Seznamka
česko-římský teolog, katolický kněz, univerzitní pedagog a spisovatel prof. Karel Skalický
Autor: archiv autora / Jan Pirgl
Ve čtvrtek 20. května oslaví česko-římský teolog, katolický kněz, univerzitní pedagog a spisovatel prof. Karel Skalický 87 let svého života. Jak on, tak i jeho přátelé, studenti a čtenáři vědí, že číslovka osmdesát sedm je v jeho případě číslem, které popírá samo sebe. Nepoznal jsem v životě pracovitějšího a aktivnějšího člověka a teologa, který by svým espritem a dílem dokázal tak účinně oslovovat lidi různých naturelů, spojovat, povzbuzovat a dávat naději.
Kdo se mohl zúčastnit představení jeho knihy Církev v Evropě, Evropa v církvi v pražské Knihovně Václava Havla, dá mi za pravdu, že profesor Skalický vnáší do lidského společenství nejen noblesu a harmonii, ale též radost a dobrou náladu. V prvním, již vydaném díle svých pamětí Vyznání na hraně času a věčnosti, i v tom druhém, který momentálně píše, vypráví o setkání s tolika lidmi různých národů, jazyků, vyznání a kultur, až se zdá, že by na to všechno bylo třeba ne jeden, ale deset životů.
Dopis Václava Havla Karlu Skalickému
Život Karla Skalického byl vždy věru pestrý. Po zdařilém útěku za hranice v r. 1956 a po studiích na Lateránu působil zprvu jako vychovatel mládeže v Oratoriu sv. Petra, které je spojeno s kardinálem Alfredem Ottavianim. Po příchodu kardinála Josefa Berana do Říma se stal spolu s Jaroslavem Škarvadou jeho sekretářem. Již předtím pracoval při zasedání Druhého vatikánského koncilu jako tzv. asignator locorum. Po Beranově smrti sloužil jako duchovní správce českých emigrantů v Itálii a jako kaplan v generálním domě bratří Maristů. Podílel se na životě řady katolických exilových institucí, např. Křesťanské akademie Řím, Českého náboženského střediska Velehrad či Opus bonum. Do povědomí českých exulantů v Evropě i mimo ni vstoupil jako redaktor a posléze šéfredaktor revue Studie, která publikovala články autorů širokého spektra politických a kulturních preferencí a různého pojetí křesťanské spirituality a tradice. V roce 1968 začal vyučovat na teologické fakultě Papežské Lateránské univerzity v Římě a postupem času se stal jednou z významných tváří teologické vědy. Po svém návratu do vlasti v r. 1994 zakotvil na teologické fakultě Jihočeské univerzity, kde navázal na svoji exilovou práci a byl zvolen rovněž jejím děkanem. Zároveň se stal farářem, nejprve ve svém rodišti, v Hluboké nad Vltavou, posléze v českobudějovickém kostele sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa, kde k radosti tamních farníků působí dodnes.
Za sebe, jeho přátele, kolegy, čtenáře i redakci Christnetu bych mu chtěl popřát k jeho narozeninám právě to, co mu umí udělat radost. Vás, kteří máte pana profesora rádi, pak prosím o modlitby na jeho úmysl, za jeho zdraví i dílo, na kterém pracuje. Ať mu Matka Boží, jejímž ctitelem je, vyprosí u svého Syna požehnání. Ve všem ostatním souzním s tím, co o jeho exilové činnosti napsal v r. 1991 prezident Václav Havel. Salute!
