Seznamka
Evangelický farář Mikuláš Vymětal
Autor: pixabay.com
Celocírkevní kazatel Českobratrské církve evangelické pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené Mikuláš Vymětal vystupuje aktivně proti pronásledování a útlaku menšin či rasismu. Vřelý vztah má k judaismu a respekt k islámu. Pravidelně chystá mezináboženská setkání za mír a vzájemné porozumění. Kritizuje, že křesťanská rétorika se často určitým politickým skupinám hodí k šíření předsudků a nenávisti vůči cizincům, hlavně muslimům, k odmítání uprchlíků a přihřívání nacionalistických tendencí. V rámci Týdnů proti rasismu přinášíme jeho kázání. V neděli v rámci této akce proti rasismu spolupořádal i zajímavou módní přehlídku oděvů představitelů různých menšin.
Gn 1,25-28 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Gn 5,1-3 Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk). Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.
Gn 9,6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.
Naším dnešním tématem bude člověk. Svět je krásný, ale Božím obrazem jsi ty, člověče, milý příteli. Svět je krásný proto, že v něm jsou lidé, kteří si tu krásu uvědomují a sami tvoří nádhernou galerii sedmi miliard originálních Božích obrazů.
Rabi Akiva dodává k našemu verši: „Zvláštní přízeň byla prokázána člověku, že byl stvořen k obrazu Božímu, a ještě větší láska mu byla prokázána tím, když mu bylo oznámeno, že byl stvořen k obrazu Božímu.“ (Pirkej avot 3, 18) Co to ale znamená, že člověk je stvořen k obrazu Božímu? Zřejmě to vyjadřuje to samé, co Ž 8, který jsme slyšeli: „Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.“ Tato slova vyjadřují lidskou mimořádnost a velikost, jinde to samé vyjadřuje Bible slovy, že Bůh člověka miluje, nebo že člověk je Božím dítětem. (Bible jistě zná i lidskou malost, a tak dodává: „člověk je jen vánek pouhý“, čteme v žalmu (Ž 39,6), „prach jsi a v prach se navrátíš“, zanedlouho pokračuje První kniha Mojžíšova. Ale zpátky k našemu tématu.)
V pondělí, 21.března, byl Mezinárodní den proti rasismu. Jak chápat důležité biblické učení o Božích obrazech v této perspektivě? Slovo rasismus je v češtině kontroverzní. Je negativní – a na jednu stranu jako by nebylo tématem. Nejsme rasisté – a uráží nás, že nás za rasisty pokládáte. Tak se před rokem vyjadřovali mnozí v souvislosti s fotbalovým skandálem Kúdela - Kamara. Jenže, když se u nás bavíte s lidmi tmavší barvy pleti, tak se vyjadřují úplně jinak. „Nejde o nějaké jednotlivé incidenty, jedná se o stálý tlak, v němž člověk žije už od dětství“ – tak se vyjádřila jedna má romská kamarádka, původem ze severních Čech. Jenže, zřejmě nejde jen o barvu kůže. „Rasismus znamená, že si zkonstruuji skupinu na základě některých vnějších znaků, které pak připisuji negativní vlastnosti“, popsal svůj pohled německý farář Jürgen Micksch, zakladatel Týdnů proti rasismu. „Rasismus je pro nás problém – a chceme s ním něco dělat“, tak se vyjadřuje společnost v Německu. Rasismus pak znamená, že jedna skupina si pak najde odůvodnění k odsuzování a nespravedlivému chování se k druhé skupině. U nás je, myslím, nápadný odpor kromě k Romům i obecně k lidem tmavé barvy pleti, ale také k muslimům, místy k Židům i k lidem odlišné sexuální orientace. Otázku vztahu k Ukrajincům a Rusům v současnosti právě promýšlíme. Ono totiž něco brát automaticky a bez reflexe také může znamenat, že člověk podlehne svým předsudkům, příliš rychlým soudům.
Ilustrační foto: módní přehlídka oděvů různých menšin v kostele u Martina ve zdi
Autor: www.facebook.com/mikulas.vymetal / David Řeháček
Jako člen Komise pro Romy a kamarád mnoha muslimů a muslimek si to uvědomuji – pro lidi určitého vzhledu u nás stačí, když přijdou do neznámého prostředí, a z pohledu lidí hned vidí, že tam nejsou vítáni. Jak se k tomu však staví Bible?
Napadají mě k tomu dvě odpovědi:
- Všelidský vztah k Bohu
Provází Bibli od první do poslední stránky. Na začátku je líčeno stvoření jen jediného člověka – Adama. Proto, aby nikdo nemohl říkat – můj předek byl vznešenější než tvůj, jak to komentuje jeden rabín. Z jednoho člověka jsou najednou národy. Národy se moc nedohodnou – i když příběh o babylónské věži se dá interpretovat také pozitivně, že se vznikem různých jazyků také vznikají různé kultury a pestrost. Podle Izajáše nakonec přijdou na svatou Hospodinovu horu a budou mu sloužit společnou paží. A když přejdeme do Nového zákona, slyšíme, že po daru Ducha svatého najednou všichni rozumí slovům apoštolů. A na posledních stranách Bible, ve Zjevení Janově, čteme o tom, že před tváří Beránkovou se schází veliký zástup ze všech ras, kmenů, národů a jazyků. Jeden pohled je tedy na všechny lidi jako členy kolektivu – a v tom je Bible velmi antirasistická.
