Solidarita s ohroženým životem

Ilustrační foto
Autor: https://unsplash.com/ / Dmitry Ratushny

V úvodu encykliky Evangelium vitae o životě, který je nedotknutelné dobro, objasňuje Jan Pavel II. motivy vedoucí k jejímu napsání následujícími slovy: „aby byla všem lidem i každému jednotlivci ve jménu samotného Boha adresována tato důrazná výzva: chraň a opatruj, miluj a zachovávej život, život každého člověka! Pouze na této cestě nalezneš spravedlnost a pokrok, pravou svobodu, pokoj a štěstí!“ (5)

Právě v této koronavirové době se nás ochrana života každého člověka mimořádně dotýká, přičemž paradoxně můžeme slyšet mnoho výroků proti životu. Jedná se o široké spektrum názorů, jejichž sjednocujícím motivem je znevažování těch, kdo projevují obavy o život. Fanoušci popírání, vyzbrojeni názory populistů ohřívajících se na slunci pětiminutové slávy a arsenálem argumentů z dílny výrobců fake news, znevažují protiepidemická opatření a banalizují rizika, dokonce i popírají existenci koronaviru samotného.

Rozhodně nemíním adorovat všechna opatření, která jsme již zažili, jejich průběžné nařizování a rušení, často značně poznamenaná populismem namísto logiky věci náležitě konzultované s odborníky v oboru. Stejně tak opakující selhání v komunikaci způsobila nejen mnoho zmatku, ale i následné odmítání dodržovat i minimum možného.  

Solidární společnost dokáže nejlépe odolávat všem nástrahám, a to včetně současné pandemie. Tato solidarita se projevuje mnoha způsoby. Jedním z nich je ochrana života v koronavirových podmínkách. Solidarita s životem, který je zraněný, oslabený, křehký.

„Projevy solidarity uvnitř každého společenství jsou účinné tenkrát, jestliže se jeho členové navzájem uznávají jako osoby. Ti, kdo více znamenají, protože mají k dispozici více prostředků a služeb, se musí cítit ochránci slabších a musí být ochotni dělit se s nimi o to, co mají. Slabší pak se v témže duchu solidarity nemají chovat ani čistě pasivně, ani destruktivně vůči společenskému řádu, ale i když se domáhají svých spravedlivých práv, ať to i oni činí k dobru všech.“ (Sollicitudo rei socialis 39)

Solidarita má mnoho podob a projevů zaměřených na dobro člověka, přičemž tato solidarita neslouží k maximu uspokojení jeho potřeb, ale vede k uznání jeho lidské důstojnosti jako člena místní komunity i celé společnosti. Chtěla bych se zaměřit na jednu z těchto podob, a to solidaritu s bázní, nejistotou a strachem, s obavami o život.

Vyrojilo se hodně silných, kteří mávají na odiv absencí strachu ze smrti. Není větší jistoty, než že všichni jednou zemřeme. Jsme ale na smrt skutečně dobře připraveni, anebo jenom tato nebojácnost vyplývá z pocitu, že zrovna my ještě nejsme na řadě? Znám pár lidí, kteří, jak se říká, přežili vlastní smrt. Kritické datum slaví jako druhé narozeniny a ti, kdo jsou věřící, děkují Bohu za roky, které dostali přidané. Bagatelizování rizik a vysmívání se těm, kdo se bojí, je odmítnutím solidarity s druhým, s jeho úzkostmi, s jeho životem. Je projevem do sebe zahleděného sobectví, opájejícího se zdánlivou kuráží.

Skutečnou odvahu projevuje ten, kdo zná všechna rizika, a přesto má své důvody, pro které na ně nehledí. Tyto důvody jsou motivovány hodnotami, pro které stojí za to převzetí rizika, současně však neopravňují, aby do rizika byl vtahován někdo další proti své vůli. Odvaha v pandemii tudíž znamená především myslet na druhé, na to, že je neohrozím vlastní lehkomyslností.

