Seznamka
Ilustrační foto: Aristotelés s Homérovou bystou (Rembrandt 1653). Pojem přirozenost (řecky fysis, lat. natura, srov. s českým nátura, podstata, trvalá struktura jsoucna) pochází z aristotelské filozofie
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons
Profesor Sousedík se v příspěvku Pojem „přirozenosti“ v současné filozofické a teologické diskusi ohradil proti kázání prof. Tomáše Halíka, ve kterém kazatel označil neměnnou lidskou přirozenost za historický konstrukt. Prof. Sousedík zdůraznil, že naopak pojem neměnná lidská přirozenost je nutným předpokladem jeho katolického, křesťanského vyznání. Současně vyzval k další diskusi.
Nejdříve se vrátím ke Halíkovu kázání a ke kontextu, ve kterém použil uvedený citát. Halík staví do protikladu poznání společenských a přírodních věd, a lpění na antickém a středověkém ahistorickém chápání neměnné lidské přirozenosti. Halík nepopírá apriori lidskou přirozenost, hovoří o jejím chápání. Což není nic nového, například v rozhovoru s Petrem Dvořákem (Sv. Tomáš a králík, který hraje na housle, listopad 2005) hledá odpověď mezi extrémy, a to mezi ahistorickým abstraktním postulováním neměnné přirozenosti a mezi naprostým kulturním relativismem.
V Halíkově kázání se profesora Sousedíka dotkl především poukaz na užití termínu „historický konstrukt“, tedy něco, co nemá věcný základ, a tudíž by bylo zapotřebí se přirozenosti zříct, s čímž Sousedík zásadně nesouhlasí. Halík však nechce zrušit lidskou přirozenost, jeho úvahy směřují k tomu, jak jí rozumět, resp. ve zmiňovaném rozhovoru se přiklání k jejímu porozumění přes koncept přirozeného zákona.
Sv. Tomáš Akvinský se soustředil na objevování trvalých přírodních zákonitostí, dějinnost nebyla tehdy předmětem jeho bádání. Soustředil svoji pozornost na definici lidské osoby. V tomto kontextu je třeba rozumět pojmu neměnnosti. Chápání člověka v dějinách, důraz na dějinnost je záležitostí pozdější. Lidská přirozenost se realizuje v dějinách. Člověk putuje dějinami. Tázání po přirozenosti je tázáním po trvání identity lidské přirozenosti v dějinách.
Zmiňované kázání varuje před ignorováním vědeckých poznatků, které by byly odmítány ve jménu ahistoricky chápané přirozenosti. Přirozenost není zrušena, ale zápasíme o to, jak jí porozumět. Halík nevystupuje proti přirozenosti, naopak, její potřebnost zmiňuje v rozhovoru s Dvořákem: „Například v otázkách genetiky, genové manipulace vidím žhavou problematiku, kde opouštění otázek po lidské přirozenosti přináší fatální rizika. Opuštění "konzervativního" principu lidské přirozenosti a experimentování bez hranic může způsobit nevratné škody týkající se budoucnosti lidstva.“
Filozofie osoby zkoumá, jak se osoba uskutečňuje, celkový fenomén bytí. Opuštění pojmu přirozenost není apriori jejím popřením, ale mlčky v sobě zahrnuje souhlas s tím, že člověk existuje jako individuální lidská bytost uskutečňující se v dějinách. Člověk se nikdy nemůže stát výhradně vlastním sebeuskutečněním, protože nejdřív musí existovat jako osoba. Ze své podstaty je člověkem, má svůj tělesný a duchovní rozměr a z nich odvozená práva. Tomuto konceptu odporuje myšlenkový svět reprezentovaný například Sartrem, který definuje člověka jako svůj vlastní projekt, člověka odsouzeného ke svobodě. Člověk podle Sarta nemá podstatu, protože si ji nejdříve projektuje. Sartre podňecuje člověka k hledání smyslu životu, ale zbavuje ho podstaty, čímž ho vrhá do nihilismu.
Zbavení člověka jeho podstaty ve smyslu, že člověk je sám svým stvořitelem, vede ve výsledku k ohrožení lidství jako takového. Jak připomíná Berďajev: „Není-li Boha, potom není ani člověka.“ Člověk si konstruuje svoji vlastní destrukci, popírá sám sebe. Není ničím a jen na projektu, ke kterému je člověk odsouzen, závisí, co z něj člověk. Může pak třeba i sám sebe odmítnout. Odtud je pak další krok k antihumanismu a zpochybňování legitimity lidství, což ostatně nejsou žádné výdobytky současného myšlení.
Z uvedeného kontextu vyplývá, že Halík nemohl mít na mysli zrušení konceptu lidské přirozenosti, ale poukazuje na jeho porozumění. Nejsrozumitelněji toho lze dosáhnout přes koncept přirozeného práva. Ostatně Sousedík zmiňuje přirozený mravní zákon jako jeden ze základních pojmů tradičně orientované katolické etiky. Zde se setkává právě s přirozeným právem. Paradoxně právě Dvořák v citovaném rozhovoru má obtíže s přirozeným právem, protože se obává, že by mohlo legitimizovat libovolnou normu bez poctivé argumentace.
Přirozené právo rozhodně není nic libovolného, přesto je zpochybňováno z důvodu absence pozitivních norem. Základem přirozeného práva je jeho transcendentální původ, tedy není vytvořeno konkrétní společností, konkrétními lidmi, jeho obsah je nacházen nezávisle na konkrétní lidské vůli. O jeho nezbytnosti se společnost vždy znovu přesvědčuje, pokud se musí vypořádat s odsouzením diktátorů a všech těch, kdo s nimi kooperovali při páchání zločinů proti lidskosti, byť ospravedlněných pozitivním právem.
Dokument Mezinárodní teologické komise z roku 2008 uvádí v čl. 113 k přirozenému zákonu následující: „Přirozený zákon vnímáme jako základ určité univerzální etiky, již chceme vyvozovat z reflektovaného nahlížení na naši společnou lidskou přirozenost. Jedná se o mravní zákon vepsaný do srdce lidí, což si lidstvo stále jasněji uvědomuje v souvislosti s tím, jak postupuje vpřed dějinami. Výraz tohoto přirozeného zákona rozhodně není statickou záležitostí, nejedná se o nějaký seznam definitivních a neměnných předpisů. Přirozený zákon je spíše pramen inspirace, který stále prýští, když se hledá objektivní základ určité univerzální etiky.“
Vrátím se zpět k onomu kázání. Myslím, že se jedná o neporozumění, nikoliv o rozpor. Halík staví do protikladu ahistorickou neměnnost a výsledky věd. Lidská přirozenost má dynamickou povahu, realizuje se v konkrétním čase a konkrétních kulturách. Halík polemizuje s pojmem neměnnosti, v jehož jménu by byly popírány vědecké závěry. Nebylo by však oprávněné z jeho výroku vyvozovat, že ruší přirozenost a přirozený mravní zákon, to jsou dedukce, které jsou spekulativní povahy. Nejvíce škodí lidské přirozenosti, pokud s odvoláním na její neměnnost odmítáme bez hlubšího zkoumání výsledky současné vědy. Dynamika lidské přirozenosti nás vybízí právě k tomuto zkoumání.
Autorka je právnička.
