Seznamka
Mariana Alasseur
Autor: Archiv autorky
Dává nám tím ovšem jasný vzkaz. Naše doba plná symbolů, pseudo symbolů, označování a vzájemného osočování. Naše doba plná dezinformačních válek dostala jasnou informaci shora. Náš protivník nemá tvář. Jeho vznik a původ je nejasný. A přesto, každý z nás z něj má respekt. Znovuobjevujeme tedy respekt k životu jako k Božímu daru? Obracíme se k fundamentálnímu smyslu našeho bytí od pseudo vytvářených problémů a mediálních válek o ničem? Bůh nám jasně ukazuje, jak nicotné nyní jsou. Všechny symboly moci, které uměle hýbaly našimi životy, jako prázdné bouře beze smyslu. A pokud je opravdu život tím hlavním, co dává smysl zde na zemi, začínáme si to snad i postupně uvědomovat. Skrze hrozbu nemoci. Skrze neviditelného nepřítele. A je to skutečně náš nepřítel?
Ukazuje nám, že ani peníze nás nespasí. Ukazuje nám, že vizáž je tu až na druhém místě, a to hned po duši. Nabádá nás, starat se o své tělo. Nabádá nás, starat se o své blízké a mít vůči nim zodpovědnost. Ukazuje nám, že důležité věci někdy přichází nečekaně a tiše. Že jasná zpráva nemusí mít tvář. Tvář jí dáváme až my, našimi postoji a jednáním. Že vše na počátku možná bylo neutrální a dostalo to smysl jen díky našemu postoji k oné věci. Že tedy lidská svoboda nakládat se slovy a pojmy došla tak daleko, až se stala mnohým mocnou zbraní.
A proto my, dnes, tváří v tvář bojovníku bez tváře, se cítíme bezbranní. Cítíme se obnaženi ve svém nitru jako mládě, které se dívá na svět. Začínáme od nuly. V době, kdy se naše dějiny začaly stávat pseudo dějinami a naše problémy pseudo problémy, svobodou a blahobytem rozmazlených Božích dětí.
Stojíme tu opět nazí v bodě nula. Máme tak jedinečnou šanci znovu objevit pravdu o smyslu člověka a jeho bytí na zemi. Pravdu o šarvátkách posledních dní, které uměle hýbaly našimi životy. Ano, jsme tu pro něco jiného. Můžeme začít jednat znovu, jinak a lépe. Vše přehodnotit. Vlak se zastavil. Můžeme se nadechnout. Lidé mohou rozjímat. A pokud je myšlení to, co může přinést změnu postojů, zdá se, že jsme možná vyhráli.
V době kastování a nálepkování dostáváme každý roušku, téměř příkazem. Mažou se názorové a jiné rozdíly. Tato maska nám dává novou identitu, imunitu. Stáváme se skutečnými bratry a sestrami na společné cestě. A tato vnitřní rovnost nás znovu spojuje. Pravda, schovaná pod rouškou. Skromná a veliká.
A mezitím vším návratem k podstatě, tedy k životu, naše planeta regeneruje spolu s námi. Jako dar návratu, do původního stavu všeho. Vracíme se zpět na začátek.
Co je původní a co je zbytečným lidským nánosem s pachutí touhy po moci? Co je v našich životech smyslem a co banalitou?
Kdo hledá, najde, a kdo hledat přestal, tomu se pravda nakonec „zjeví sama“.
