Seznamka
Film Golem (2018)
Autor: rottentomatoes.com
Lidské přestupky se mohou vyznačovat morální nejednoznačností, být matoucí, zvláštní a mnohovýznamové. Představme si skupinu lidí ve stavu nejvyšší nouze a poté mimořádného jednotlivce, který je připraven ji zachránit, ovšem za cenu překročení mezí, za něž se moudrý člověk nevydá: Přivede k životu strašlivou sílu, která jej i druhé dokáže ochránit před jakýmkoliv násilím. Potud je vše v pořádku, kompromis, zdá se, stojí za to. Karta se ovšem obrací, když se ukáže, že tato síla sice byla vyvolána prostřednictvím tajné tradice této komunity, ale podléhá pouze onomu jedinému člověku – a ten k ní začíná být čím dál tím více připoután. Chaos a destrukce uprostřed komunity rostou právě vzhledem k jejich úzkému, výlučnému propojení, ačkoliv dotyčný člověk nechtěl způsobit nic zlého.
Jak tedy hodnotit to, co udělal? Z pohledu tradiční moudrosti by byl odsouzen, protože navzdory dobrým úmyslům způsobil zlo tím, že svévolně překročil stanovené meze. A my se můžeme oprávněně domnívat, že rozsudek je správný. Tuto domněnku ovšem narušuje jedna typicky moderní otázka: Není to právě jeho odvaha, co převyšuje své okolí? Nejen jako výrazná osobnost, ale i v hluboce morálním smyslu?
Drastická zápletka neznámého filmu
Takto vypadá jedno z hlavních dilemat nedávno natočeného izraelského filmu Golem (2018) s Hani Furstenbergovou v hlavní roli, který režírovali Doron a Yoav Pazové. Ačkoli byl v několika kategoriích nominován na cenu Izraelské filmové akademie a získal si uznání kritiků, nedostalo se mu širší mezinárodní pozornosti. I když se může pochlubit skvělým hereckým výkonem Furstenbergové a potemnělou, melancholickou atmosférou, spočívá jeho nejsilnější stránka ve scénáři a způsobu, jakým reinterpretuje jednu z nejrozšířenějších moderních legend, která nikdy neztratila své živoucí spojení s židovskou mystickou tradicí.
Zápletka filmu se odehrává na litevském venkově roku 1673 v téměř idylické židovské vesnici, kterou obklopuje nepřátelský křesťanský živel. Jelikož propukne epidemie, vtrhne do vsi skupina ozbrojených křesťanů, jejichž vůdce obviní místní Židy z šíření moru, jímž onemocněla i jeho dcera, protože prý místní vesničané prokleli křesťany. Toto obvinění odráží po staletí rozšířené vnímání Židů. Na konci této scény se sice objevuje místní léčitelka, postarší žena, která nabízí své služby k uzdravení děvčete – ovšem až poté, co je jeden z vesničanů zastřelen a je napadena mladá žena (jejíž svatba byla tímto vpádem přerušena), jež později potratí dítě, které čekala. Tím se dá do pohybu sled děsivých událostí.
Potrat mladé ženy přiměje k činu její nejlepší přítelkyni Chanu (Hani Furstenberg). Jelikož ovládá nadpřirozené kabalistické učení, uhněte z hlíny Golema, umělou humanoidní bytost, kterou následně oživí tajemnou kombinací písmen židovské abecedy. Jejím záměrem je vytvořit ochránce, což se jí nakonec podaří. Golem je stvoření zcela mimořádné síly, a jak děj filmu pokračuje, ničí postupně ty, kdo předtím židovskou komunitu napadli. Ale to není vše. Je zřejmé, že může být smrtonosný pro každého vyjma své stvořitelky. Tak Golem zavraždí ženu, která se pokusí svést Chanina manžela. Zabije onu léčitelku, neboť se ho pokoušela uvést zpět do bezživotí. A nakonec zabije členy minjanu, desítku mužů, která se jej snaží zastavit skrze modlitbu. Nelze si nepoložit otázku, proč běh událostí nabral takovýto směr.
