Genderová ideologie pražského arcibiskupství

Pražský arcibiskup Jan Graubner
Autor: Člověk a víra / Roman Albrecht

Na konci června pražské arcibiskupství zveřejnilo své připomínky k návrhům revize rámcových vzdělávacích programů (RVP). Vyjádření se týkalo šesti různých témat. V tomto článku se budu věnovat pouze prvnímu z nich. K ostatním se vyjádřili Jan Bierhanzl v komentáři pro Deník Referendum, Jan Jandourek na webu Forum24 nebo Tereza Švandová v magazínu Educa.

První výhrada pražského arcibiskupství se týká slova gender. Kritizuje návrh RVP za to, že jím „zjevně prostupují teze genderové ideologie“. Provedenou argumentaci pokládám za chybnou. Pražské arcibiskupství se v ní dostává do sporu s vatikánskou deklarací Dignitas Infinita, a to přesto, že se na tuto deklaraci v úvodu odvolává. Používá z ní několik termínů: gender, genderová teorie a genderová ideologie, pracuje s nimi, ale ne zcela korektním způsobem. Podívejme se proto nejprve, jak tyto termíny chápe dokument Dignitas Infinita.

Deklarace Dignitas Infinita (Nekonečná důstojnost) byla vydána v dubnu 2024 a shrnuje učení katolické církve v oblasti lidské důstojnosti a uvádí konkrétní příklady jejího porušování. Jedním z nich je teorie genderu. Slovo gender deklarace používá pro označení „sociálně kulturní pohlavní role“ (DI 59) a říká, že tuto roli a biologické pohlaví „lze rozlišovat, ale ne oddělovat“. Vůči pojmu gender se Dignitas Infinita dál nijak nevymezuje, vnímá jej jako neutrální. To, co dokument ale odmítá, je genderová teorie. Jednoznačně a opakovaně.

Jaká teorie genderu?

Co konkrétně znamená slovo „teorie“ v pojetí Dignitas Infinita? Je to jakýkoli teoretický pokus o pochopení problematiky genderu, tedy sociálně-kulturní pohlavní role rozlišené od pohlaví? Nebo Dignitas Infinita předpokládá, že takové teoretické uchopení problematiky existuje právě jedno a odborná komunita sdílí jednotnou „teorii genderu“? To asi můžeme vyloučit, neboť by to neodpovídalo skutečnosti. Neexistenci jednotné teorie genderu potvrzuje například doc. Petr Pavlík z FHS v rozhovoru pro Novinky.cz: „Není žádná jednotná genderová teorie. Těch je mnoho a často jdou i proti sobě.“

Slovo teorie má v Dignitas Infinita obecnější význam. Ukazuje to následující pasáž, kde je slovo teorie použito jako synonymum slova ideologie.

V tomto smyslu má úcta k vlastnímu tělu a tělu druhých zásadní význam tváří v tvář množícím se novým právům, která teorie genderu prosazuje. Tato ideologie … (DI 59)

Použité slovo teorie tak nelze chápat ve striktně vědeckém (science) významu, jako je tomu například u teorie relativity či kvantové teorie. Genderová teorie není „teorie genderu“ ve smyslu vědeckého jazyka. Podle Dignitas Infinita jde o soubor konkrétních předpokladů či idejí stojících za přístupem k otázkám genderu. Hlavním a odmítaným předpokladem je, že mezi pohlavími neexistují rozdíly. To Dignitas Infinita říká na několika místech:

… teorie genderu, která je nesmírně nebezpečná, protože ve svém požadavku zrovnoprávnit všechny smazává rozdíly.“ (DI 56)
Druhým rysem teorie genderu je, že se snaží popřít největší možný rozdíl, který mezi živými bytostmi existuje: pohlavní odlišnost (DI 58)
Všechny tyto pokusy, které zastírají odkaz na nezrušitelnou pohlavní odlišnost mezi mužem a ženou, je proto třeba odmítnout. (DI 59)

