K vraždám před bratislavským gay klubem bych rád uvedl jen pár slov z perspektivy katolického křesťana a duchovního:
+ myšlenky mají své důsledky: dříve nebo později se promítnou do jednání
++ už v církvi často používaný diskurz „normality“ a „normálnosti“ (odkazující na koncept přirozenosti) je zde implicitně agresivní a vylučující: ti „jiní“ jsou nutně nenormální… se všemi důsledky
+++ proč zrovna mnoha příslušníkům křesťanského společenství, které se snaží různými prvky zbožnosti a spirituality učinit citlivějším a vnímavějším vůči Bohu a člověku, se zvláště v tomto případě nedaří podívat se na svět očima těch druhých?
++++ zvláště vůči společenství, ve kterém si svoji sexuální orientaci nevybrali, a jehož členové navzdory velkému zlepšení mají pořád život o hodně komplikovanější
+++++ patologické naopak je, když se mladý katolík přizná ke své orientaci a je vyloučen svojí rodinou nebo jeho rodiče nemohou kvůli tomu nadále chodit do své farnosti, protože je neakceptuje (a to se bohužel děje)
++++++ z podstaty křesťanství a evangelií není naprosto žádný důvod, proč by se církev měla angažovat do politických zápasů o tom, jaké úpravy zvolí stát pro zlepšení životní situace LGBT komunity.
Napřímo řečeno: není žádný důvod, proč by česká katolická církev měla bojovat proti manželství pro všechny.
Tyto vraždy jsou ultimátní impuls, abychom se všichni podívali do svědomí a popřemýšleli, co v našem myšlení k podobným aktům násilí vytváří živnou půdu. Pro křesťany by stačilo brát vážně evangelijní výzvy: například „blahoslavení tvůrci pokoje“, „nesuďte a nebudete souzeni“ a „cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, pro mě jste udělali etc., etc., etc.
Začít můžeme tím, že oběti vraždy svěříme v modlitbě milosrdnému Bohu a budeme se modlit za obrácení všech, kdo v srdci chovají nenávist a násilí.
Převzato se svolením autora z jeho facebokového profilu.