Seznamka
Rudolf Svoboda
Autor: Jcu.cz
V posledních dnech vyvolalo značné pobouření vyjádření o zákonné podobě manželství z úst předsedy lidovců – strany, která je tradičně spojená právě s katolickou církví. Nejde mi o politiku, ale o vzájemné porozumění a krátké zamyšlení nad současnou situací, která vyvolává velké emoce.
Stručně řečeno - my katolíci chápeme manželství jako něco více než jen svobodnou smlouvu dvou lidí. Za původce manželství považujeme Boha, stvořitele světa i lidí. Když uzavřou manželství pokřtění, hovoříme o tzv. svátostném manželství, které je z hlediska církevního práva nerozlučitelné (zaniká až smrtí jednoho z manželů). Jiné formy manželství muže a ženy máme v úctě, hovoříme o nich jako o tzv. přirozeném manželství, které má svoji hodnotu také proto, že v sobě odráží Boží záměr s lidmi.
Jako katolíci tudíž hájíme současné zákonné uspořádání v České republice, podle kterého je manželství svazkem pouze muže a ženy. Jsme hluboce přesvědčeni, že tomu nemá být pro obecné dobro jinak. Přestože netvoříme žádnou jednotnou frontu shromážděnou za svými biskupy a kněžími, natožpak za stranou, která má v názvu „křesťanská“, většinově své biskupy a kněze tak nějak bereme a dokonce většinou i volíme lidovce. Lidovecký politik toto moc dobře ví. Protože má pocit, že na tomto tématu se pro katolíky „láme chleba“, často jej jasně artikuluje, aby si své voliče získal.
Zdá se však, že tento pohled je větší části naší společnosti cizí. Manželství je většinou lidí chápáno pouze jako svobodně provedený právní akt, který se dá kdykoli zrušit – ostatně rozvodové statistiky to ukazují jasně. Stejně jako přiznávají tuto svobodu uzavřít a zrušit sobě, tak ji většinově přiznávají i druhým. Dodávám, že čím dál tím častěji i homosexuálním párům. Nakolik si mohu dovolit usuzovat z veřejných diskusí na sociálních sítích, současnou nemožnost uzavírat zákonná manželství pro gaye a lesby vnímá stále více lidí jako projev nedemokratičnosti, netolerance a diskriminace. Současná právní úprava manželství je považována za zastaralou či dokonce tmářskou. Je vcelku pochopitelné, že to katolíci jako nejhlasitější odpůrci manželství pro homosexuální páry pěkně schytávají.
Myslím si, ač jsou moje osobní preference jasné, že nakonec stejně k uzákonění homosexuálních sňatků dojde, protože většinové dlouhodobé naladění společnosti se nepodaří zvrátit. Nebude to konec světa. V obecné rovině se bude jednat o další krok v procesu oddělování církve od státu a vice versa. Pochopitelně bude muset dojít k nějaké zákonné úpravě uzavírání sňatků světských a církevních, lidově řečeno na úřadě a v kostele. Nějakého velkého zmatení se nebojím. Když mi Fanda představí svého manžela Honzu, bude mi jasné, že katolický sňatek neměli. Opačného extrému, kdy by stát nutil církev, aby oddávala homosexuální páry, se neobávám – něco takového opravdu není předmětem diskuse. Každá církev by si nadále určovala pravidla pro ty, kdo se chtějí vzít „v jejím kostele“, to dá rozum.
Většině katolíků se tato nová situace líbit nebude, ale je třeba se postavit čelem realitě: také začínáme být několikaprocentní menšinou. A to dokonce menšinou, které už většinová společnost nechce naslouchat. Bohužel některé skandály a chování veřejně činných osobností z řad katolíků vedly k tomu, že se na nás okolí již dlouho dívá se zdviženým obočím jako na prapodivné patrony. Pokud chceme, aby byl slyšen a brán vážně náš hlas, který je součástí společnosti, nesmíme ukřivděně vykřikovat své pravdy (ač je ani v nejmenším nezpochybňuji), ale klidně vysvětlovat a jít dobrým příkladem. Jinak ničeho dobrého nedosáhneme. Ba právě naopak začnou být ještě více zpochybňovány naše pracně vybudované a tvrdě odedřené pozice ve školství nebo v sociální oblasti. A to by se nám teprve nelíbilo.
Autor je děkan Teologické fakulty JU v Českých Budějovicích a trvalý jáhen.
