Logos v jesličkách

Georges de La Tour: Pastýří v Betlémě (výřez)
Autor: Wikipedia.org

Všichni dobře známe ten tradiční a slavný příběh o Marii s Josefem a jeho trampotách při hledání místa k spočinutí... o malém miminku, které se má stát největším z králů. Všichni si uvědomujeme, že i přes svoji maličkost, křehkost, zranitelnost a značnou pasivitu je Ježíš ústřední postavou vánoční zvěsti. Zkusme se ale tentokrát podívat na narozeni Ježíše Krista z trochu jiného pohledu, než jak ho známe z malebných vyřezávaných betlémů. Není úplně samozřejmé si to uvědomit, ale již v tomto okamžiku, kdy před námi v jesličkách leží novorozeně, je Ježíš Bůh. Už v této chvíli je jiný než lidé. Narodil ze z Marie jako člověk, jako nejmenší z nejmenších, ale přesto je už v tomto malinkém uzlíčku zároveň přítomen Ježíš, který se vydá jako oběť za nás všechny. Jeho božství je plné a úplné již v této chvíli, kdy je sotva narozen. Ježíšovo narození není nahodilostí, není zazrakem v tom smyslu, že by se prostě jen tak vyskytlo, ani nějaký Boží rozmar, ale je to součást Božího plánu. Ježíšův příchod, neboli Boží vtělení, má od prvopočátku jasně vymezené misto v dějinách. Je vrcholem nejen biblických (novozákonních) dějin, ale i těch našich. S Kristovým sesláním na zemi, ale také s jeho obětí, počítá Bůh od počátku věků. Hovoří o tom i samo Písmo, v němž jsou stopy tohoto plánu tu méně, tu více viditelně patrné. Zkusme se nyní podívat na vánoční příběh z úhlu, který nám snad celý vánoční přiběh vyjevi v trochu jiném světle a dovolí nám se o něco více přiblížit pochopení toho, ze Ježíš není jen to líbezňoučké miminko v jesličkách, ale hybatel dějin, a také nám umožní zdůraznit, že Ježíš není prostou pasivní součástí Božího plánu, ale je jeho výsledkem.

Řecké slovo λόγος (lógos) má mnoho významů. Může znamenat slovo, rozum, vědění, význam, smysl a další věci. Logos může – přísně vzato – také ukazovat na vnitřní myšlenku, která je vnějškově vyjádřena slovy či jiným způsobem komunikace. Na počátku měl Bůh takovýto „logos“. Jako jedinečný účel byl soustředěn v Kristu. Právě Kristus byl onen „Logos“ Boha, a proto vyjadřoval Boží Duch Boží kristovský plán ve všech svých aktivitách. Církevní otec druhého století, Justin Martyr, rozlišoval mezi dvěma druhy logu: logos spermatikos a logos Christos. Podle něj je jakési zrníčko Božího slova, "zárodek Božího zjevení", rozptýleno mezi všemi lidmi. V dokonalosti a plnosti je však logos soustředěn jedině v Kristu - vtěleném Bohu. Kristus je tak jediným opravdovým poslem Boží zprávy a zároveň jejím obsahem.

Řecký nápis logos

Slovo – logos – můžeme chápat v náboženském smyslu i jako božský tvůrčí princip. Hospodin tvoří skrze slovo. Dobře patrné je to již v knize Genesis v pasáži o stvoření světa; stačí Boží slovo a stane se po jeho vůli. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. (...) Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ To čteme v úvodu Janova evangelia. Podobně Bůh použil svoji tvůrčí sílu – svůj logos – při zplození Ježíše v Mariině lůně. Toto Hospodinovo Slovo je ztělesněním Jeho plánu, který se realizuje skrze Ducha svatého. Marie Boží vůli rozpoznala, jak můžeme vidět v její reakci na zprávu o brzkém narození Ježíše: „Staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1, 38). Všichni křesťané ostatně vyznáváme, že Ježíš se narodil z Marie panny, ale byl počat z Ducha svatého. Matouš půvabně píše "shledalo se, ze počala z Ducha svatého" (Mt 1, 18). Duch svatý je zde znovu zosobněním onoho stvořitelského principu: Boží duch má moc, která se reálně projevuje. Vrcholem tohoto Božího působení je pak dar Krista, jeho vtělení. Tím je naplněn Boží plán, neboť lidem, tomuto světu, je dán Mesiáš – Kristus. Hebrejské slovo mašíach (מָשִׁיחַ), z něhož je jméno Mesiáš odvozeno, totiž doslova znamená pomazaný či vyvolený. A právě při Kristově křtu Hospodin dosvědčuje o Ježíši: “Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil (Mt 3, 17).”

Narození Ježíše Krista, to není ten oslík ve stáji, idylka na obrázku, líbezňoučký výjev spokojené rodinky, radostná noc anebo jakákoliv jiná konotace, kterou vánočnímu příběhu přisoudila lidová tradice. Josef, Marie i Ježíš jsou chudí, unavení, společensky vyloučení... Jejich životy nejsou idylou ani zdaleka. Je to příběh skromného, ale přesto ne ostyšného, a už vůbec ne bojácného příchodu našeho Spasitele. Je to vtělení Krále králů, kterým se naplnil Boží záměr s námi a s tímto světem. Ježíš přichází jako podtržení, jako vykřičník za Boží zprávou. On – jako to největší a nejdůraznější Slovo – je dosvědčením pravdivosti této zprávy. Potvrdil ji dokonce dvakrát: v jesličkách a na kříži. Ježíš Kristus je Logos, Král králů, Pán pánů. Je to Pravda, Cesta i Život. A proto nehleďme na Ježíše v jesličkách jako na roztomilé bezbranné dítko. Ježíš sice byl plně člověkem, ale už ve chlévě leží Boží Syn, skrze něhož je dovršeno vše, co nám Hospodin zaslíbil. Vánoce nejsou proto ani tak svátky pokoje, ale především Boží slávy.

Autorka je bohemistka a studentka teologie.