Duna

Propagační snímek z filmu
Autor: Warner Bros

Dunu předcházela pověst jednoho z nejočekávanějších filmů letošního roku. Lákadlo pro fanoušky představovalo téma stejně jako jméno režiséra. Denis Villeneuve se zařazuje mezi filozofující tvůrce, mezi jeho díla patří mimo jiné inspirativní sci-fi film Příchozí.

Film je natočený podle stejnojmenného románu Franka Herberta, resp. první knihy postupně dopisované série pokračování. Rozsáhlý mnohovrstevný příběh odehrávající se v galaktických sférách technologicky vyspělé civilizace říznuté feudálním způsobem vládnutí doprovázela pověst nezfilmovatelného díla. Několik pokusů sice v minulosti bylo učiněno, ty ale byly přijaty chladně a bez většího zájmu.  

Pouštní planeta Duna, anebo též Arrakis, se ocitla v centru pozornosti obyvatel galaktických světů kvůli magickému koření známému pod jménem melanž. Představuje pro tuto planetu požehnání, které se změnilo v prokletí. Melanž prodlužuje život, pozitivně ovlivňuje a posiluje psychiku, a co především, umožňuje cestování v kosmickém prostoru. Těžba třpytivých magických zrnek ukrytých v písku pokrývajícím planetu se stala zdrojem obrovského bohatství. Nikoliv však Fremenů, místních obyvatel, ale rodu Harkonnenů, kteří utiskují a pronásledují Fremeny. Na svoji obranu vytvořili Fremeni řadu sofistikovaných způsobů přežití v naprosto nehostinných podmínkách. Vyvinuli též systém dokonalého hospodaření s vodou, jejich šaty jsou zhotovené natolik precizním způsobem, že zamezují jakékoliv ztrátě tělesných tekutin.

Film začíná v okamžiku, kdy se Imperátor rozhodl vystřídat správu planety a nadále ji svěřit rodu Atreidů v čele s vévodou Letem. Pro Fremeny nepochybně změna k lepšímu, protože vévoda staví svoji strategii na spolupráci a snaze o zlepšování životních podmínek na planetě Arrakis. Imperátor však nesleduje nikterak bohulibé cíle, právě naopak. Jeho cílem je definitivní odstranění vlivného a oblíbeného Leta a vyhlazení rodu Atreidů, což ale kvůli dohodám uzavřeným v minulosti nemůže zařídit napřímo, ale vyvoláním zásadního střetu mezi Atreidy a Harkonneny. Leto tuší nepravost, ale věří, že se mu podaří navázat přátelský vztah s Fremeny, jeho vize spravedlivější správy planety se uskuteční a své nepřátele porazí. Záhy po jeho příletu na Arrakis se ukáže, co dokáže touha po bohatství a moci.

Dunu si lze plně vychutnat jen na velkém plátně. Obraz a hudba představují podstatnou část příběhu. Úchvatné záběry pouštní krajiny spojené s nekompromisní hudbou Hanse Zimmera vypráví beze slov. Villeneuve se v rozhovoru pro Screenrant  vyznává ze své vášně pro román a označuje jej za svoji Bibli. Ostatně biblických odkazů nacházíme v knize více a režisér ty základní převedl i do filmové podoby. Především tedy motiv očekávaného proroka či mesiáše, za kterého je považován vévodův syn Paul. Jeho matka pocházející ze Sesterstva Bene Gesseritu mu předala speciální výcvik spočívající v mimořádných fyzických i psychických schopnostech. Otec mu vštípil mimo jiné definici velkého muže: je to ten, kdo neusiluje o vůdcovství, protože je k němu povolán. Paul hledá odpovědi, protože vnímá neklid, spojený se zvláštními výzvami, pochybnostmi a hledáním odpovědí na otázky o své budoucnosti, o místu, které je mu svěřeno, a úkolu, za který ponese odpovědnost. Zjišťuje, že vidí dál a ví více než ostatní, což ho zneklidňuje, protože netuší, jak se o tuto schopnost zasloužil.

Duna působí intenzivně svou majestátností, pozvolným vtahování do děje a osudovosti. Poušť je místem, kde se jde na dřeň. Jen písek, pod kterým se pohybují obrovití červi neuvěřitelných rozměrů, číhající na každý dunivý zvuk, který je aktivuje k nebývalé rychlosti. V jejich obří tlamě rychle zmizí vše, co je v dosahu. Paul je vydán této poušti. Přichází prakticky o vše, aby nacházel sebe. Naučil se překonávat strach, musí se vyrovnávat s tím, že s k němu upínají naděje, že je spatřován jako vyvolený, i když po této roli netoužil, a musí ji nejdříve zpracovat v sobě. Kým byl povolán, je on tím pravým?

Dennis Villeneuve se rád opájí atmosférou a zdálo se, že této droze propadl až příliš. Kvůli předchozímu filmu Blade Runner 2049 přejmenovali milovníci akce režiséra na vrchního uspávače. Dennis Villeneuve tentokrát ukázal, že parádní akce zvládá též. Kombinuje meditativnost obrazu se stejně velkolepými a dynamickými prvky bojových scén a s bezchybným hereckým obsazením. Za odvážné lze považovat i rozhodnutí, převést do filmové podoby jen zhruba necelou polovinu první knihy bez jistoty, že bude příběh dovyprávěn. Už nyní je jasné, že pokračování budou, zdá se, že nejméně dvě. Okamžitý divácky úspěch významně urychlil rozhodování. Doufejme, že Villeneuve bude nadále zdařile předávat onu základní filozofii. Dovolím si zde malinko předběhnout: Nic není tak, jak by se po první části zdálo být.

Na Duně oceňuji, že stále diváky výrazně oslovuje silný příběh s pečlivě vedenými dialogy, které dokážou vytáhnout z předlohy základní filozofii. Hluboce promyšlená struktura se obejde bez balastu prázdných frází, bez zbytečného blbnutí a laciných vtipů, bez neurotického pobíhání hrdinů z místa na místo. Villeneuve ovládl 155 minut filmového času bez toho, aniž by na okamžik nudil. 

Ačkoliv původní román pochází z roku 1965, jeho téma je nadčasové a v současnosti aktuální ještě více než v době vzniku. Ekologická témata, hrozba vydrancování přírodního bohatství, neustálá touha po zvyšování zisku z těžby či útisk původních obyvatel jsou mimo jiné ve stálé pozornosti papeže Františka. Poušť je s oblibou spojována s duchovními tématy - v této souvislosti bych upozornila například na dílo Carla Carretta, člena Malých bratří Ježíšových, který se živil jako meteorolog na poušti. Anebo třeba také na situaci v Sin-ťiangu, zemi oplývající rozsáhlým nerostným bohatstvím, což se jí stalo stejně jako planetě Arrakis zdrojem neštěstí. Jen málokdy jí byla dopřána samostatná existence a řada Ujgurů, původních obyvatel, nyní živoří v nelidských podmínkách čínských koncentračních táborů.