Odmítání respektování přijatých opatření může být též projevem skrytého strachu. Pokud nebezpečí popřu, nemusím řešit pochybnosti a obavy. Takto postupoval i nebohý slovenských kněz Miroslav Čajka. V červenci letošního roku tvrdil: „Koronavírus je taká strašná choroba, že sa musíte najprv otestovať, aby ste zistili, či ju vôbec máte!“ Poněkud jinak zněl jeho vzkaz v druhé polovině října: „Prosím o modlitby. Ak je možné, aspoň o desiatok ruženčeka. Všetkým, čo sa za mňa pomodlia, zasielam svoje kňažské požehnanie." Zpočátku se zdráhal připustit, že onemocněl koronavirem. Dne 4. listopadu zemřel. Až krutý příběh někoho, kdo si myslel, že je vůči této nemoci imunní.

Bůh není pomstychtivý a netrestá za hloupé řeči. Není však důvod, aby měnil přirozený řád věcí. Přes mnoho neznámých máme dostatečné poznání toho, jak virus působí a jaké chování pomáhá eliminovat, nebo alespoň redukovat jeho rozšiřování. Nelze se spoléhat na nadpřirozené prostředky a ignorovat ty přirozené.

I když stále panuje mnoho neznámých, postupně se vytříbila shoda na způsobu jednání, které zpomaluje šíření epidemie. Je možné porovnávat přijatá opatření a výsledky jednotlivých zemí. Základní principy jsou zřejmé, konkrétní jednotlivosti mohou vyvolávat polemické otázky, ty však nejsou zásadního rázu zpochybňující přijatá opatření jako taková. Předchozí zkušenosti také jasně prokázaly, že tzv. švédská cesta, tj. založená na dobrovolnosti a nezavádění přísných restrikcí, se neosvědčila. Přinesla větší ztráty na životech a ekonomicky si dané země také nepomohly. Snahu o ochranu lidských život je třeba jednoznačně ocenit a neshazovat ji tvrzeními, že nemůžeme zachránit každý život a že současná civilizace jen ukazuje, jak se bojí smrti.

Volbou pro život zaujali i naši politici, jako např. Jan Hamáček: „Já si neumím stoupnout před ty lidi a říct: „Vážení přátelé, my jsme se rozhodli ve vyšším zájmu nechat vás třicet tisíc zabít. Naše společnost je postavená na nějakých hodnotách a podle mě lidský život stojí nejvýše. Tohle je Sofiina volba, kterou nemůžeme připustit.“

Odpovědnost za nešíření viru zahrnuje i odpovědnost za nešíření dezinformací o koronaviru. Pokud někoho odrazují média svými zprávami o počtu mrtvých, o komplikovaném průběhu, není zodpovědné reagovat popřením, vysmíváním a šířením nepravdivých zpráv. Z toho důvodu nejsou ani štastné články publikované na českých stránkách vatikánského rozhlasu hovořící o přehnané prevenci, marketingové strategii na státní nákupy vakcín, o projektované a simulované události, sanitárním puči nebo popírající možnost matematicky vyjádřit šíření viru, jelikož podle autora článku se virus nešíří podle matematických algoritmů. Současně přímo na stránkách téhož rozhlasu můžeme najít článek, ve kterém papež František varuje před dezinformacemi: „Spoléhání na to, co je falešné, s sebou nese neblahé důsledky, jelikož i zdánlivě nepatrné překroucení pravdy může mít nebezpečné následky“ .

Buďme vděčni za cestu volící život a buďme solidární. Povzbuzujme všechny slabé, a to ty, kteří strádají kvůli přílišným obavám, nabízením konkrétních možností, jak je překonávat, stejně jako ty, jejichž materiální situace se výrazně zhoršila kvůli ekonomickým dopadům koronavirových opatření. Vybízí nás k tomu papež František: „Slovo „solidarita“ se poněkud vyprázdnilo a někdy se interpretuje špatně, označuje však mnohem více než jen nějaký sporadický projev štědrosti. Vyžaduje vytvoření nové mentality, která uvažuje v kategoriích společenství a počítá s upřednostněním života všech před shromažďováním statků ze strany některých.“ (Evangelii gaudium, 188)

Citace: Hamáček a ekonomické dopady – dle knihy Pandemie.