Zpracovávám zážitky z minulého týdne a píšu pár postřehů pro vás, kdo jste to nezažili (a možná ani zažít nechcete). Samozřejmě je to jen moje subjektivní zkušenost.
Nepatřím mezi LGBT+ komunitu, ani nikdo z mých nejbližších (nebo o tom nevím), ani se mě to téma netýká profesně. Přesto byl pro mě festival inspirativní. Není to akce jen pro queer lidi, ale prostor k diskuzi o otázkách, které si kladu třeba i já.
Hejty na festival přichází nejvíc od těch, kdo tam nebyli a znají ho jen z médií nebo z nějakých dojmů („o boji za milion pohlaví“ apod.) Nejsem nekritická, ale přijde mi důležité přijít se tam podívat a setkat se s těmi lidmi, než si udělám zkreslený názor a začnu ho šířit po sítích.
Někteří lidé se zlobí, že festival podporují různé firmy a politické strany, které jinak nemají čisté svědomí. Mně jejich účast na Pridu nevadí. Duhovou vlajkou nikdo svoje hříchy nevykoupí, to je jasné. Můžu těm firmám a hnutím vyčítat jiné věci, ale jestli se chtějí hlásit k respektu vůči sexuálním menšinám, ať to klidně dělají a ať se tím pak hlavně řídí.
Vždycky jsem slyšela, že sobotní průvod je jen třešničkou na dortu, důležitější je program během týdne. Teď konečně můžu potvrdit, že je to pravda. Pro mě osobně byla letos top akcí páteční přednáška německého morálního teologa Stephana Goertze o postoji církve k homosexualitě. Jsem katolička, takže mě to zajímá. Díky moc Logos za organizaci.
Milá, i když trochu zakřiknutá (nebo spíš překřiknutá) byla i ekumenická bohoslužba v Pride Parku na Letné. Přestože na festivalu se pravidelně objevují některé „křesťanské“ skupiny, které straší peklem, účastníky kupodivu přitahuje přátelské setkání lidí, kteří se společně modlí k Bohu a svěřují mu své radosti a starosti. Škoda, že z mojí církve se žádný duchovní oficiálně nezapojil. Třeba to příští rok bude jinak.
Bulvárních článků a provokativních fotek z průvodu jsem letos v médiích viděla míň. Pokud to není jen zdání, tak je to dobrá zpráva, že festival pomalu přestává být kontroverzní akcí a naše společnost už si zvyká na to, že v ní žijí různí lidé s různou vztahovou orientací nebo identitou.
Autorka pracuje jako novinářka, vystudovala mediální studia na Papežské salesiánské univerzitě v Římě.