Seznamka
Ilustrační foto
Autor: The Guardian
Klidná, neznečištěná a často po staletí nedotčená místa jsou díky rostoucímu zelenému hnutí v církvích rájem biologické rozmanitosti. Jsou téměř v každé vísce, obci a městě napříč Británií - kostelíčky rozeseté po celé krajině. I když je mnoho z nich nevyužívaných, tiché, klidné a často starodávné hřbitovy a dvorky, které je obklopují, tvoří „malý národní park“, říká Olivia Grahamová, biskupka Anglikánské církve v jihoanglickém Readingu. Pozemky za kostelními branami patří k těm biologicky nejrozmanitějším v celé zemi, protože zůstaly z velké části nedotčené, píše list The Guardian.
„Pozemky okolo kostela jsou malým obrazem toho, jak venkov vypadal dříve,“ uvádí Pippa Raynerová, spolupracovnice iniciativy Wilder Churches, která chce zlepšit biologickou rozmanitost hřbitovů a pozemků v okolí kostelů. „V široce industrializované venkovské krajině jsou pole kolem vesnic nejspíš plná zemědělských chemikálií. Často zjistíte, že okolí kostela je jediné místo, kde chemikálie nepoužili,“ říká Raynerová. „Díky tomu, že se na nich obecně hospodařilo jinak než ve zbytku krajiny a že se o ně jinak pečovalo, se na těchto pozemcích stále vyskytují některé druhy,“ dodává.
„Před 800 lety byly na pohanských místech – pramenech, studánkách nebo lesních mýtinách – postaveny křesťanské kostely,“ vysvětluje David Curry z projektu Living Churchyards, který v jihozápadní Anglii radí duchovním, jak území kostela využít ve prospěch přírody.
„Okolo kostela je plocha, kde jsou pohřbeni lidé. O několik set let později někdo rozhodl, že by kolem sebe měly všechny kostely mít zeď. Od té doby půdu nikdo neoral, chemicky neošetřoval a podobně. Takže tu máte úžasnou genetickou banku, která má původ v tom, jak prostředí vypadalo před 800 lety, a která tu pořád je,“ dodává.
Raynerová se domnívá, že malé znečištění a relativní klid od lidské činnosti činí z kostelních hřbitovů tolik potřebné útočiště pro volně žijící živočichy. „Potřebují nejen shánět potravu, ale také se schovávat, ukrývat či hnízdit,“ uvádí s tím, že se hodí pro ptáky i méně známé rostliny včetně mechů, lišejníků a játrovek. „Je to skvělé místo pro včely a motýly, ale i pro nenápadné drobné savce, kteří zase slouží jako kořist dravců a sov,“ vypočítává Raynerová.
Příkladem ekologicky vedeného kostela je St James’s v ulici Piccadilly v centru Londýna, který ukazuje, jak na biodiverzitu v městském prostoru. Jeho dvorek může být zeleným článkem v krajině z betonu, říká jedna z členek tamní farnosti Deborah Colvinová. „Ať si ježci chodí od parku Regent’s Park až k řece,“ uvádí. Podle ní by pak ve městě mohly vzniknout různá propojení a koridory.
V minulém roce spustily církevní a ochranářské organizace další iniciativu, v rámci které mají lidé pozorovat a zaznamenávat různé druhy, které okolo jejich kostela žijí. „V jednom kostele v Hamu na jihozápadě Londýna, uprostřed sídliště, napočítali dobrovolníci na jednom malém travnatém plácku 100 druhů rostlin včetně poměrně vzácného tořiče včelonosného,“ uvádí Helen Stephensová z ekologicko-církevní organizace A Rocha UK.
I když si možností, jaké přírodě nabízejí kostelní pozemky, ceníme čím dál víc, mnozí věří, že země mezi náhrobky má ještě větší potenciál. „Uprostřed našich hřbitovů je velký prostor pro péči o půdu takovým způsobem, aby se zvýšil počet druhů rostlin,“ říká Graham Usher, biskup východoanglického města Norwich.
„Můžete tam umístit hmyzí hotely, budky pro netopýry a ptáky; způsobů, jak ze hřbitova učinit pro přírodu lákavější místo, je nespočet,“ říká biskup s tím, že do boje za ochranu přírody by se měli zapojit všichni. „Zdědili jsme zahradu – to je příběh Edenu. Ti, co přijdou po nás, nesmí zdědit poušť,“ dodává. „Příroda má svou vnitřní hodnotu a hřbitovy, na kterých se daří přírodě, mohou být místem, kde se lidé žijící v obci mohou těšit z toho, co vidí, cítí a slyší," říká Usher. „Chceme mít na paměti, že kostely nejsou místem mrtvých, ale místem živých.“