Reimaginace golemovské tradice
Možnou odpověď lze nalézt v motivu, který sice není v moderní golemovské tradici bezprecedentní, ale plně je využit až v tomto filmu. Chanin Golem představuje jakýsi magický přízrak jejího syna Josefa, o nějž přišla sedm let předtím, než se začne odehrávat děj filmu. A právě tato okolnost nás přivádí k něčemu, co lze označit za temnou stránku Chaniny osobnosti. Celé další roky usiluje o to, aby se vyhnula těhotenství, neustále oklamávajíc svého manžela, který touží po dalším dítěti. Avšak její chování nepředstavuje jen újmu manželství. Chana patří k náboženství, jehož spiritualita je plná chvály za plodnost jakožto Božího daru – a film si skutečně dá záležet na tom, aby ukázal, jak žije uprostřed obřadů, které neustále dosvědčují židovskou lásku k dětem. Zvláštní pozornost zaslouží okamžik, který by mohl být jedním z klíčů k pochopení celého filmu. Ve chvíli, kdy se vesničtí muži scházejí k mimořádné poradě, přeruší ji Chana návrhem na stvoření Golema. Místního rabína, otce jejího manžela, to naprosto vyvede z míry, a pokárá ji slovy: „Jak chceš stvořit Golema, když ani nejsi schopná dát dítě mému synovi?“
Obraz jejího dítěte, znázorněný Golemem, má k Chaně skutečně fyzický vztah, čímž se příběh do jisté míry překlápí do roviny lidové černé magie. Stejnou fyzickou bolest, která je kdykoli způsobena Golemovi, pocítí také Chana – vpravdě „voodoo efekt“ převzatý z popkultury. Nicméně Golema lze také smysluplně chápat jako ztělesnění nevědomých podnětů Chanina nitra, a zcela nepochybně je ve hře motiv jakéhosi tajemného až děsivého „levobočka“.
Paul Wegener a moderní Golem
Snímek bratří Pazových navazuje na dlouhou tradici filmových zpracování golemovské látky, počínající adaptací německého režiséra Paula Wegenera z roku 1920. Jak golem na svět přišel [1] se striktně drží nejznámější, paradigmatické verze této moderní legendy, jak se vyvíjela v 19. století a jak byla definitivně zachycena v románu Podivuhodné činy rabiho Löwa (1909) [2] z pera Judla Rosenberga. Zde se Golem úzce pojí s pražským prostředím a Jehudou Löwem, slavným Maharalem, hlavním městským rabínem z konce renesance.
Wegenerův rabi je typickým židovským mudrcem, počestným a nezpochybnitelným pánem podobně neškodného a počestného Golema. Tento Golem má daleko k tomu, aby vstupoval do rodícího se konfliktu mezi Židy a křesťany, ba právě naopak: Za dramatických okolností zachraňuje křesťanského císaře Rudolfa II. a jeho dvůr, v důsledku čehož je zachována císařova náklonnost vůči Židům. Příběh se tak zaměřuje na vizi mírového soužití obou náboženství. Shrnuto a podtrženo, Wegenerův film ukazuje Golema jako postavu ve službách židovské komunity, aniž by měla nějaký zvláštní vztah ke svému mistrovi.
Nicméně i v tomto filmu se nachází epizoda, která ukazuje golemovskou figuru ve změněné moderní podobě. Krátce poté, co je stvořena rabi Löwem, ji film zobrazuje, jak plní různé fyzické úkony. Využití Golema jako kouzelného služebníka bylo ve středověku naprosto neznámé. Středověcí Golemové byli vytvářeni za účelem mystické kontemplace, skrze níž kabalisté usilovali o vyšší porozumění Adamovu stvoření Bohem. Na úsvitu moderních dějin prošel Golem proměnou z média náboženského rituálu k užitečné magické pomůcce; proto se také v 17. století několikrát rozkřikla zpráva, že jsou malí pracovití Golemové zaměstnáváni v domácnostech polských Židů.
Další moderní charakteristika Golema spočívá v tom, že je schopen pouštět hrůzu na své okolí. Způsoby, jakými nebezpečný Golem skutečnou újmu působí, se liší napříč staletími dle různých verzí legendy. Stejně tak je obtížné říci, proč k tomuto vývoji došlo. Pravděpodobně to má co dočinění s využíváním Golema k praktickým účelům. Ať už je pravda jakákoliv, nikdy se nevytratil vágní, leč silný dojem, že s moderním Golemem je něco v nepořádku. Nesoulad je zřejmý: Jestliže je moderní Golem poslušný služebník, který vykoná vše, co se mu nařídí, jak to, že se může vymknout kontrole svého pána?
Kybernetika, umělá inteligence a roboti
Norbert Wiener, otec kybernetiky a jeden z nejvýznamnějších vědců 20. století, nabídl pozoruhodnou odpověď na tuto otázku. Podle něj představuje moderní Golem nebezpečí ne kvůli tomu, že by se vymkl kontrole, ale právě proto, že je zcela poslušný. Wiener poprvé sáhl po Golemovi jako alegorické postavě, s jejíž pomocí vykreslil moderní technologie, především automatizaci jakožto koncept předjímající informační epochu. Automatizace znamená obrovskou moc, ale také úměrně veliké riziko, jelikož algoritmické instrukce musí být velice jemné a přesné, musí počítat se všemi myslitelnými situacemi. Tragické důsledky mohou vyplývat z malých chybiček, především v takových oblastech, jako je vojenská technologie či medicína. Wiener pochopil, že naše pokročilé technologie se řídí zákony magie přesně tak, jako se jimi řídí moderní Golem: magická moc má nekonečnou schopnost přelstít naše bláznivá a bezstarostná přání, k nimž ji využíváme.
