Bidenovým odchodem ztrácí papež František partnera k rozhovoru

Ilustrační foto
Autor: Christnet.eu / Vít Luštinec

Po atentátu na republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa to šlo ráz na ráz: o dva dny později nominoval svým kandidátem na viceprezidenta J. D. Vance, konvertitu ke katolicismu, který byl ještě před pár lety jedním z jeho největších kritiků. O několik dní později odstoupil ze souboje prezidentský kandidát demokratů, úřadující prezident Joe Biden. Nástupkyní se stala jeho viceprezidentka Kamala Harrisová. V interview s katholisch.de vysvětluje Massimo Faggioli, profesor na fakultě teologie a religionistiky univerzity Villanova ve Filadelfii, jak katolíci v zemi pohlížejí na aktuální události a jak se k tomu staví katoličtí biskupové.

Pane Faggioli, v posledních týdnech se situace v USA vyostřila: nejdřív byl spáchán atentát na Donalda Trumpa. Pak Joe Biden stáhl svou kandidaturu na prezidenta a na jeho místo pravděpodobně nastoupí jeho viceprezidentka Kamala Harrisová. (V době rozhovoru 26. 7. ještě kandidatura Harrisové nebyla potvrzena. Pozn. překl.) Co na to říkají katolíci v USA? 

V této zemi jsou katolíci od konce 70. let politicky rozdělení, především ve vztahu k otázkám života, a to nejen mezi oběma politickými stranami, nýbrž i různými etnickými identitami a geografickými oblastmi. Boj se nyní změnil. Bude zajímavé sledovat, jak oba kandidáti osloví katolické voliče, kteří hrají, historicky viděno, v důležitých amerických státech rozhodující roli. Bude to úplně jiný boj než v roce 2020, kdy jeden z obou kandidátů byl vedoucím katolíkem v americké politice. Pokud by se Kamala Harrisová stala kandidátkou demokratů, bude zajímavé, koho si zvolí jako viceprezidenta. Z kterého státu, s jakým životopisem a ideologickým profilem a jakým religionistickým pozadím. 

Jak vidí američtí biskupové aktuální politickou situaci své země? 

I američtí biskupové jsou politicky rozštěpení. Podstatná část z nich v letech 2016 a 2020 sympatizovala s Trumpem a republikánskou stranou pro jeho protipotratový postoj. Ale v posledních dvou letech republikáni poznali, že striktní antipotratová doktrína, kterou umožňuje rozsudek Nejvyššího soudu z června 2022, představuje politickou zátěž, což znamená, že by mohli prohrát volby. Dnes jsou Trump a republikánská strana v otázce potratů méně zásadoví než v posledních pětačtyřiceti letech. Katolické pro-life hnutí se cítí zrazené a někteří biskupové s ním. Ale pokud se kandidátkou demokratů proti Trumpovi stane Kamala Harrisová, otázka potratů se dostane do popředí už proto, že je to žena a velmi se v této věci angažovala. To by mohlo náboženství ve volebním boji vdechnout nový život a mnohé katolické biskupy zase přesvědčit o tom, že Trump je jediný použitelný kandidát. 

Vraťme se ještě o krok zpátky k pokusu o atentát na Donalda Trumpa. Co na to říkáte jako katolický teolog? 

Massimo Faggioli
Autor: Stthomas.edu

K vraždě prezidenta nebo prezidentského kandidáta v dějinách Spojených států už dlouho nedošlo. Ale politické násilí je součástí historie této země a existuje také historie politických atentátů. Jenže teď je to i následek toho, že žijeme v zemi, v níž rozšíření zbraní nabylo nepředstavitelných rozměrů. Říkám to jako rodič i jako univerzitní profesor: strach z masové střelby je na denním pořádku.

A co Trumpova náboženská rétorika po atentátu, např. že Bůh je na jeho straně? 