Druhý pohled je pak na jednotlivce. Rasismus se vztahuje na skupiny, ale prakticky dopadá na jednotlivce. Bible si nápadně všímá jednotlivců – vzpomeňte na ty veliké seznamy jmen, jako by každý usiloval, aby se jeho jméno dostalo do Bible – a skoro každému se to také podařilo. Velmi často jsou to lidé, kteří jsou nějak na okraji – od Hagar, vyhnané z Abrahamovy rodiny, přes sociálně vylučované hebrejské otroky v Egyptě až po lidi kolem Ježíše. Ostatně Ježíš začíná i končí svůj život na okraji. Na Ježíšovi, ale vlastně i v celé Bibli vidíme tedy Boží příklon k těm, které ostatní vylučují a vytlačují. „Lidé hledí na to, co je před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ Bible je tedy velmi antirasistická – a zve nás do příběhů jednotlivých lidí. Myslím, že právě přes ty příběhy, setkání s jednotlivci, se člověk může rasismu sám v sobě postavit. (př. setkávání)
Rasismus – promítám si do druhých své vlastní strachy a pak se jich bojím?
Vraťme se zase zpátky na první stránku Bible.
Ta prostě říká „Člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím“. A tak zůstává tajemstvím, v čem je člověk obrazem Božím. A to je dobře, protože vlastně nemůžeme nikomu – ani tomu, koho nemáme rádi – upírat, že je Božím obrazem. Obrazem Božím je tedy i ten, kdo je pod obraz, kterého bychom – kdyby to záleželo na nás – už dávno jako obraz Boží zamítli. Je jím každý člověk, ať je jakýkoliv.
Tím, že nám Bible říká, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, nám sděluje také něco velmi důležitého. Tam, kde se člověk setkává s druhým člověkem, se setkává také s Božím obrazem. A když druhého míjí, míjí se v něm s obrazem Božím. To nejdůležitější na světě tedy není žádná ideologie, soustava myšlenek či ideálů, ale člověk. To, co má ve světě cenu, kvůli čemu zde svět je, je člověk. Protože každá lidská bytost je Božím obrazem a představuje jedno zcela originální znázornění Boha. Chování k druhému, bližnímu, se tedy stává i chováním vůči Bohu. Kdo druhému pomáhá, třeba jen tím, že mu uctivým chováním pomůže zvýšit sebevědomí, ten pomáhá zřetelněji ve světě vykreslovat Boží obraz.
Ale sestry a bratři, platí to i naopak: „Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.“ (Gn 9,6) - kdo ublíží svému bližnímu, například tím, že mu nepomůže, když mu pomoci může, ten poškozuje Boží obraz ve světě. Kdo zničí druhého člověka, třeba jen tím, že ho připraví o ideály a vezme mu chuť dělat něco dobrého, zničil tím neopakovatelný Boží obraz ve světě.
Ale Bible jde ještě dále a přiznává i Adamovi schopnost tvořit ke svému obrazu. Genesis 5,3 „Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.“ Děti jsou obrazem rodičů – rodiny přece pozorně sledují, v čem jsou malé děti vzhledem podobné svým rodičům, a rodiče pak u svých dospívajících dětí sami pozorují, v čem jsou jim jejich děti podobné i vnitřně, povahou, osudem.
Naštěstí ještě i dnes člověk zůstal člověkem a v druhých můžeme vidět obraz Boží. Ale může člověk vidět obraz Boží také sám v sobě? Nezpychne tím, třeba jako ti, kteří zdůrazňují duchovní dary ve vztahu sami k sobě? Pohleďte na Ježíše. Věříme, že Ježíš svým jednáním zobrazoval Boží vztah k lidem. Apoštol tak jasně viděl v Ježíšově jednání skutky Boží, že o něm napsal: „On je obraz Boha neviditelného“ (Kol 1,15). Boží obraz je tedy také rolí, kterou má člověk naplňovat vlastním jednáním. Věřící je totiž reprezentantem, představitelem toho, v co věří. Tak si podle něj ostatní vytvářejí jak obraz o jeho víře, tak i o Bohu, jehož zde představuje. A tak, když o sobě přijmeme, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, můžeme to brát jako gratulaci, ale i jako poslání. Poslání vidím hned na dvou rovinách: Jako lidé máme svým chováním mimolidskému stvoření zobrazovat vztah Stvořitele, o němž věříme, že světu dal vzniknout a nepostřehnutelně ho udržuje. A jako křesťané svým chováním zobrazujeme svému okolí to, čemu věříme, dobrotu chování Ježíšova: „Žijte vzorně mezi pohany, tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu“… „Kristus vám zanechal příklad, abyste šli v jeho šlépějích“.