Genderová ideologie pražského arcibiskupství

Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / Creative commons

Dignitas Infinita neuvádí odkazy na žádné konkrétní případy takových pokusů. Necituje žádnou knihu na téma gender, žádnou teoretickou práci ani nejmenuje osoby zastávající odmítaný názor. V poznámkovém aparátu části týkající se genderové teorie (DI 55–59) uvádí pouze odkazy na apoštolskou exhortaci papeže Františka Amoris Laetitia (z roku 2016) a na papežovu promluvu k členům diplomatického sboru (z ledna 2024). Někdo to může považovat za slabinu Dignitas Infinita, kritici mohou namítat, že se zde odsuzují názory, které nikdo z relevantních odborníků nezastává. Lze ale také domýšlet, že to byl záměr autorů, který prostupuje celým pojetím vatikánské deklarace. Chce vyjmenovat konkrétní rizika ohrožující lidskou důstojnost bez toho, aniž by při tom jmenovala či obviňovala kohokoli konkrétního. 

Co je genderová ideologie?

Genderová ideologie vystupuje v dokumentu Dignitas Infinita jako synonymum k genderové teorii. Opět se neuvádí konkrétní odkazy, proto se zdá, že pojmy genderová ideologie a genderová teorie jsou v chápání Dignitas Infinita definovány a vymezeny právě seznamem uvedených vlastností. Jsou to:

  1. Touha disponovat „sám sebou […] bez ohledu na základní pravdu o lidském životě jako daru“. (DI 57)

  2. Popírání pohlavní odlišnosti (DI 58)

  3. Vzhlížení „ke společnosti bez sexuálních rozdílů“, vyloučení „antropologického základu rodiny“. (DI 59)

Jinými slovy, je-li možné nějakou sadu názorů označit za genderovou teorii či ideologii, tak právě tehdy, jsou-li v ní obsaženy tyto tři uvedené myšlenky. 

Je proto alarmující …

Nyní se vrátíme k připomínkám pražského arcibiskupství k návrhům RVP. Hlavní připomínka zní takto:

Je proto alarmující, že revizí RVP zjevně prostupují teze genderové teorie, jinak řečeno, snaha popřít jakékoli rozdíly mezi muži a ženami a chápat je pouze jako sociální konstrukt, snaha odpoutat ducha od tělesných znaků.

Tvrzení, že „revizí RVP zjevně prostupují teze genderové teorie“ není pravdivé. Alespoň ne ve smyslu genderové teorie, jak ji chápe Dignitas Infinita. Arcibiskupství se sice snaží své tvrzení doložit, ale jen cituje věty obsahující slovo gender a vystavuje je kritice, která ale vůbec s odmítanou genderovou teorií nesouvisí. Lze to demonstrovat na první pasáži z připomínek. Arcibiskupství píše:

V rámci kategorie vzdělávací oblasti, Člověk a společnost, Dějepis, obsahuje závazná část RVP následující popis: „Obecné historické problémy ‚velkých‘ politických dějin jsou ve výuce dějepisu doplňovány tématy z regionálních či kulturních dějin, dějin každodennosti, menšin, mentalit, genderu.“ Tento náhled však nese ideologické prvky, popisovat dějinné události pohledem genderu je nadbytečné, ideologické a absurdní. Je jistě vhodné a dobré vést žáky k zaujetí postojů a názorů k dějinným událostem, avšak v první řadě je vhodné tyto dějiny vůbec znát a pochopit, a to oproštěně od aktuálně vytvářených ideologických schémat roubovaných na dějinné procesy minulosti.

Při návrhu výuky dějepisu lze diskutovat o tom, jestli dát přednost dějinám každodennosti či velkým událostem dějin. Lze diskutovat o tom, zda dějiny menšin, mentalit či genderu mají mít větší či menší zastoupení. Ale pouhá přítomnost slova gender není důkazem, že se zde projevuje genderová teorie či genderová ideologie. Není zde ani jeden z prvků odmítnutých deklarací Dignitas Infinita. Nenajdeme zde ani popírání pohlavní odlišnosti ani vyloučení antropologického základu rodiny a ani projev touhy disponovat sám sebou.
Podobně je tomu i v dalších případech, nejnápadnější je to u jedné z vět označené v připomínkách tučným písmem, která má patrně dokazovat přítomnost tezí genderové teorie:

Mužské a ženské role a z nich vycházející možnosti životního uplatnění jsou podmíněné kulturou a proměňují se v čase.

