Seznamka
Český katolický teolog, kněz a církevní historik Tomáš Petráček
Autor: Martin Staněk
Předneseno 18. května 2022 na oslavě 50. narozenin historika, teologa a kněze P. Tomáše Petráčka v Hradci Králové.
Vážení přátelé,
ctění hosté,
done Tome – drahý abbé,
přišli jsme s Tebou pobé(t).
Dnes den Tvých abrahámovin,
proto volám – radostné avé,
připravte číše, odhoďte splín.
Byl jsem vyzván tajným hradeckým bratrstvem, abych tu dnes přednesl krátké laudatio na našeho oslavence. Co mě k takovému vzácnému aktu opravňuje? Patrně toto:
1/ jako vysočinský kořen, důkladně okopaný Boží motykou, který už má padesátku za sebou, snad mohu ke tvým abrahámovinám zaujmout realistické stanovisko;
2/ jako bývalý fotbalový brankář TJ Kovo Ledeč a později FC Pejškovna jsem Tobě, neúnavnému útočníkovi, bušícímu do soupeře, kryl záda v mači proti výběru s ligovými hráči (co na tom, že jsme tehdy prohráli drtivým rozdílem a já dostal několik jeslí, nebudu rozebírat);
3/ i leccos jiného jsme v posledních deseti letech společně zakusili a navíc – jako Tvůj létající ministrant na broumovské Hvězdě jsem na sebe nedávno oblékl Tvoji kanovnickou, přesněji ex-kanovnickou kleriku (podotýkám, že fialové knoflíčky při mém nasoukávání se do kleriky neodletěly, jak čekali škodolibí přátelé), a tak jsem se na chvíli navlékl do Tebe.
Najednou jsem uviděl Tvoje dětství v Hořicích, jak si hraješ na Veverčáka nebo Kopčema, sprintuješ na fotbalovém trávníku a v šatně odkládáš propocený dres TJ Jiskra Hořice, hloubáš v místní historii a s archeologickým kroužkem vyměřujete zaniklý hrad Buštěhrad a ves Vyželec, sponzorovaní oním Veverčákem a Kopčemem, tedy Lovci mamutů, přesněji spisovatelem Eduardem Štorchem, rodákem z Ostroměře u Hořic, který autorskými právy posmrtně podporuje hořické studentstvo …
Miloš Doležal
Autor: Vital / Jan Bartoš
Zahlédl jsem Tě s portrétem Antonína Švehly, který jsi dostal od babičky, a také Tvoje rvaní se s nemocí a s oslíkem tělem, překračování prahu bolesti, potulky pod Peckou a pod Zvičinou, i to, jak vyměňuješ hořickou trubičku za pražský doutníček a naopak; Tebe skloněného nad knihami, Tebe mezi kněžstvím a volbou řehole, Tebe v obětí s velice půvabnou dívkou, podmanivou a tajemnou, jejíž jméno je Kleió, což je múza dějepisectví…
Vidím Tě ve Fribourgu, v Bonnu, Paříži, Římě a na cestách Evropou, Tebe v autě s donem Karlem Vránou, Tebe obhajujícího – podobně, jako když fotbalově či hokejově bušíš do plnejch – katolickou modernu s prorokem Vincencem Zapletalem v čele; Tebe jako teologa a historika, vkládajícího „tomášovské“ prsty do palčivých témat a nepohrdajícího současným světem; Tebe nemoralizujícího, účastného a citlivého; Tebe jako pedagoga, inspirátora a ochránce salašníků, Tebe jako „kazitele“ mládeže. Ale to už je čas, kdy se známe, seznamuje nás pater Josef Toufar, já tě navštěvuji ve Tvém kutlochu na KTF v Dejvicích a cosi melu o historické příležitosti, tedy možnosti najít tajně zahrabané Toufarovo tělo v Ďáblicích; pak dramatické dva týdny právě na ďáblickém hřbitově nad otevřenou šachtou, kdy tam dojíždíš v koženém klobouku jako hradecký Indiana Jones, při tom prožíváme všechny ty vlny v rozpětí od vehemence, euforie, zklamání z nenalézání, deziluze pod docela silným tlakem veřejnosti, přes návraty naděje, až po ten opravdu slavný a dojemný okamžik nalezení a vyzvednutí v pátek 14. listopadu...
V těch náročných dnech se ukázalo, jaký je náš hradecký Indiana Jones držák a neuhejbák, svorně stojí za svými kamarády, pevný jak dubisko, ač do něj práskají blesky z různých stran.
Abbé Tom je – jak všichni víme – sice Hořičák (nezaměňovat za hořčičák!) každou brvou, spojen s východočeskou obrozeneckou tradicí buditelů, zapadlých vlastenců a písmáků, ale lákají ho i jiné kraje a výhledy. Už několik let se jej pokoušíme zlanařit na naši Vysočinu a zdá se, že se nám to i částečně daří. Platíme dobrou pálenkou, vlídným zacházením a okny na jižní stranu. Abbé Tom nás tam navštěvuje, provází živé a doprovází i vyprovází naše drahé zemřelé na ty malé venkovské hřbitůvky, posazené do kamenité půdy…
Divuplný rabi Nachman z ukrajinské Braclavi jednomu cadikovi pravil:
„... den Tvého zrození je dnem, kdy se Bůh rozhodl, že tento svět nemůže existovat bez Tebe...“ I my všichni, salašníci i nesalašníci, hledači, nalézači, nenalézači, bloudiči, bloudi i velbloudi, velice kvitujeme rozhodnutí Pána světla, že se rozhodl pro to, že tento náš dočasný svět existuje s abbé Tomem, neb bez Toma by měl světaprostor mezeru mezi zuby, co mezeru, díru - ba přímo džuznu. A když tuto větu domyslíme, můžeme směle prohlásit, že bez Toma by byl svět jen děravou protézou.
Kéž Tě, Tome, oslík těla dál statečně nese po cestách i necestách, ať Tě divuplná a záhadná Kleió neopouští, přízeň nebes nehasne, kára plná úkolů Tě nezmůže a neunaví.
Dnes je den Tvých abrahámovin,
připravme číše, odhoďme splín,
done Tome, drahý abbé, vlídný profesore,
ve svorném přátelství s Mnemosyné,
paměť z Tebe nesmijó,
mnoga léta živijó!
Živijó a mnoga léta,
blíží se poslední rým i věta:
svět se točí a závratně letí,
s květy volám: Vítej, Tome, mezi kmety!
