Nešpory jako nevyužitá ekumenická příležitost

Jan Kirschner
Autor: Archiv autora

Mezi nejstarší bohoslužebné formy církve patří denní modlitba, zejména ranní a večerní chvály (nešpory). Bohužel v katolické tradici převážilo každodenní slavení eucharistické bohoslužby, přesto, že biblické je lámání chleba u stolu Páně v neděli „prvního dne po sobotě“ (Sk 20,7) nebo o svátcích. V situaci, kdy římská církev stále neumožňuje společné slavení večeře Páně – eucharistie, je otázka, zda večerní nešpory se zpěvem žalmů nejsou vhodnou alternativou pro ekumenické slavení, kde by se nikdo necítil odstrčen na vedlejší kolej.

Mám dokonce opakovanou zkušenost, že kněz není ochoten zrušit večerní mši, když se jednou za 5 let v menším pohraničním městě koná vzpomínkové shromáždění u příležitosti vypálení synagogy za Křišťálové noci, přesto, že již ten den jednu ranní mši měl (*viz poznámku pod čarou).  Pro církev, která je poznamenaná středověkými ghetty i výzvami k pogromům, by mělo jít při této příležitosti vše stranou. Myslím, že je škoda, že eucharistická liturgie se stala v církvi takto přeceňovanou na úkor právě denní společné modlitby, která se naopak individualizovala a vyhradila převážně jen kněžím v podobě složité modlitbě z breviáře. Důvodem je zřejmě i reakce na reformaci, která se snažila očistit eucharistickou praxi a přiblížit ji biblické tradici, v českém prostředí například i důrazem na přijímání podobojí z kalicha. Ale i na straně reformovaných církví je dnes dost možností, jak se nechovat pohoršlivě při vysluhování eucharistie, například tím, že všechny zbytky eucharistických živlů důstojně zkonzumujeme a nenecháme víno kysnout a chleba osychat třeba několik dní na stole Páně. Eucharistie je tajemství, které je obtížně slovy popsat, a tento malý krok bude určitě přínosem pro vzájemnou konvergenci. Katolíci pak možná přestanou jen zkratkovitě pronášet naučené věty o tom, jak pro evangelíky je to „pouhá památka“ a pokusí se zamyslet i nad jejich teologií. Biblický přístup nedělej to, co by mohlo pohoršit tvého bratra je také vhodná rada do života.

Ale vraťme se k denní modlitbě – liturgii hodin. Je to zcela nevyužitá příležitost, která by mohla přilákat i mladé lidí, zatímco každodenní mše bývají převážně doménou starších žen. Těch si ale samozřejmě vážím jako pilířů církve v klerikálním kněžském prostředí. Ženy, doufám, budou hrát v budoucí církvi stále důležitější roli, nejen kvůli své početnější převaze. Denní modlitba církve není žádná novinka. Když mluvím o denní modlitbě, nemám na mysli tu soukromou, která je individuální pro každého věřícího. V tomto článku chci především upozornit na společnou modlitbu ve společenství, ideálně s pevným řádem, který dokáže zachytit člověka v současné rychlé době. Denní modlitba církve pro běžné věřící, kteří chodí pravidelně do práce a nežijí mnišským životem, byla historicky redukovaná na ranní a večerní. Už Židé se modlívali při východu a západu slunce. Večer po práci je pak na společnou modlitbu ideální čas. Ráno, před odchodem za povinnostmi dne, je rozespalý člověk často rád, že stihne nějakou „střelnou“ modlitbu. 

