Seznamka
Moskevský patriarcha Kirill a Vladimír Putin
Autor: Wikipedia.org / Creative commons
V době, kdy Ruská pravoslavná církev otevřeně podporuje imperialistickou válku Ruska proti svobodné zemi – Ukrajině, se duchovní ukrajinské pravoslavné církve rozhodli obrátit na koncil představitelů východních církví se žalobou proti patriarchu Kirillovi. Ozývají se výzvy žádající postavení Kirilla před církevní soud. Podobně v různých částech světa roste zděšení nad vedením Ruské pravoslavné církve, které se stalo spolupachatelem barbarské agrese vůči sousední zemi.
Zdaleka nejde jen o Kirilla a jeho kumpány. Jde o doktrínu „ruského světa“, která má historické a filozofické kořeny jednak v komunismu, ale zároveň i ve fašismu. Je zajímavé, že Putin a Kirill obviňují Ukrajinu z nacismu a fašismu. Nepochybně se tam nějací nacisté mohli objevit, protože Ukrajinci v prvních dnech napadení Sovětského svazu hitlerovskými vojsky vítali Němce jako osvoboditele z komunistického žaláře typického uměle vyvolanými hladomory a neustálými popravami a posíláním lidí do gulagů. Dnes zde ovšem zloděj křičí „chyťte zloděje“. Putin a jeho ideologové se otevřeně hlásí k myšlenkám fašistického filozofa Iljina a vedení Ruské pravoslavné církve jim v tom zdatně asistuje. Znovu se potvrzuje, že komunismus a fašismus jsou si nebezpečně blízké a mají mnohé přístupy společné. Však také německý národní socialismus a ruský komunismus by se mohly předhánět ve výčtech svých represí proti lidem, vyhlazováním obyvatel a agresivními výboji vůči jiným zemím.
Na červenec 2022 se do německého Karlsruhe chystá valné shromáždění Světové rady církví. Zde má mezi delegáty usednout delegace Ruské pravoslavné církve. Tato církev je v této ekumenické organizaci již od roku 1961 a po celou dobu se jí ustupuje a umožňuje rozvíjení její chorobné ideologie. Tím je možné vysvětlit stovky bezzubých a často oportunistických prohlášení SRC vůči mezinárodní situaci. Pod tímto vlivem a za pomoci západních levicových představitelů byly finančně podporovány revoluční guerilly v různých částech světa. Pod tímto vlivem se stále jednostranně brojilo vůči západnímu imperialismu a rozmístění nukleárních zbraní na odstrašení sovětské agrese. Ukázalo se to např. na podpoře Kuby v roce 1962 a montování ruských jaderných zbraní na tomto ostrově. Nejdříve tam podle Moskvy žádné zbraně nebyly a poté byly odmontovány, když prezident Kennedy pohrozil konfrontací. Při volbě generálního tajemníka SRC v roce 1985 hrála roli prosovětská ideologie. Zvolen byl uruguayský teolog osvobození Emilio Castro a - jak je možné se dočíst v archivech KGB - museli ho prosadit delegáti církví ze Sovětského svazu a z jeho satelitů.
Od roku 1948, kdy vznikla SRC, seděli zástupci československých církví ve vedení SRC. Byl to především prof. J. L. Hromádka, který ve svém obdivu k Rusku přehlížel všechny komunistické přešlapy. Byl v čele dialogu s marxisty a oči se mu otevřely zřejmě až v roce 1968, kdy jsme byli okupováni Sovětským svazem a dalšími bratrskými armádami. Tehdy napsal protestní dopis tehdejšímu sovětskému velvyslanci Červoněnkovi a krátce nato zemřel. Jiným teologem dialogu s marxismem byl prof. Milan Opočenský, který se angažoval v Křesťanské mírové konferenci, zabýval se revolucemi a teologií osvobození a později tyto ideje vnášel do Světového reformovaného svazu jako jeho generální tajemník. Z husitských teologů tomuto směru nahrával např. patriarcha Miroslav Novák a na Slovensku generální biskup Evangelické církve a. v. Ján Michalko. Kdo chce vědět více, může si přečíst např. knížku „Nejpokrokovější církevní pracovník“, kterou pečlivě připravili a poznámkovým aparátem opatřili Peter Morée a Jiří Piškula.
