Seznamka
Vladimír Putin
Autor: Wikipedia.org / Creative commons
V současném západním civilizačním okruhu je možné vidět řadu zneklidňujících jevů, které mnohé lidi vedou k přesvědčení, že tato civilizace je v dosud nevídané krizi. U křesťanů takový pocit ještě umocňuje postupující sekularizace, znejistění v prostředí vlastního církevního společenství, které je vyvolané skandály sexuálního a mocenského zneužívání, a snahami papeže Františka hledat nové formy církevního života v rámci synodálního procesu. Ti, kdo se v rozkolísané době necítí bezpečně, hledají opěrný bod. Ke slovu se tak dostávají teologické koncepce církve, které počítají s tím, že „světská moc“ má pod vedením církevního učení garantovat a prosazovat zachovávání křesťanských hodnot v občanské společnosti. Z tohoto úhlu pohledu západní liberální demokracie selhává na plné čáře. O to víc některým křesťanským kruhům imponují političtí vůdci, kteří se netají pevnou rukou a zaštiťují se přitom tradičními křesťanskými hodnotami.
Ruský prezident Vladimír Putin mezi nimi vyniká. Jeho obdivovatelé z řad křesťanů u něho oceňují jeho radikální postoje a razantní postupy vůči sexuálním menšinám a genderovému hnutí, jeho důraz na patriarchální pojetí společnosti a prosazování modelu „tradiční rodiny“, jeho ambice být celosvětovým ochráncem křesťanů před muslimským útlakem (např. Sýrii), jeho pevnost vůči různým „rozvracečům“ pořádku ve společnosti, abych schematicky jmenoval alespoň některé „přednosti“ novodobého vládce kremelských paláců. Mnozí západní politici radikálně pravicového střihu neskrývali afinitu s putinovským stylem a získávali díky tomu voličskou podporu.
Benedikt T. Mohelník
Autor: Dominikánská 8
Velcí diktátoři, kteří stáli za nejhrůznějším terorem 20. století, byli vesměs otevřenými pronásledovateli církve a křesťanství vůbec. Přesto jim nemálo křesťanů, včetně církevních představitelů, sedalo na lep. Na rozdíl od takového Hitlera nebo Stalina se ovšem Vladimír Putin prezentuje jako řádný pravoslavný křesťan. Rád se nechává vidět při pravoslavných liturgických obřadech a v přítomnosti nejvyšších církevních představitelů ruské církve. Přijímá eucharistii a žádá o požehnání. Vůči jeho soukromému rodinnému životu a zálibě v luxusu, které si v ničem nezadají s domněle či skutečně mravně pokleslými politiky Západu, vykazují jeho křesťanští obdivovatelé mimořádnou dávku milosrdenství. Tyto lidské nedostatky jsou přece bohatě vykoupeny zásluhami o zachování zdravé společnosti postavené na křesťanských základech. Události posledních hodin však obnažují Putinovo „křesťanství“ takovým způsobem, že by snad mohli prozřít i ti, kteří doposud doufali, že spása přijde z Východu.
Ukrajina však není vůči Rusku jen tak nějakou cizí zemí. Křest sv. Vladimíra je počátkem, z něhož vyrůstá křesťanská duše veškeré Rusi. Agrese Ruska vůči Ukrajině je skandální nejen tím, že jeden stát hlásící se k pravoslaví vojensky napadne sousední stát stejného vyznání (snad ve válečném kontextu můžeme vytknout před závorku složitost nároků jednotlivých východních patriarchátů na tomtéž území), ale především tím, že nositel jména prvního křesťanského knížete Kyjevské Rusi trhá na cucky duši pravlasti veškerého východního křesťanství. Může být žáru křesťanské lásky něco vzdálenějšího než cynické založení požáru bratrovražedné války? Západ se nechová vždy a ve všem příkladně. Dokonce ani rozhodnutí reagující na rozpoutanou válku nejsou prosta sobeckých zájmů. Jen doufám, že Putinovo řádění na Ukrajině je dostatečně silným otřesem, aby prozřeli ti, především čeští a moravští katolíci, kdo do počínání tohoto „křesťana“ vkládali své naděje.
Neustávejme v podpoře Ukrajiny a v modlitbě za dar míru!