Nešpory jako nevyužitá ekumenická příležitost

večerní nešpory v katedrále v Yorku
Autor: Wikipedia.org / Allan Engelhardt - Flickr / Creative Commons

Takže mohli bychom začít právě u nešpor a obnovit část katedrální tradice liturgie hodin, kdy se věřící shromažďovali s klérem a biskupem ke společné modlitbě ráno a večer. Obsahem modlitby byly zejména chvály vyjádřené žalmy, hymny a přímluvy zakončené požehnáním. Důležité jsou i symboly, zejména světlo. Proto večerní modlitba se někdy nazývala také lucernarium.  Doplnit lze samozřejmě i biblická čtení a tam, kde je to možné, i sborový zpěv. Forma může být i volnější, přizpůsobená potřebám společenství. Jistý řád, kontinuita a důraz na tradici je však obohacením a jistotou.  Zejména katedrální tradice je jednodušší než mnišská modlitba – officium, které je rozvinutější a koná se častěji během celého dne. Mnišská cesta by byla pro běžného věřícího v civilním povolání obtížnou praxí. V každém městě, by tak mohl být otevřen pro společné a ekumenické slavení alespoň jeden kostel. Nemusí to být zrovna katedrála, ale jakýkoliv pěkně upravený chrám, kde by se křesťané mohli shromažďovat. Podle klášterní tradice je vhodné slavit nešpory i v komuniálně upraveném liturgickém prostoru, ideálně v tzv. antifonálním uspořádání, kdy shromáždění sedí proti sobě po obou stranách presbytáře nebo lodi kostela a nejsou náhodně rozptýleni po celém prostoru. Antifonální proto, že základem denní modlitby je zpěv žalmů po verších, kdy jedna strana zpívá nebo recituje liché verše a strana druhá sudé.

Inspirací pro katolické i reformační prostředí může být třeba anglikánská praxe, která se nikdy nerozešla s katedrální tradicí denní modlitby. V angličtině i v českých překladech existuje řada inspirativních pořadů denní modlitby. Zjednodušený mnišský řád modlitby nabízejí některé populární komunity, jako je dobře známá komunita z Taizé, nebo další komunity ovlivněné i reformaci ze skotské Iony či švýcarského Grandchamp, stejně tak řada katolických řeholních komunit. Kdo by měl zájem o takové staronové formy modlitby, určitě bude mít z čeho čerpat. 

Autor se zajímá o ekumenickou teologii, na ETF UK v Praze vystudoval obor Teologie křesťanských tradic.


POZNÁMKY

* Lépe je používat biblická a starokřesťanská slova eucharistie, díkuvzdání, liturgie nebo bohoslužba vzhledem k tomu, že mše je zkomolené středověké slovo z doby, kdy lidé latině nerozuměli a vlastně nerozumí dodnes. Tehdy vyjadřovalo něco zcela jiného, než tím myslíme dnes. Tedy slova ze závěru bohoslužby Ite, missa est – což přeloženo znamená „Jděte, vše je skončeno“ nebo „Jděte, propouštím Vás“ – jak uvádí slovník cizích slov nebo anglická encyklopedie New Advent. Zaznívalo to tak často, že nový název pro to kouzelné konání v cizím jazyce byl na světě. Jistě je ale také možné připustit, že jazyk se vyvíjí a jednotlivá slova mohou získat i nový význam. Teolog by ale měl za slovy hledat hlubší obsah.

** K dalšímu studiu doporučuji zkoumání pojmů liturgie hodin, denní modlitba církve a zejména kompletorium, označující modlitbu před usnutím a poslední modlitbu liturgie hodin. (poznámka korektora Lukáše Krále) 

*** Odkaz na zvukový záznam večerní modlitby při setkání evangelické liturgické iniciativy Coena v Pardubicích v r. 2022. Iniciativa zve ke společné denní modlitbě každého bez rozdílu vyznání od čtvrtečního večera do sobotního rána (13.-15. 6.) do evangelického kostela v Českém Brodě.

 

Literatura k dalšímu studiu:

František Kunetka – Antické křesťanství, liturgie, rétorika, antropologie, CDK, Brno 2009

Pavel Hradílek – Bohoslužba jako cesta k smíření. Institut ekumenických studii, 2018