Co se dnes změnilo? Pohledem na webové stránky je možné zjistit, že Světová rada církví byla jedna z posledních, která váhavě odsoudila ruskou agresi vůči Ukrajině. Její prohlášení jsou velmi opatrná a mělká. Je to proto, že tam Ruská pravoslavná církev má silnou pozici a stále se jí ustupuje? Proč tuto církev nevyloučit z ekumenických struktur? Vždyť to, co dnes tato církev reprezentuje, jsou fašistické ideje. Kdo se bojí, že přijde o vliv ruského pravoslaví v ekumeně? Ještě na valném shromáždění ve Vancouveru (1983) byla od eucharistie vyloučena Jihoafrická reformovaná církev kvůli podpoře apartheidu a jeho rasové segregace.
Před letošním blížícím se valným shromážděním se na stránkách SRC objevila velikonoční modlitební iniciativa za sjednocení obou znepřátelených zemí na korejském poloostrově. To je jistě také důležité, ale není tam nic o modlitbách za zastavení bratrovražedné války, kterou vede Ruská federace vůči sousední zemi. Třicet let žijeme ve svobodě a demokracii. Jak dlouho budou delegáti ostatních církví ustupovat Ruské pravoslavné církvi v ekumenických strukturách?
Papež František moudře přerušil jednání o svém setkání s patriarchou Kirillem a opakovaně se ozývá velmi zřetelně proti této kruté válce, která zanechává za sebou tisíce mrtvých a zdevastovanou zemi. V České republice patří do SRC Českobratrská církev evangelická, Československá církev husitská, Slezská církev evangelická a. v. a Pravoslavná církev v českých zemích. Před měsícem jsem oslovil tyto církve s výzvou k vyloučení Ruské pravoslavné církve z ekumenických struktur. Kromě Pravoslavné církve dosud žádná z nich neodpověděla. Není to výrazem toho, že i česká ekumena je dosud ve stínu politických kompromisů? Evangelický teolog Hromádka společně s Hamelem z NDR a čínským biskupem Tingem jsou považováni za tvůrce linie přijetí komunismu v SRC. Ve zmíněných souvislostech je dost nepochopitelné, že zatímco se jezuita papež František nekompromisně staví proti Putinovu a Kirillovu džihádu a vyzývá Putina a Kirilla k zastavení války, jezuitské vydavatelství Refugium – Velehrad – Roma (Centrum Aletti Olomouc) vydává bez varování české překlady falešného proroka a propagátora fašismu Ivana Alexandroviče Iljina („Základy křesťanské kultury“ a „Hegelova filosofie jako nauka o konkrétnosti Boha a člověka“).
Co dělají zástupci českých členských církví v SRC v době ruské agrese? Neměli by se členové těchto církví ptát, jaké postoje zastávají ti, kteří stojí v jejich čele? V posledních letech putinovské diktatury silně zesiluje pronásledování protestantů a katolíků v Rusku. Těch se Kirill nikdy nezastal, a naopak hovoří o tom, že svatá Rus je pouze kanonickým teritoriem ruského pravoslaví. Není už konečně na čase mluvit pravdu nejen o politické, ale také o náboženské nesvobodě v Rusku, nastavit Ruské pravoslavné církvi zrcadlo a jasně povědět, že „Ruski mir“ je falešná fašistická ideologie naroubovaná do ruského pravoslaví? Kdo o tom ještě pochybuje, nechť si přečte knihu historika Timothy Snydera „Cesta k nesvobodě“ (Paseka, Praha 2019). V současné situaci není jiná cesta, než poslechnout apoštolské slovo podle 1K 5,11: „Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.“ Kirill svými postoji schvaluje Putinovu agresi vůči Ukrajině, kryje válečné zločiny včetně znásilňování žen a zabíjení civilistů, včetně dětí. S takovými „křesťany“ se nelze v ekumeně stýkat a ani s nimi jíst.
Pavel Černý je emeritní předseda Ekumenické rady církví v ČR a emeritní předseda Rady Církve bratrské
