Katolická charismatická konference
Autor: Facebook.com / Dominik Bouma
Konference má každý rok své motto. Tentokrát z Janova evangelia: Zůstaňte v mé lásce (Jan 15,9). Konferenci zahajuje mše svatá v pavilónu F. Monsignore Aleš Opatrný navázal na své loňské kázání: že nás Pán Bůh zavolá, dopijem a pudem, v tej nebeskej hospodě zase chlastat budem. Vzpomněl na ty loňské účastníky, kteří nás předešli do nebeské hospody, na kterou se připravujeme a kam jednou šťastně dorazíme. S konferenčním mottem souznělo čtení ze Starého zákona: Josef pořád zůstává ve vztahu, čili v lásce, se svými bratry, i přesto, co mu provedli, a především pak evangelium podle Matouše, kdy Ježíš rozesílá dvanáct apoštolů. „Jděte“ – to není jen výzva, je to prodloužení Ježíšovy lásky. Stačí si uvědomiti, kdo nás posílá a proč: Ježíš jako zdroj lásky, poznání, pochopení. A když jeho pozvání přijímáme, jeho láska v nás může zářit. Nejde tedy o nějaký zbožný konzum.
Konferenční program odstartoval ve čtvrtek po ranních chválách, a to přednáškou Pravý vinný kmen. P. Vojtěch Kodet nás uvedl do patnácté kapitoly Janova evangelia. Ježíš neříká: „vstupte do mé lásky“, nýbrž „zůstaňte v mé lásce“. A to je podstatný rozdíl. Bůh chce s námi sdílet náš každodenní život, člověk je milován bezpodmínečně. Proto Ježíš nikdy neřekl: „zachovávejte má přikázání a potom budete v mé lásce“, smysl jeho slov je zásadně jiný: „zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce.“ Ježíš se přirovnává k vinnému kmeni, v podobenství (Jan 13-16), které je součástí jeho řeči na rozloučenou. Měl před sebou utrpení a na rozdíl od apoštolů to věděl a chtěl jim sdělit to nejdůležitější. Už ve Starém zákoně je řeč o „vinici Boží“: tou je míněn Izrael. Ale vinice nepřinášela plody, Izrael byl nevěrný. Nová vinice má nést plody, ovšem ne sama od sebe: ratolest nemůže nést ovoce bez spojení s vinným kmenem. A na samotném kmeni ovoce není, to je jen na ratolestech. Přitom kmen spolu s ratolestmi tvoří jednu rostlinu, ve které proudí stejná míza – a tou je Duch svatý. Jsme ratolesti naroubované na vinný kmen a máme nést ovoce spravedlnosti, aby náš život měl smysl. Ale i naroubovaná ratolest může být neplodná. Bez osobního vztahu s Ježíšem totiž neproudí míza. A kdo nezná Ježíše, bude v konání dobra vždy dělat chyby („beze mě nemůžete nic“). Volnému proudění mízy brání především tyto bloky: nepřijetí Boha Otce (proto i lidské otcovství prožívá krizi), projevem absence otcovství je život v neklidu a nejistotě, „sirotčí mentalita, která si chce lásku zasloužit, je to náboženský život bez Boha. Další možnost je, že ratolest se napojí na nepravý vinný kmen. Zlo přichází postupně, Boží nepřítel napodobuje, „obchází jako řvoucí lev“ a člověk se domnívá, že stále žije s Kristem, ale je mu vzdálen. Ezoterika nevede k radostnému a plodnému životu, i když se tak tváří. Ježíšovi jde o sdílení radosti mezi ním a Otcem a mezi námi všemi. Proto přirovnání právě k vinné révě a ne k jiné rostlině. Víno je totiž symbolem radosti a svatebního veselí.
