Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Unsplash / Camden & Hailey George
18. listopad je Evropským dnem ochrany dětí před sexuálním zneužíváním. Spolek Někdo Ti uvěří, sdružující lidi s osobní zkušeností se zneužíváním v náboženském prostředí a ty, kterým zneužívání není lhostejné, při této příležitosti připravil video. Prostřednictvím něho známé osobnosti českých křesťanských církví jednoznačně vzkazují obětem: Nejste sami!
Právě díky práci tohoto spolku a dalším jednotlivcům, kteří se problematice a pomoci obětem u nás vytrvale věnují, stále víc lidí rozumí ničivým dopadům sexuálního zneužívání na životy všech zúčastněných a přiznává, že k němu dochází i v církevních společenstvích, která tak selhávají ve svém nejhlubším poslání, a to svědčit o Bohu, který je dobrý, miluje každého člověka a chce mu dát plnost života.
Zdá se mi, že skupina, která mezi zneužívanými zůstává stále nepovšimnuta, jsou křesťané, kteří uvnitř svých společenství čelí nevšímavosti a spiritualizaci fyzického a psychického násilí, ke kterému dochází kvůli stagnujícímu církevnímu učení, příp. jeho špatné interpretaci. Zatímco v sekulární společnosti dochází k mnohým značně pozitivním posunům ve vnímání násilí různého druhu a snahám integrovat nové vědecké poznatky do veřejného života a chodu institucí, tradiční křesťanské prostředí zůstává paradoxně pozadu a nejednou naopak aktivně přispívá k znecitlivování a deformaci svědomí věřících. Ve zpovědnicích nebo v rámci duchovních rozhovorů, kde tito lidé sdílejí své trápení, se jim často namísto funkční podpory, hledající lidsky únosné řešení, dostává manipulace, podceňování jejich subjektivního prožívání a úsudku s poukazem na objektivní hodnoty nebo přikázání a povzbuzení vytrvat a proměnit situaci svým rádoby zbožným přístupem.
Myslím na křesťanské rodiny, ve kterých se děje sexuální zneužívání, ale mluví se o manželských povinnostech; kde jsou dlouhodobě trpěny urážky, agrese a závislosti, ale mluví se o věrnosti a sebeobětování; kde je namístě odborná terapeutická pomoc, ale mluví se o modlitbě; kde nastává fyzické a psychické vyčerpání partnerů, ale mluví se o čistotě a trvá se na přirozených metodách plánování rodičovství; kde je schvalována nerovnost mužů a žen, ale mluví se o přirozenosti; atd.
Trpitelská interpretace náboženského konceptu oběti, dlouhodobá formace upevňující přesvědčení, že jde o konání Boží vůle, neschopnost samostatného teologického myšlení, důvěra v autoritu a sociální tlak, chybějící nebo alespoň neviditelná pluralita přístupů, tabuizace některých témat a cíleně živená podezíravost k mimocírkevním zdrojům oslabují v náboženském prostředí přirozenou náklonnost vyhýbat se a odsuzovat násilí a vytváří identitu, která je pro věřící lidi další překážkou ve vnímání svých základních potřeb a nalezení východiska z nežitelného. V patologických situacích přichází, mnohdy za zbožného potlesku ostatních, na pokraj svých vlastních sil, kde zůstávají sami.
I dnes je tady mnoho lidí, kteří svým pochroumaným svědomím a životem dosvědčují, že rozvoj křesťanské nauky a integrace přirozeného poznání není teoretická záležitost, liberální libůstka nebo rozmělňovaní pravdy, ale je možné ji chápat v kontextu ochrany dětí před zneužíváním, jelikož právě ony se ve formativním období sžívají s obecně překonanými schématy a nesou jejich důsledky dál. Jestli shodou okolností patříme k těm, kteří mají dostatečné osobní zázemí a možnost žít v církvi udržitelný, smysluplný a naplněný život bez ohledu na úzus v různých otázkách, měli bychom přiznat, že to není samozřejmost, a i těmto lidem říct: Nejste sami!
Autorka je členkou redakční rady revue Salve a pracuje v Dominikánské 8.
