Náboženství – naděje pro chvějící se svět

Ilustrační foto
Autor: wikipedie.com / Wikipedie Commons /NASA

1. Svět, který se zmítá

Žijeme ve světě, který se zmítá. Výzvy, kterým lidstvo čelí, jsou obrovské:

V mnoha částech světa se vedou barbarské války; hrozba přemíry zbraní hromadného ničení (atomových, biologických, chemických) a jaderných katastrof ve válečných zónách je akutní.

Citlivý klimatický systém dosáhl mnoha kritických bodů, jejichž překročení ohrožuje životní prostředí Země.

Války, beznaděj způsobená chudobou a klimatické katastrofy přiměly k útěku již více než 100 milionů lidí; politické napětí v hostitelských zemích roste.

V bohatých zemích probíhá proces informatizace, který mění sociální strukturu podobně jako industrializace.

Pandemie tyto procesy zastínila a odsunula do pozadí. Mezitím se dostaly do politiky.

 

2. Mnoho lidí je znepokojeno, šíří se strach

Mnozí lidé pociťují tyto hrozby v každodenním životě stále častěji. V Evropě hoří lesy. Řeky mají nebývale nízký stav vody. Jinde jsou záplavy. Vzhledem k tomu, že kukuřice a pšenice z Ukrajiny nemohou být bez překážek přepravovány, je hlad v mnoha částech světa ještě větší. Ceny energií celosvětově rostou. Životní náklady se stávají nedostupnými pro sociálně slabé i v bohatých zemích. Takové zkušenosti lidi zneklidňují. Vyvolávají v lidech strach. Strach však ničí solidaritu a vytváří atmosféru rostoucí rivality.

Někteří političtí populisté a náboženští fundamentalisté využívají strach, lži a chamtivost k prohlubování rozdílů mezi národy, kulturami a náboženstvími, k podněcování nenávisti a násilí, k šíření nacionalismu (národního egoismu) a xenofobie.

 

3. Hledání zdrojů naděje

V této světové situaci my, signatáři této výzvy, spolu s mnoha lidmi dobré vůle hledáme zdroje, které nám pomohou obstát tváří v tvář strachu a odvážně čelit výzvám. Toho nelze dosáhnout sliby o bezpečnosti. Jedině důvěra nás povzbuzuje k tomu, abychom našli naději a začali jednat. Čím je situace ve světě neutěšenější, tím více naděje svět potřebuje. Jen díky této naději neztratí odpovědné osoby a obyvatelstvo důvěru, že velké výzvy lze překonat.

 

4. Náboženství jako zdroj naděje

Pro miliony lidí byla a stále jsou světová náboženství zdrojem naděje a síly k překonání strachu, egoismu a rezignace, inspirací pro solidární život.

Velká touha po sjednocení lidstva ve spravedlnosti a míru, za kterou se zasazují náboženství, neztratila nic ze své síly a motivuje stále více lidí, zejména v dobách strachu.

 

5. Náboženství jsou často součástí problému, nikoli jeho řešením

Zároveň si uvědomujeme, že náboženské komunity jsou v této době, kdy je jich tak naléhavě zapotřebí, v obtížné situaci. Dokonce i mnozí věřící - včetně papeže Františka - bolestně přiznávají, že náboženství (náboženské komunity) jsou často součástí problému, a nikoli součástí řešení.

Křesťanské církve v Evropě ztrácejí z řady závažných důvodů důvěru. Často jsou příliš zahleděné do sebe, tedy "nemocné", jak diagnostikoval papež František.

Nejen křesťanské církve, ale i islám se celosvětově nachází v hluboké krizi důvěry. Spojení náboženství a násilí již vážně poškodilo křesťanství v Evropě. Nábožensky motivované teroristické násilí ohrožuje důvěryhodnost celosvětové muslimské komunity.

Mnohé také právem pobuřuje spojenectví mezi válčícími ruskými politiky a patriarchou ruské pravoslavné církve.

 

6. Obnova náboženských společenství pro dobro světa

Ve světových náboženstvích však existují účinné síly, které toto tragické spojení mezi Bohem a násilím odmítají a chtějí ho překonat. Náboženství by se ve svém politickém angažmá ve světě měla řídit svými prorockými zdroji, a ne zájmy mocných. Pravé náboženství proměňuje násilí v (univerzální) lásku. V tom je zakořeněna důstojnost, rovnost, svoboda, spravedlnost a mír se všemi lidmi a přírodou.

V této vážné chvíli se my, signatáři této výzvy, kteří patříme k různým náboženským společenstvím, obracíme do vlastních řad a na všechna náboženská společenství a všechny lidi dobré vůle.

 

Chceme naléhavě připomenout sobě i všem ostatním:

Všechna náboženská společenství potřebují kritickou sebereflexi a úsilí o sebeprohloubení a obnovu, aby znovu získala svou často oprávněně ztracenou důvěryhodnost a morální autoritu. Součástí naděje, kterou potřebujeme, je vnitřní reforma a teologická paměť dějin.

Mají-li být náboženské komunity nástrojem smíření a míru, musí zejména nyní překonat všechny projevy vzájemné rivality a usilovat o kulturu vzájemného uznání a respektu.

Všechna náboženská společenství potřebují odvahu a pokoru k "sebetranscendenci", tj. k tomu, aby se oprostila sama od sebe a překonala svůj "kolektivní narcismus", aby nesledovala pouze své institucionální a ideologické zájmy, ale aby převzala spoluodpovědnost za náš společný svět.

 

7. Ne smrtelné křeče, nýbrž porodní křeče

Papeži Františkovi – ve shodě s Druhým vatikánským koncilem (Nostrae aetate 2) - velmi záleží na tom, aby náboženství a všichni lidé dobré vůle spolupracovali pro dobro světa. V dokumentu o bratrství všech lidí pro mírové soužití ve světě připomíná spolu s velkým imámem Ahmadem Al-Tayyebem, že Bůh "stvořil všechny lidi se stejnými právy, stejnými povinnostmi a stejnou důstojností a vyzval je, aby žili společně jako bratři a sestry".

Náboženství podporují naději, že současné problémy, které sužují svět, nejsou smrtelnou křečí Země a lidstva, ale porodními bolestmi světa, kde lidé žijí ve spravedlnosti a míru v souladu s přírodou.

 

Iniciátoři

Tomáš Halík (sociolog a teolog, Praha)

Annette Schavan (bývalá německá spolková ministryně, Ulm)

Paul M. Zulehner (pastorální teolog, sociolog náboženství a hodnot, Vídeň)

 

Signatáři

Jose Casanova (sociolog náboženství, Georgetown University, Washington)

Massimo Faggiolli (teolog a religionista, University of Villanova, Philadelphia)

Kasper Mariusz Kaproń OFM (liturgista, Teologická fakulta San Pablo – Cochabamba, Bolívie)

Azza Karam (generální tajemník Religions for Peace, International, New York)

Alberto Melloni (historik, zakladatel Evropské akademie náboženství, Bologna)

Maram Stern (viceprezidentka Světového židovského kongresu, Brusel a New York)

Hana Suchocká, bývalá polská premiérka

Charles Taylor (filozof, Montreal)