Seznamka
Petr Pavel s arcibiskupem Graubnerem a biskupem Holubem v kryptě sv. Václava (9.3.)
Autor: scan ČT / Martin Vaňáč
Je hezké, že součástí inaugurace je i v naší nekřesťansky naladěné zemi církev. Jako předseda naší rady jsem byl pozván, abych byl součástí „ekumenické modlitby za prezidenta“. O nějaké ekuméně nakonec nemohla být ani řeč, drtivou většinu času měli v režii katolíci, třeba už jen tím, že prezident byl představen především katolickému kléru. Budiž – nakonec to bylo v katedrále a zdravení měl Petr Pavel jistě již plné zuby. Mnohem horší byl obsah bohoslužby. Prezentoval církev, která uvízla někde v minulosti a je mimo dotek s dnešní dobou. Církev, v jejímž středu není ten, kdo ji založil.
Asi naivně jsem si myslel, že modlitba měla být ke Kristu, jehož prosíme, aby našeho prezidenta vedl, chránil a dával mu moudrost. Místo toho musel prezident za přítomnosti kamer a tisíců diváků stát dlouhou dobu před lebkou sv. Václava, nakonec se jí poklonit a spolu se svojí paní a dětmi před ní položit kytice.
„Ekumenická“ bohoslužba dále spočívala v poněkud dlouhém odříkávání všech možných katolických svatých. Nechci polemizovat s modlitbami ke svatým. Ale pokud to tam muselo být a pokud jsou svatí určitými vzory víry, potom by bylo ekumenicky slušné zmínit i jiné svaté vzory, které náš národ měl, jen nebyli z katolického spektra. Třeba Chelčického, Augustu, Komenského, Karafiáta atd. Máme jich, díky Bohu, hodně a navíc výše jmenovaní by si to nepřáli. Je jasné, že to v rámci katolické liturgie ani nejde, proto bych v rámci ekumeny tento výčet vynechal a raději věnoval prostor modlitbě ke Kristu a četbě Písma.
David Novák
Autor: Christnet.eu / Jan Uhlíř
Je škoda, že v čase, který byl vyhrazen ke krátkému proslovu, nezaznělo nic z evangelia. To je přece zdroj naší naděje. Proč se za evangelium stydět? Proč nevyužít možnosti, kdy naslouchají desetitisíce lidí?
Den před inaugurací jsem byl v českém rozhlase s jedním bratrem katolíkem a měl moderovanou diskusi k deseti letům od zvolení papeže Františka. Jeho slova mě dlouhodobě inspirují mj. tím, že jak před věřícími, tak i před světovými státníky se nebojí ukazovat na naději v Kristu. Jak ukazuje, že Kristus – nikoli instituce – je základem křesťanské víry. Jak jasně vede církev k evangelizaci.
Na inauguraci jsme stáli před lebkou sv. Václava a prosili o jeho pomoc. Do toho se mi i pod vlivem zmíněného rozhlasového vysílání vracela slova Františka: Postavme se doma před kříž, pohleďme na něj a řekněme: „S Tebou není nic ztraceno. S Tebou mohu vždycky doufat. Ty jsi má naděje.“
Škoda, že ekumenická modlitba na inauguraci vyzněla skoro stejně. Jen s tím, že se lišila v tom naprosto nejdůležitějším. Místo „s Tebou, Kriste“ bylo „s Tebou, sv. Václave“.
Pokud vím, pan prezident a jeho choť nejsou věřící. Chtělo se mi jim říci něco ve smyslu – tohle není jediný způsob, jak vypadá křesťanství.
A věřte mi, že ekuménu mám moc rád, že se inspiruji z mnoha křesťanských tradic a hluboce si jich vážím.
David Novák je předseda Rady Církve bratrské a kazatel sboru CB v Praze 13. Předtím se dlouhá léta věnoval práci s mládeží (mj. organizace Athletes in Action).
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