Po přestávce navázala sestra Veronika Barátová osvěžující přednáškou Pročišťování révy. Pojala ji názorně (Jan Amos Komenský by měl radost): na úponku vinné révy předvedla, jak se musí čistit. Je nutné odstraňovat nejen plané výhonky, ale i ty nadbytečné, protože jen odčerpávají mízu. Toto čištění se nám moc nelíbí, je ale nezbytné – kdo nic nevytrpěl, nic nezažil.
Patnáctá kapitola Janova evangelia je velice plodné téma pro meditaci. To se projevilo ve všech přednáškách a kázáních. Škoda, že se zde nemohu věnovat více všem bodům programu, jakkoli by si to všichni přednášející zasloužili. Ráda bych ale přiblížila atmosféru letošního charismatického Brna. Opět se mi potvrdilo, že ty čtyři dny na Výstavišti se dají považovat za exercicie bez silencia. My všichni, pro které by klasické exercicie byly nestravitelné, v tom vidíme velký dar a požehnání. Díky přednášce hlavního hosta konference, slovenského redemptoristy P. Michala Zamkovského, vidím konečně světélko na konci tunelu, směrovku, jak se vyrovnat s odchodem mých nejmilejších. Ježíš prošel branou smrti, otevřel ji: „Já jsem vzkříšení a život“. Církev si Zmrtvýchvstání nevymyslela, naopak: zmrtvýchvstalý Kristus oživuje církev. Naši blízcí odešli, ale nezemřeli. „Dnes budeš se mnou v ráji“ znamená zůstaneš v mé lásce.
Zahraničním hostem byla Miriam Swaffield z Velké Británie. Do Brna dorazila v pátek a rovnou se šla věnovat mládeži v jednom z paralelních večerních programů Vyhrazeno pro mladé. V sobotu se pak představila všem účastníkům přednáškou Budete mými učedníky. Co znamená v dnešní době pojem evangelizovat? – Být Ježíšovým učedníkem. A kdo to je? - Ježíšův učedník je někdo, kdo je žákem na jeho cestě: tím se rozumí žít svůj život tak, jak by ho žil Ježíš. Je to výzva k evangelizaci a není třeba uvažovat „já na to nemám“. Miriam vyvrací tyto obavy: „Nikdo není nedostatečně kvalifikovaný na to, aby šel a získával Kristu nové učedníky. Bůh je nám blízko a jde s námi - „Ponesete hojné ovoce (Jan 15-8,14).
Miriam je vhodné představit: pochází z baptistické rodiny, prožila ve 21 letech svou konverzi v anglikánské církvi a je vysvěcena na jáhenku. Kolárek si nevzala, nechtěla totiž někoho šokovat (její smysl pro humor je sympatický). S moravskou metropolí se seznámila už před třemi lety v rámci zajímavého evangelizačního dobrodružství. Na letišti v Londýně dostala obálku s letenkou, kterou otevřela až v letadle, a dozvěděla se, že letí do jakéhosi „divného místa“, jehož jméno ani nedokáže vyslovit. Čekalo ji tam 48 hodin modlitební služby s přímluvami za celé město a v univerzitním kampusu za všechny studenty. Jsme moc rádi, že teď už do Brna trefí!
Odjížděla jsem už v sobotu, protože to jinak nebylo možné. O ukončení konference a nedělní rozloučení jsem tedy přišla, ale závěrečnou mši sv. jsem sledovala na vlnách rádia Proglas. Sloužil ji sídelní brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle. Ochotně odpovídal na otázky redaktorky Proglasu, jak se cítil při bohoslužbě v „trochu nezvyklém prostoru“. Otec biskup odpověděl, že katedrála už dávno nestačí a pavilón F má svoje výhody, je „nesvázaný konvencemi“ a zapadá do celkové atmosféry „duchovní dovolené“. Jedinou nevýhodou je hluk klimatizace, ale přes ten je možné se přenést. A co by si lidé měli odnést sebou domů? Poznání, že Otec je dobrý, je vinař a stará se o každou ratolest.
