Seznamka
logo Synody 2021-2023
Autor: www.cirkev.cz
Rozhovor s Helenou Jeppsen-Spuhlerovou, která se účastnila Evropského synodálního setkání v Praze. Spolu s Tatjanou Disteli a biskupem Felixem Gmürem reprezentovali na evropské synodě Švýcarskou biskupskou konferenci. V rozhovoru pro magazín katolické církve v Zürichu pojmenovává Jeppsen-Spuhlerová příležitosti a výzvy synodálního procesu.
S určitým odstupem k pražskému shromáždění: Jaký je váš závěr?
Smíšený. Na jedné straně se v katolické církvi v Evropě začalo něco hýbat. Dialog se stal možným navzdory značně rozdílným postojům. Na druhé straně zůstává otázka: Co dál?
S jakým očekáváním jste do Prahy cestovala?
Můj postoj byl střízlivý. Přesto bylo velmi intenzivní prožívat napětí, které bylo se synodou spojené. Zároveň jsem měla možnost setkat se s báječnými lidmi, kteří jsou teologicky mimořádně fundovaní.
Odkud se vzal ten odpor?
Setkání se účastnili také konzervativní představitelé, kteří měli podle mého názoru, otevřeně přiznat, že synodální proces vůbec nechtějí. To ale neudělali, protože věděli, že by se tím sami vyřadili ze hry i ve vztahu k papeži. Takže souhlasili, ale snažili se udržet co nejvíc ze stávajícího statu quo.
Lze hranici mezi oběma skupinami vnímat i geograficky?
Hranice probíhala především mezi západní a východní Evropou. Většina východoevropských místních církví vyslala velmi konzervativní delegace, složené téměř výhradně z duchovních. Reprezentovali například extrémně zpátečnické postoje z předminulého století, pokud jde o obraz rodiny a sexuální morálku. Ale i zde se našly zajímavé výjimky. Dvě ženy ze srbské delegace a jedna žena z ruské delegace nám otevřeně přiznaly, že mladí lidé v jejich zemích také zpochybňují tradicionalistické postoje svých biskupů. Tyto ženy se to ale neodvážily říci své delegaci.
Odkud pramení tento rozdíl mezi Východem a Západem?
Důležitou roli hraje historické pozadí. Za železnou oponou se církve dokázaly udržet po celá desetiletí jen díky silnému vymezení vůči svému okolí. Předpokládám, že odtud pramení toto lpění na tradičních představách a potřeba tak nekompromisně rozlišovat mezi pravým a falešným.
Co vás nejvíc znepokojilo?
To, jak zřídka se objevovaly teologické argumenty. Bylo to místy dramatické a před synodou v Římě je třeba to změnit. Je skvělé shromáždit různé názory, ale v určitém okamžiku musíme trvat na tom, že stanoviska je třeba teologicky zdůvodnit.
Jak jednání probíhala?
Začátek byl napjatý. Kvůli zprávám biskupských konferencí byly pozice pevně dané, a tak jsme zpočátku nemohli pořádně diskutovat. V pracovních skupinách jsme pracovali metodou duchovního rozhovoru, který je charakterizován vzájemným nasloucháním. Tím se prakticky zabránilo kontroverzním diskusím. Při zpětném pohledu to však mělo i tu výhodu, že si všichni uvědomili neshody. Například v mé skupině si jednotlivé strany stěží mohly být vzdálenější.
A pak?
Rozdílné názory byly vyřčeny, a to bylo vše: Já jsem pro svěcení žen - zástupce Opus Dei je zcela proti. Přiznáním rozdílů se však třetí den uvolnilo napětí. Pro mě bylo největším úspěchem setkání to, že biskupové nepředložili svůj vlastní dokument.
Proč je to úspěch?
Biskupové nakonec dva dny jednali sami, což se nám laikům vůbec nelíbilo. Nebyli jsme připuštěni ani jako pozorovatelé. Obávala jsem se, že biskupové vypracují dokument, který určí rámec, v němž další diskuse nebude vůbec přípustná. A toto nebezpečí bylo reálné. Naštěstí k tomu nedošlo, také díky nasazení biskupa Felixe Gmüra. Biskupové pouze ve stručném prohlášení uvedli, že synodální proces podporují a závěrečný dokument shromáždění berou vážně.
Co od tohoto závěrečného dokumentu očekáváte?
Zatím nám byl přečten pouze v pracovní verzi, ale obsahuje silná stanoviska, například ke svěcení žen. Tomu se zatím biskupové a Vatikán vždy snažili zabránit. Doufám, že tyto postoje budou v konečné verzi prezentovány stejně jasně.
Kde je podle vás nejpravděpodobnější, že dojde k posunu?
Asi v 90 % zpráv z celé Evropy zaznělo, že otázku LGBT+ je třeba brát vážně. Jde o lidi, kteří jsou součástí církve a mají právo se jí účastnit. Stejně jasný byl i obrázek o úloze žen. I zde bylo prakticky ve všech zprávách z jednotlivých zemí jasné, že církev musí konečně pokročit.
Jak byla tato témata na shromáždění přijata?
Z dvou set delegátů v Praze tvořili duchovní přibližně polovinu. Při této většině by reakce byla jistě zdrženlivá. Naštěstí bylo hlasování přesunuto na středu odpoledne, kdy se ho mohli účastnit i online delegáti. To výrazně rozšířilo možnosti reflexe těchto témat a také posílilo vědomí o naléhavosti jejich řešení. Lidé se vyjadřovali mnohem kritičtěji a otevřeněji. Není možné, aby biskupové tato témata nadále ignorovali.
