Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora
Právě probíhající ruská útočná válka na Ukrajině ovlivňuje všednodenní život i těch z nás, kteří žijeme daleko od míst, která připomínají bojiště druhé světové války. Papež František opakovaně prosí lidi, aby se modlili za ukončení války růženec, a sám vynakládá velké úsilí, aby tahle barbarská trestná výprava bývalého komunistického agenta co nejdřív skončila.
Existuje dosud velký nepoměr mezi tím, jaké místo má Matka Vykupitele, Panna Maria, v žitých dějinách spásy a v církvi, a tím, jaké postavení má žena v církvi a různých kulturních a civilizačních okruzích. Přijal jsem myšlenku filozofa a teologa Vladimira Solovjova, že žijeme v přírodních počátcích lásky. Sto dvacet let stará Solovjovova slova vyjadřují naději, že se i dva tisíce let po Kristově narození nenacházíme v konečné fázi dějin, ale že nás všechno podstatné teprve čeká. I vývoj v takzvané ženské otázce.
Jsem přesvědčený, že vztah křesťana k Panně Marii má svůj základ v tom, co pro něj znamená žena – žena svobodná, žena matka, dcera, sestra, přítelkyně, manželka, žena, která mu někdy pomohla s vyřešením toho, co v sobě cítil jako zoufale zašmodrchané, bolavé, nemocné a cizí. Mariina osobnost, kterou si každý z nás dotváří podle hloubky modlitby, šíře poznání a kvality vztahů, pak nepochybně formuje to, jak se člověk, ať muž nebo žena, chová k ženám, které na své cestě potká. Když papež František absolvoval ještě jako kněz psychoterapeutická sezení, aby v sobě uzdravil svůj vztah k ženám, a tedy i k sobě samému, není divu, že si pro tento úkol vybral právě psychoterapeutku – ženu.
Slyšel jsem mnoho příběhů, z nichž řada ospravedlňovala mužské chování, moci si občas odskočit k jiné ženě a rekreovat se u ní z bolístek vlastní duše. Chlap má prý své přírodní, biologicky dané potřeby, jimž nelze poručit. Žena, která se dopouští téhož, bývá v nejlepším případě označována za děvu lehkých mravů a rozvracečku rodiny. Vím, že o tom, co je to láska, panuje mezi lidmi mnoho názorů a ještě víc nejasností. Dívám-li se na obraz Madony u božích muk nebo v některém z kostelů, vím, že ten, kdo miluje a cítí, že je milován, mi dá za pravdu, že největší drama lze prožít v srdci, nikoliv v oblasti neposedných partií od pasu dolů.
Setkávám-li se dosud v křesťanském prostředí s názory na ženu, které by neobstály ani v době krále Klacka I., jsem dalek toho, abych se vyptával, co si dotyční myslí o židovské dívce Marii. Je proto opravdu potěšující poznat muže a ženy, kteří své vztahy formují i podle toho, co pro ně Mariino „fiat – staň se!“ a její život znamená.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