Ani v této větě nelze identifikovat žádný ze tří rysů odmítané genderové teorie. Naproti tomu podobnou větu můžeme najít přímo v deklaraci Dignitas Infinita.

… uspořádání společností v celém světě má dosud daleko k tomu, aby byla ženám jasně přiznána stejná důstojnost a práva jako mužům. (DI 44)

Z citované věty z Dignitas Infinita vyplývá, že se důstojnost a práva liší pro muže a ženy, přičemž asi nelze pochybovat o vlivu obojího na možnosti životního uplatnění. Slovo „dosud“ implikuje, že se tento stav proměňuje v čase. Jestliže připomínky chápou zvýrazněnou větu jako problematickou, tak nejen, že jsou v rozporu s deklarací Dignitas Infinita, ale mohou také působit dojmem, že je to právě pražský arcibiskup, „kdo popírá odlišnost ženských dějin“, jak napsal Jan Bierhanzl ve svém komentáři.

Genderová teorie tam není přímo, ale nepřímo…

Lidé, kteří našli zálibu v konspiračních teoriích, by mohli proti výše uvedenému namítnout: „Dobře, ono to sice v těch dokumentech napsané přímo není, ale známe několik lidí, kteří se podíleli na vzniku návrhů, a o těchto lidech si myslíme, že zastávají právě onu genderovou teorii, kterou odmítá papež František.“ Na to lze odpovědět stručně: „Jestliže se pokusili do RVP něco ze své genderové ideologie dostat, tak se jim to prostě nepovedlo.“

Genderová ideologie pražského arcibiskupství

Naproti tomu z připomínek se vyjevuje něco znepokojivého, totiž že samo pražské arcibiskupství prosazuje své vlastní pojetí genderové ideologie. Nepřímo popírá časovou proměnlivost genderových rolí. Slovo gender pokládá za natolik toxické, že už v jeho pouhé přítomnosti vidí projev genderové teorie s atributy odmítanými deklarací Dignitas Infinita. Sadu názorů chápe jako ideologii (např. předpoklad, že dějiny je lépe učit na příkladech každodennosti, menšin, genderu) a identifikuje ji s genderovou ideologií pouze na základě přítomnosti slova gender. Přítomnost tohoto slova, ať již šlo o Istanbulskou úmluvu či o návrh RVP, pokládá za výzvu ke vstupu do veřejné diskuse s motivací způsobit odmítnutí či problematizaci dokumentu, který slovo používá.
Takové zjednodušení, kdy se přítomnost slova gender automaticky stává rozpoznávacím znakem pro genderovou ideologii, je nebezpečné. Samo totiž může být chápáno jako ideologie genderu.

Před okolním světem arcibiskupství prezentuje gender jako jedno z klíčových témat křesťanství, jemuž je třeba se bránit za každou cenu. Třeba i za cenu zakázání slova gender v našem slovníku. A to je velká škoda. Je to škoda pro katolickou církev, která tak působí dojmem nevzdělanců majících potřebu mluvit do věcí, kterým nerozumí. Je to ale škoda především pro všechny, kteří pod pojmem gender prožívají bolestné hledání vlastní identity nebo identity někoho ze svých blízkých. Arcibiskupovo prohlášení k nálezu ústavního soudu začalo konstatováním, že „lidem s genderovou dysforií chce církev pomoci“. Takovou pomoc ale stěží může uvěřitelně nabídnout, přistupuje-li k otázkám genderu ideologickým způsobem předvedeným v připomínkách k RVP.


Autor je absolventem bakalářského studia teologie.