Wienerovy postřehy jsou obzvlášť případné vzhledem k současnému zájmu o umělou inteligenci a v kontrastu mezi tím, jak ji vnímáme a jaká ve skutečnosti je. Svou schopností vykonávat rostoucí počet úkonů, které jsme donedávna připisovali výhradně lidské inteligenci, připomíná člověka čím dál tím více. Wienerovo obrazné využití Golema sem přesně zapadá: Golem skutečně vypadá polidštěně. Je to antropoid. Působí, jako kdyby strach, který vzbuzuje, pocházel od lidského stvoření. Podobně oblíbené obrazy umělé inteligence a robotů, kteří povstávají proti nám, ukazují, jak jsou tyto nástroje lidské. Nicméně jádro tohoto znázornění tkví v něčem jiném. To, co mají roboti s Golemem společného, je jejich úplná podřízenost; jsou naprosto vhodní k tomu, aby byli ovládáni. Na rozdíl od lidí, kteří se rodí, jsou roboti i Golem navrženi a vyrobení. Právě proto budí údiv i obavy jejich vývoj, který postupně zasahuje do oblasti lidské inteligence a lidského chování.
Přestupky moderny
Je tedy zřejmé, že Chanin Golem klade naléhavou otázku, zda je vůbec možné, aby sami lidé vytvořili jinou lidskou bytost. Odpověď je sice záporná, ale nese s sebou všechny nesnáze způsobené tím, jak je Golem vylíčen. Vypadá totiž jako její dítě. A děti jsou především naše vlastní, ne cizí. Tak se narodí a jako naše vlastní také vyrůstají. Tato niterná lidskost obohacuje Golema o rozměr, který je ve filmu vydatným zdrojem děsu. Golem totiž současně představuje strašlivou nelidskou sílu, jež má plnit Chaniny příkazy. Je proto na místě říci, že její Golem je postavou překonávající všechny předchozí Golemy v posunu od nelidskosti k lidskosti, ale také opačným směrem.
Golemova přirozenost překračující hranice výstižně znázorňuje Chanina vlastní přestoupení mezí. Ta je skutečně moderním jednotlivcem, něco jako Faust či Frankenstein. Kvůli své touze po učenosti a velikosti zneužívá starobylou moudrost, pravidla a tradici. V určitém smyslu tak překonává náboženství, ale v jiném se jí to nedaří. Její ambice a překračování norem, tak jako u Fausta či Frankensteina, může být stále chápáno z náboženské perspektivy. Překračovat meze znamená vystupovat z takové dialektiky. Nicméně to, co odlišuje Chanu od dalších příběhů, je její ženství. To, co ji pohání, je koneckonců láska k její komunitě, a především to, že její přítelkyně přichází o dítě. A normy, jimiž otřásá, jsou do značné míry pravidla patriarchální tradice. Její příběh obsahuje narativ o „převyprávěné moderně“ se zvláštním zřetelem k roli moderní ženy.
Zůstává zde nicméně otázka, kterou klade onen izraelský film i golemovská legenda, totiž složitý vztah mezi modernitou a náboženstvím. Lze tento vztah uchopit dialekticky? Lze modernitu oprávněně považovat za negaci náboženství, tedy ve svém důsledku za bytostně náboženskou? Nezachovává tak náboženství právě tím, že se je snaží překonat? I kdyby byl dialektický přístup pravdivý, je třeba připomenout, že hlavním tématem filmu není přísně vzato náboženství, ale magie. Jakožto primitivní a zároveň hluboce zakořeněná forma náboženskosti zůstala magie zachována v podobě skrytého, zneklidňujícího prvku napříč dějinami tří abrahámovských náboženství, než se v moderní epoše znovu stala součástí hlavního proudu. Síla magie se projevuje fascinací faustovskými a frankensteinovskými příběhy i kabalisty, kteří vytvořili moderního Golema. A není pochyb o tom, že tato fascinace významně ovlivňuje současnou kulturu. Jak máme tento jev vykládat? Lze se domnívat, že magie je tou formou náboženství, která se v moderní epoše vrací? Dává smysl říci, že dnešní magie je úpadkem náboženství, který pronásleduje modernitu?
Přeložil Filip H. Härtel.
[1] Překládáno též jako „Golem: Zrození“, v originále Der Golem: Wie er in die Welt kam.
[2] The Wondrous Deeds of the Maharal.
