Seznamka
Martin Šály
Autor: Archiv autora
Odpověď na otázku související s dnešními texty (podle „ekumenického lekcionáře“, jde o: Mt 25,14–30; 1Te 5,1–11) může mít jistě více podob. Zde pojďme společně uvažovat, že tyto hřivny jsou víra a naděje, tedy naše víra a naděje. Může tomu tak opravdu být? Pro začátek alespoň řekněme, že tak jako talenty z dnešního podobenství jsou nečekaným „podnikatelským“ darem hospodáře, tak i víru jsme dostali jako nečekaný, nezasloužený poklad – k tomu, aby byla náležitě využita.
Naše nezasloužená víra obsahuje naději v brzký Pánův příchod a my ho skutečně toužebně očekáváme. To je východisko dnešních textů, téměř už adventních. Pán jistě přijde brzy, a když přijde, všechno už bude dobré – všechno, co ve světě a v našich životech ještě dnes dobré není.
Onen „den Páně“ je starozákonní koncept. V den Páně – věřili a věří naši bratři židé – přijde sám Hospodin nezvratně prosadit svou svrchovanou spravedlnost, všechny křivdy učiněné na věrných Božího izraelského lidu budou napraveny, všichni spravedliví budou odměněni. Pro zlé, nespravedlivé, pro ty, kteří ony spravedlivé utlačovali, pro ně bude vykázáno místo pláče a skřípění zubů.
Křesťanská víra v den Páně má pak „Ježíšovské“ rysy: Ježíš Kristus jako Syn Boží přijde v onen den Hospodinův v čele nebeských zástupů prosadit Otcovu spravedlnost takovým způsobem, že se tím potvrdí Ježíšova dobrá zpráva: ze všech lidských běd budou zachráněni všichni, kteří v dar své záchrany skrze Krista uvěří. Vše tak bude dobré pro ty, kteří do záchrany od Ježíše vložili a vloží svou naději; budou zachráněni ti, kteří ve víře zemřeli, i ti, kteří se dne Páně ve víře dočkají jako živí (to je smysl 1Te 5,10b). A my jistě patříme k těm, kteří jsme uvěřili a víru a naději v dobrý konečný smysl našich životních osudů a v dobrý konec života celého světa jsme tak dostali do vínku jako hřivnu.
Co si ale počít v situaci, když tato konečná záchrana nepřichází, v situaci „prodlužujícího se času“? Ano, den Páně nenastal – jak ale žít z naděje, která se den co den nenaplňuje?
Matoušovo evangelium je napsáno právě pro ty, kteří krizi prodlužujícího se času pociťují a ochabují. Odvážné (matoušovské i pavlovské) řešení této krize je následující: den Páně můžeme žít už tady a teď. Už jsme zmínili, jak Ježíšovskému dni Páně rozumíme: jako dni záchrany, ve kterém nebudeme „postaveni k Božímu hněvu“, protože jsme „zachráněni skrze našeho Pána Ježíše“. Bude to den, ve kterém zazní dobrá slova a budou učiněny dobré věci ke spáse všech, kteří budou spáse otevřeni. A je to evangelium skrze naše dobré slovo a dobrý čin, které tuto záchranu Boží umožní druhým v přítomnosti.
Každý z těch, kdo věří, už zakusil: záchrana pro nás platí, nemusíme se bát sami o sebe, pro nás leccos ještě není dobré, ale jistě dobré bude – Pán se postará. Ale ti druzí kolem nás potřebují talenty této naší víry, aby i oni mohli uvěřit, že naděje na dobré se jich také týká. Ale my, místo toho, abychom své talenty víry užili tímto způsobem, jsme v pozici toho, který se bojí, že má talentů málo, že má malou víru, že on vlastně takto svědčit nedokáže – od toho jsou tu jistě ti jiní, bohatěji obdaření – co já? A to je velký hřích maření talentu – talent sdílet svou víru a naději je malý a nedostatečný jen v očích pochybovače.
Ti druzí kolem nás ale potřebují i ten náš malý, nejednoznačný a nevyvinutý talent důvěry a naděje, aby došlo k zázračné proměně budoucnosti v přítomnost: den Páně, který vyhlížíme, se stane zakusitelným tady a teď skrze naše dobrá slova a dobré činy, skrze toho, že budeme dobří a odpouštějící k těm, kteří si to nezaslouží. A oni pak jistě nakonec díky nám zadůvěřují také a budeme si pak radostně navzájem potvrzovat evangelium království záchrany, odpuštění, dobra. A když pak den Páně skutečně nastane v plnosti, s pokojem a porozuměním budeme moci Boží kralování přijmout společně, ruku v ruce. Budeme mu rozumět díky tomu, že náš malý, nezralý a strachem zatížený talent vydal přeci jen ovoce.
Autor pracuje jako konzultant a působí pedagogicky na ETF UK. Věnuje se především tématům novozákonní církve a komuniální eklesiologie.
