Papež František, římský biskup, bílý (heterosexuální) muž

Papež František
Autor: Člověk a víra / Markéta Zelenková

Římský biskup František mi je velmi sympatický. Pro mne je to člověk, který na základě nosné ignaciánské spirituality žije svůj život a na stejné podstatě se snaží předávat tyto myšlenky také dál.

Je pro mne mnohem blíže jádru ježíšovské zvěsti než byli oba jeho předchůdci. Jan Pavel II. jistě pomohl pádu komunistického režimu, avšak jeho Teologie těla mně rozhodně nepomohla. Pokud vím, je množství dalších lidí, kteří jsou na tom podobně. Benedikt jakožto filosoficky a teologicky velký člověk mi k najití křesťanství v katolické církvi pomohl ještě méně. Toť můj názor. A myslím, že stejně na tom byli mnozí další.

František se snaží se rozlišovat. Jako Ignác a jeho následovníci. I když ani jezuité, tovaryši Ježíše, nejsou rozhodně ideální (stejně jako my ostatní), tak mne tento jeho přístup oslovil. Už jen to, že existuje v západní římské církvi z pozice papeže pokus o rozlišování, o to, že jsou důležití lidé, člověk, jedinci. Však z novozákonních příběhů právě toto plyne, mám na mysli Ježíšovy dialogy se Syroféničankou například. A to pomijim úplně to, jakým způsobem je Ježíš skeptický k rodinným vazbám. Vždyť podle něj nejsou tak důležité prsy, které ho kojily (Tím nepopírám postavení Matky Boží…)

František udělal a dělá mnoho, snaží se učinit církev inkluzivní. Není srozuměn s tím, že církev je to ubožátko, kterému všichni ubližují. Protože to není pravda. Jediná pravda je Ježíš.

Myslím, že František se mnohokrát a mnoha způsoby vyjádřil nešťastně. Možná je to omyl a ani sám si to nemyslí. Možná ne. Ale i kdyby si tyto věci myslel, například o homosexuálních kněžích apod., tak vezměme v potaz, že je to jen člověk, který jako my ostatní má svůj věk a rasu, popřípadě i heterosexuální orientaci, kterou pokládá za něco, co je dané všem. Identita, na níž můžeme stavět, je důležitá pro každého z nás.

Autor vystudoval Husitskou teologickou fakultu v Praze. Pracuje jako učitel.