Seznamka
Jonathan Sacks byl v letech 1991-2013 hlavním rabínem Spojené hebrejské kongregace Commonwealth
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons
Zemřel Rabbi Jonathan Sacks. Bylo mu dvaasedmdesát let. Teologů a filozofů sestupujících do takové hloubky a zároveň připravených, ochotných a schopných vstupovat do veřejného dialogu nebylo nikdy mnoho. V českém náboženském prostoru si dnes můžeme o takových osobnostech jen zdát, třebaže jeden ze Sacksových kolegů, rovněž držitel Templetonovy ceny jako on, po desetiletí zachraňující zkomírající debatu o roli náboženství a víry ve společnosti, je náš Tomáš Halík. Sacksova nečekaná smrt, jak jsem četl v zahraničních nekrolozích, vyvolala smutek napříč humanitně orientovanou společností, pro níž byl Sacks jedním z hlasů volajících na poušti.
Čím je britský učenec Jonathan Sacks pro české prostředí důležitý? Po poválečných čtyřiceti letech duchovního půstu a v čase po sametové revoluci, který – například podle slov filozofa Ladislava Hejdánka – české církve vyloženě promarnily, jeho dílo pomáhá zasypat propast, na jejímž jednom okraji stojí každé jedno soukromé, do sebe uzavřené a zabarikádované já a k veřejným věcem poněkud apatické institucionální náboženství, které si to zase nechce rozházet s vládnoucí mocí, zatímco na druhé straně se pak nachází lidé, kteří mají k náboženství daleko a kteří jím byli nadobro opuštěni. Sacks zas a znovu vracel do hry pozitivní pohled na náboženství uprostřed dramaticky se měnícího, multikulturního a čím dál tím složitějšího světa. Věřil, že víra může být tvůrčím a kladným principem života. Proto se tolik snažil o různé formy vzájemného dialogu, náboženských disputací a setkání. Víru a náboženství se naštěstí nepodařilo ve 20. století vykořenit, a to ani totalitním režimům, ani společnostem, které uvěřily v posvátný ekonomický růst, jenž měl člověku přinést dokonalé štěstí. Sacks se postupem času stal uznávaným garantem teologické reflexe posvátných textů, které pak uměly zaujmout čtenáře a posluchače bez rozdílu vyznání a politických preferencí. S úctou k němu vzhlíželi Tony Blair, arcibiskupové, britská královna a mnoho dalších.
Velké náboženské systémy – židovství, křesťanství a islám – sledoval Sacks pod drobnohledem a všímal si, jak dokáží, nebo nedokáží reagovat na proměny a otřesy světa a jak umí být pro blaho vlastních věřících i lidí z odlišných religiózních okruhů teologicky inovativní a jdoucí přitom na hlubinu víry jako takové. Pokládal proto vážné a otřásající otázky, jejichž zlomek si čtenář mohl přečíst například v článku „Jednota v nebi vytváří rozmanitost na zemi. Rabín Jonathan Sacks“. I proto se občas dostával do třecích ploch mezi konzervativci a liberály a některé jeho myšlenky, rezonující s tím nejlepším teologickým myšlením, vyvolávaly u náboženských ideologů a některých politků děs. „Bůh promluvil k lidstvu v mnoha jazycích: skrze judaismus k Židům, skrze křesťanství ke křesťanům, skrze islám k muslimům. Žádná víra nemá monopol na duchovní pravdu. Žádná civilizace nezahrnuje všechy duchovní, etické a umělecké projevy lidstva.“ … „Dokud nebudou velká náboženství nejen tolerovat rozmanitost lidského stavu, ale vidět i její pozitivní hodnotu, budou existovat války a počet jejich obětí na životech i nadále poroste.“ … „Světu, jemuž vládnou ekonomické síly, se moudrost obsažená ve světových náboženstvích může jevit v lepším případě jako irelevantní, v horším případě jako nebezpečná.“
