Seznamka
detail plakátu k filmu Chata na prodej
Autor: www.csfd.cz
V neděli 1. září měl televizní premiéru film Chata na prodej režiséra Tomáše Pavlíčka. Film by neměl uniknout žádnému divákovi, který si klade otázky po symbolech smyslu života v našem kulturním kontextu. Jde o poměrně prostý příběh, na jehož pozadí se odehrávají zajímavě vykreslené osudy jedné běžné (normální) rodiny.
Předkamerová realita nabízí sekvence obrazů rodinných vztahů, ve kterých se možná mnozí z nás najdou – a dovedou tím konfrontovat naše vzpomínky a představy s fikčním světem filmu. K průnikovému setkání těchto světů lze přidat interpretační klíč, který má v sobě metafyzický či teologický rozměr.
Příběh je zarámován do časového období, ve kterém má padnout rozhodnutí, zda prodat, či neprodat chatu se zahradou. Zejména pro matku (výborná Ivana Chýlková) začíná dilema, jelikož je s místem svázána jako s jistým symbolem jednoty vlastní rodiny. Originálním nápadem scénáristů Lucie Bokšteflové a Tomáše Pavlíčka je zasazení příběhu do období dušiček (film se původně měl jmenovat Dušičky), tedy do období, kdy se u hrobů setkávají celé generace. Toho využije matka, aby svou rodinu odvezla na chatu.
První rovinou může být setkání této fikce se zkušeností s českým specifikem, jež známe snad každý z nás: chataření a chalupaření. Pro naše (jistě mé) rodiče má chata a chalupa punc „dovolené u moře“, jak poznamenává film, a známe to, jak si též naše rodiče přejí, aby jejich děti (s rodinami) přijely na víkend pobýt spolu v často humorně stísněných prostorách chat, kde jsme si tak nějak blíž (nejen fyzicky). Tam se také odhalí, že mezigenerační vztahy nejsou nikdy jednoduché a ideální, přesto zde nějak toužíme víc být spolu. Ve scénách zachycujících touhu každého člena rodiny po naplnění života v lásce Pavlíček nasazuje jakési zpovědní zrcadlo, pohledem do kterého se můžeme v klidu zasmát sami sobě, jak to spíše kazíme. A při odchodu z kina nebo po vypnutí televize se mít rádi takoví, jací jsme.
Film má, myslím, hlubší rovinu spirituální a teologickou. Chata jako místo, kde je silněji prožíváno přání po plnosti života v lásce, symbolizuje „nostalgickou touhu“ po životě v (biblickém) ráji. Matka tuší, že prodejem chaty ztrácí svou ideu takového ráje, kterou má spojenu s tímto místem – a nechce být z něho jen tak lehce vyhnána. Proto ji potřebuje ještě jednou intenzivně prožít. Jakkoliv vztahy nejsou ideální, za existenciálními i poměrně malichernými hádkami se též u ostatních členů rodiny vynořuje z podvědomí pocit, že prodejem chaty se ztrácí jejich obraz ráje, po kterém dychtí ve svých snech. Pomalu závěrečné scény s dědou, který z posedu pozoruje nevinně vypadajícího medvěda, evokují vyobrazení těchto divokých zvířat na obrazech a ikonách, jak jako krotké přicházejí ke světcům, aby svojí přítomností svědčili, že ráj je blízko. Děda také v závěru umírá a souběžně přichází realitní makléř a kupec.
Film Chata na prodej poukazuje, jak je důležité mít místo spojené s dobrými vzpomínkami; mít v sobě symbol „chaty“ (dosaďme si každý své místo), kde se obrušují a očišťují vztahy; lokalitu v přírodě, kde intenzivněji cítíme, že ráj je blízko, přestože jsou mezilidské vztahy komplikované. Bylo by pro vás lehké takovou lokalitu prodat?
Autor působí jako docent na KTF UK
