Seznamka
Ladislav Heryán na přebalu knihy Sami na této zemi?
Autor: Nakladatelství Portál
Četla jsem knihy Ladislava Heryána. Byla jsem na dvou jeho přednáškách. Nebudu popisovat jejich obsah, nedovedu to. Není to jeho vzdělání, jeho moudrost, dokonce ani jeho člověčenství, které mě okouzluje. Je to prostota dítěte, které dovolí Bohu, aby on jej utvářel, dovolí si být na Bohu závislé a tato závislost jej naplňuje obrovskou svobodou. Tak přitažlivou svobodou, tak radostnou, že vzbuzuje touhu po lásce a následování. Svobodou, která dovolí člověku, aby se na svět díval Božíma očima. Svobodou, která je jen částí Boží svobody, ale tato část stačí, aby přes naše mlhy učinila průzor do nebe a my v úžasu zjistili, že nebe a Bůh je vedle nás. A abychom se zajíkli v úžasu, že může být i v nás. Abychom pozdvihli oči od svých představ, černobílého myšlení a různých učení k Boží lásce, milosrdenství a radosti.
Jen ze střípků našeho poznání a setkávání se skládá život. Již dávno někteří prohlásili: „Vím, že nic nevím“. „Správně vidíme jen srdcem“. Musíme toho tedy hodně vědět, vidět, poznat, nastudovat a učinit jen proto, abychom byli spokojeni sami se sebou a potvrdili si, že naše cesta je správná? Nemusíme a jistotu mít stejně nebudeme. Ladislav Heryán je katolický kněz, bratr ve víře, bratr v hledání Boha a člověka. Studoval Boží slovo hlouběji než my, miluje více než my a jeho slova – nevím, možná se mýlím – jsou pro mě dveře otevírající širé prostory, kde může vanout Bůh. Bůh přece nemiluje jen nás křesťany, nemiluje jen ctnostné, on miluje bezpodmínečně. Jeho spravedlnost není naše spravedlnost. Chceme po člověku na vozíčku, aby běžel po svých maraton? Ne. Chceme v dobrém úmyslu, aby ostatní poznali našeho Boha? Chceme. Potíž je v tom, že „náš Bůh“ není náš majetek, je to Bůh všech a nedá se zavřít do škatulek žádné denominace. Ptáme se, zda lidé touží po našich podobách Boha, nebo po setkání s živým člověkem a živým Bohem? Dovolíme „svému Bohu“, aby chodil s námi, či my s ním? Je to prosté a pro všechny srozumitelné, jenže obrátit svůj život je pro nás těžší, než reprodukovat učení církví. Neznáme ani omezení, ani dary druhých, natož jejich vnitřní život a bláhově si myslíme, že je naše argumenty přesvědčí. Bůh přece není argument, nauka, odměna či trest. Pokud se budeme bát vztahu s Bohem a s člověkem, nemáme, co nabídnout, člověk toužící po chlebu se přece nespokojí s popisem chleba. Mnozí hledači jistě dovedou milovat více než my, kteří „více víme“. Nevíme nic.
Naše touha po lepším světě a po spravedlnosti je lidská, máme právo a zároveň povinnost bojovat za dobro, i když je to jen dobro podle našich představ. Máme právo se radovat a odpočívat zrovna tak, jako plakat a být slabí. Máme svobodu být sami sebou a hledat. Ladislav Heryán láká k vykročení k člověku a k Bohu. Někdo vykročí k Bohu a začne více milovat člověka. Někdo začne více milovat člověka a stane se kapkou v moři Boží lásky a milosrdenství. Neuvidíme víc než kapky okolo. Pokud v nich poznáme Boží tvář, dobře. A když nepoznáme a neuvěříme v existenci Boží, také dobře. Žijeme v něm, pohybujeme se a jsme, ať o tom víme nebo ne, ať věříme nebo ne. Bůh se svou láskou spojil s člověkem a je spravedlností. Můžeme se odvolávat na citáty z Písma, brát podobenství doslova a hledět na druhé brýlemi spravedlnosti, nebo brýlemi milosrdenství podle našeho vnímání Boha, sebe a bližního. Já hledám odpověď v činech Boha, který se dává člověku. Bůh se stal člověkem, stal se pokrmem a stal se naší záchranou. Jeho spravedlnost naše zlo bere na sebe, stal se hříchem na kříži. Dokonalá spravedlnost a láska. Bůh, který se při stvoření světa vznášel nad vodami, přebývá uprostřed a ve svém stvoření. Nebe je mezi námi, pokud dovedeme rozhrnout mlhy své duše. Až mi bude zle, pokusím si to připomenout.
