V těch dnech vyšlo nařízení od ministra financí, aby v celé zemi proběhla registrace daňových poplatníků. (A protože úředníci nezvládli propojit rejstříky a matriky, každý se musel registrovat v místě svého narození; jinde to prostě nešlo.) Všichni se tedy šli dát zapsat, každý na svůj úřad.
Také Josef Tesař se tomu nařízení musel podrobit. Vedl skromnou živnost v Nošovicích na Slezsku, ale pocházel z Berouna kousek od Prahy (jeho rod tam sídlil už od dob krále Václava). Musel se tedy vláčet přes celou republiku na finančák do rodného města. A navíc tam s ním ta lejstra musela jet podepsat i jeho nevěsta Marie – nikoho nezajímalo, že je těhotná!
Když se konečně dotrmáceli do Berouna, na Marii to přišlo. Porodila své první dítě (byl to kluk!), zavinula ho do šály a uložila na matraci pod mostem, protože nemocnice je prý jenom pro místní, ubytovna byla plná a domů si ty přivandrovalce nikdo vzít nechtěl, zvlášť na Vánoce.
Celé město spalo, jen popeláři se před ranní směnou scházeli u svých aut. Náhle se parkoviště zalilo oslnivým světlem. Než stačili spustit poplach, objevil se před nimi muž celý v bílém, s tváří anděla. „Žádný strach!” řekl jim. „Nesu vám skvělé zprávy pro všechny lidi. Dnes v noci se v Berouně začal hroutit starý režim! Narodil se vám nový prezident – žádný populista ani despota, ale Osvoboditel, na kterého všichni čekáte. A tohle bude jeho zvláštní znamení: najdete ho jako miminko zavinuté do šály, ležící pod mostem na matraci.“
A vtom se za tím mužem v bílém ze tmy vynořil ohromný pěvecký sbor a z plných plic spustili starý spirituál:
Haleluja Bohu na nebi
a lidem zemi
Love and Peace!
Převzato z Parabible.