A co očekáváte od podzimní biskupské synody?
Věřím, a upřímně doufám, že se něco podaří v otázkách spojených s rolí žen v církvi. Je mnoho biskupů, kteří jsou připraveni podniknout jasné kroky. Kněžství žen nebude zavedeno hned, ale diakonát by se na setkání v Římě měl stát předmětem vážné diskuse. A také spoluúčast žen při hlasování na tomto shromáždění. Prozatím se musíme spokojit s těmito dílčími výsledky, a zároveň vytrvale pokračovat v práci. To, co bychom si ze švýcarské perspektivy přáli, není bohužel v tuto chvíli v plné míře možné.
Jak se vám spolupracovalo s biskupem Gmürem?
Biskup Felix byl součástí naší delegace. Vystupovali jsme společně a důvěryhodně. Pomohlo nám, že se zná s mnoha biskupy a velmi dobře ovládá jazyky. Biskup Felix reprezentoval švýcarskou zprávu bez jakýchkoli "kdyby" a "ale". Pokud to můžu hodnotit, účastníci jeho přímost oceňovali..
Jak se dařilo německé delegaci poté, co jejich synodální cestu krátce před shromážděním silně kritizoval Vatikán?
Německá delegace byla ve velmi obtížné situaci. Na začátku se skutečně setkávala s kritikou. Před shromážděním se delegace z východní Evropy zřejmě domnívaly, že my, západoevropané, a zejména Němci, máme nějakou svou agendu. V průběhu setkání se však čím dál víc ukazovalo, že se témata německé synodální cesty objevují i v mnoha dalších zprávách z různých zemí.
Jak na zmíněnou nevraživost reagovala německá delegace?
Byli stateční. Jejich delegace byla zdaleka nejprofesionálnější. Nejen v synodálním procesu, ale i teologicky jsou daleko před námi všemi. Myslím, že i proto se setkali se závistí a objevily se také antiněmecké postoje. Naštěstí tu byly i další silné delegace, například z Lucemburska, Malty a Irska. Také my Švýcaři a rakouská delegace jsme přesvědčivě podpořili zájmy synodální cesty. A do jisté míry se nám skutečně podařilo prolomit ledy u některých delegací.
Kde byly ostatní velké místní církve?
Itálie nebyla vůbec vidět. Jejich biskup přijel až ve čtvrtek, což o něčem svědčí. Francie přednesla dobrou zprávu, biskup von Troyes i obě delegátky byli přesvědčiví, ale předseda Francouzské biskupské konference je velmi konzervativní. I celkově pozoruji ve Francii spíš konzervativní tendence.
Jaké otázky zůstávají otevřené?
Je jich celá řada: například otázka, zda bude příští rok následovat setkání na evropské úrovni. Máme vůbec ambice pokračovat v této cestě? Myslím, že je to nutné, ale to bychom museli mít západoevropské a východoevropské shromáždění, abychom se mohli vážně zabývat svými úkoly a nehrozilo, že se budeme navzájem blokovat.
Kolik času zbývá?
Církev v celé Evropě je v hluboké krizi. V celé Evropě. I když to některé delegace chtěly na začátku popřít, v průběhu rozhovorů to bylo stále jasnější. Věřím, že nyní si všichni konečně uvědomují, jak dramatická situace je. Synodální proces je potřebný a je třeba najít nový způsob spolupráce. Je to naléhavé. A potřebuje pravidla hry. Pouze naslouchat, ale pak nehlasovat a nerozhodovat samo o sobě nepomůže.
Co pomáhá?
Felix Gmür je velmi pro to, aby se uvolnila cesta pro decentralizovaná řešení. Například ženská otázka by se mohla řešit v místních církvích. Teoložka Petra Steinmair-Pöselová z Innsbrucku ve svém prohlášení vyzvala k vytvoření "zkušebních laboratoří". To shromáždění přijalo s velkým ohlasem. Mimochodem, podobné věci zaznívají i ze synody v Amazonii.
Co očekáváte od papeže Františka?
Papež se skutečně zasazuje o decentralizovaná řešení. Teď ale musí konečně zaujmout stanovisko, stanovit jasná pravidla hry a také učinit nepříjemná rozhodnutí. Nejen z Evropy, ale i z Latinské Ameriky jasně slyším, že musí pokročit. To je důležité i proto, že existuje zuřivý odpor, například ze strany kardinála Marca Ouelleta a jeho sítí. Kardinály Maria Grecha a Jean-Clauda Hollericha, kteří jsou zodpovědní za synodální proces, neustále napadají tradicionalistické kruhy, přestože byli pověřeni papežem.
S jakým pocitem jste se vrátila do Švýcarska?
Vrátila jsem se domů posílená, ale také s vědomím, že musíme pokračovat v práci. Jako delegace musíme bezpodmínečně poskytnout synodní kanceláři zpětnou vazbu, zejména s ohledem na světovou synodu. I doma ve Švýcarsku se potřebujeme posunout kupředu. Příliš mnoho lidí vnitřně rezignovalo, dokonce i ti, kteří stojí a pracují v srdci církve. Být vlažní nestačí. Také u nás potřebujeme novou dynamiku. Nebude to snadné, ale je to naše poslední šance.
Z němčiny přeložila Petra Švecová