Sacks, ordinovaný v r. 1976 na rabína, sloužil mezi lety 1991 až 2013 jako vrchní rabín United Hebrew Congregations of the Commonwealth. V roce 2005 ho královna Alžběta pasovala na rytíře Jejího Veličenstva, v roce 2009 se pak stal doživotním členem Sněmovny lordů. Před jmenováním vrchním rabínem působil jako duchovní lídr několika londýnských synagog, např. významné The Western Marble Arch Synagogue. Pro jehož život byla určující cesta po Spojených státech v polovině 60. let. Zásadní setkání a nasměrování prožil v New Yorku u rabínů Josepha B. Soloveitchika (1903–1993) a Menachema Mendela Schneersona (1902–1994), kteří ho podle jeho vlastních slov podporovali v odvaze myšlení a problematice duchovního vedení druhých. Sacks, který sám vystudoval filozofii v Cambridgi a na King’s College v Londýně, právě tehdy nastoupil cestu člověka, který usiloval o mezináboženský dialog, toleranci a aktivní spolupráci různých náboženských škol. Rabín Nahum Rabinovitch (1928–2020), jenž působil ve Spojených státech, v Kanadě, v Londýně a nakonec v Izraeli, pomáhal Sacksovi objevovat hloubku a krásu Tóry, přičemž klíčovou nebyla pouze Rabinovitchova erudice, ale též jeho vlastní život, inspirující celou řadu jeho studentů. Vedle rabínské služby, při níž se seznámil s celou řadou významných osobností náboženského, politického, kulturního a vědeckého života, přednášel na Polytechnice v Middlesexu či na Essex University. Sacks nebyl ušetřen sporů v britské židovské obci mezi zastánci liberálního a krajně pravicového křídla. Valná většina jeho myšlenek a tezí prošla zatěžkávací zkouškou tisícerých debat a bolestivých rozhodnutí. Sacks musel, resp. chtěl reagovat na aktuální otázky doby týkající se svobody náboženství, sociální politiky, vzdělávání, sekularismu, antisemitismu, přístupu k homosexuálům a menšinám. Ve svých knihách i vystoupeních se vyjadřoval například k politice státu Izrael, k válečným konfliktům, k ekologickým otázkám, nábožensky a etnicky motivovanému násilí, k politice Spojených států či vlivu technologií a elektronických médií na lidský život. Sacksovým největším úspěchem byla srozumitelná a atraktivní reflexe židovství, které mělo a má energii, aby pozitivně ovlivňovalo a souznělo s celkem světa. Rabbi Sacks dokazoval, že i ve 20. a 21. století může židovská moudrost pomoci zmírnit, nebo dokonce vyřešit některá zdánlivě neřešitelná společenská a mravní dilemata a poskytnout sekulárnímu světu směrovky na cesty do lepších časů.
Sacksova žitá víra dávala naději těm, kteří se po obou válkách ptali po smyslu života a roli náboženství ve světě zbaveném kouzel a romantiky. Jonathan Sacks byl hlasem, který uklidňoval. Nemáme se bohužel až na výjimky kam obracet než ven, za hranice svobodného a civilizovaného světa, chceme-li se v oborech, jimž jaksi „rozumí každý“, dozvědět něco podstatného. Proto tu filozof a teolog rabbi Jonathan Sacks bude tak chybět. Vzpomenout na něj můžeme četbou několika knih, které z těch téměř tří desítek byly doposud přeloženy do češtiny: Ne v Božím jménu: Jak čelit náboženskému násilí (Triton, 2018), Důstojnost v rozdílnosti: Jak se vyhnout střetu civilizací (Triton, 2017) a O svobodě a náboženství: Třicet šest zamyšlení rabína Sackse nad věčně živými tématy biblických příběhů (P3K, 2013). Připomenout si jej můžeme také v jedné z jeho skvělých přednášek pro TED talk.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