Není překvapivé, když to říká osoba, která přežila atentát. Znepokojivější je, že to pochází od vůdců politické strany. Někteří právem poukazovali na to, že tato logika je neslučitelná se skutečností, že 13. července byli usmrceni a zranění nevinní diváci, nebo se skutečností, že v Americe jsou každý rok tisíce nevinných obětí střelných zbraní. 

S Bidenovým odstoupením z volebního boje se takové momenty náboženské rétoriky mohou vršit. Ale co znamená jeho odstoupení pro americké katolíky a pro papeže Františka? 

Je to konec jedné éry: Biden byl druhým katolíkem USA, který zaujímal tento vedoucí post. Budoucnost politického katolicismu ve Spojených státech na levicové a progresivní straně je teď nejistá. Na pravicové straně mezi mladšími generacemi teď výrazně převládají antiliberální hlasy nebo přímo přísní stoupenci katolické pravice. S Bidenovým odchodem ztrácí papež František partnera k rozhovoru, i ve světle toho, jak se bude prezidentský boj vyvíjet na kandidátce demokratů a jak už se to s Trumpovým výběrem J. D. Vance změnilo. 

Heslo změny: Teolog Marcello Neri, hostující profesor na Papežském teologickém institutu Jana Pavla II. pro manželství a rodinu, v nedávno zveřejněném příspěvku označil Bidenovo rozhodnutí jako symbolický konec éry amerického katolicismu, inspirované a podporované Druhým Vatikánským koncilem. Souhlasil byste s tím? 

Určitě je to konec jedné éry, ale z důvodů, které leží hlouběji než absence jedné generace katolických politiků na levé straně politického spektra. V republikánské straně je zřetelnější přítomnost náboženství (jíž ovšem v důsledku sekularizace také ubývá), která má tendence k ideologickému zkreslování náboženství do úzkého tematického rámce, ale něco podobného můžeme říct i o liberálně-progresivní straně, která někdy pro sociální spravedlnost zdůrazňuje výhradě katolicismus. 

Za druhé je pravda, že militantní a konzervativní katolicismus v USA rázně odstřihl své spojení s Druhým Vatikánským koncilem, ale to není jen americký problém. To, co se děje v USA, může být dobrou příležitostí prozkoumat v katolické církvi i v Evropě. S odstoupením “katolíka Druhého Vatikánského koncilu”, jako je Joe Biden, a s nástupem konzervativního “kulturního katolicismu” se děje něco, co se ukazuje např. i v italské politice. 

Donald Trump
Autor: Flickr.com / Gage Skidmore / Creative Commons

Má tedy Donald Trump dobré šance získat hlasy z katolického tábora, zvlášť se svým katolickým viceprezidentem J. D. Vance? 

Nedávno jsem o Vanceho katolicismu napsal článek pro francouzský “La croix”. Stručně řečeno: ke katolicismu konvertoval teprve nedávno (to je v USA dost častý fenomén) a zastává antiliberální politický katolicismus, který pevně zakořenil v klerikálních a intelektuálních amerických elitách. Má velmi jasné názory na sociální otázky (např. proti neprovdaným bezdětným ženám), je to kulturní bojovník, ale i on se bude muset přiblížit Trumpovu kurzu, aby si katolické voliče získal. Jeho volba by republikánům nemusela vyjít. Agresivní kampaň Harrisové v sociálních otázkách (zvlášť ve věci potratů) by to však mohla změnit. 

Znamená to, že Trump si s Vanceovým jmenováním dělá šance na získání katolických voličů?  

Americký katolicismus už není jen baštou konzervativních ideologů, jakou byl od devadesátých let a ještě před několika lety. Stala se z něj prodejní značka. Není jasné, do jaké míry má Vance zájem si tuto značku přivlastnit a identifikovat se s ní, protože to závisí na politických potřebách, které zadává Trump. Vanceova nominace Trumpem znamená "pomazání mladého viceprezidenta na následníka trůnu”, jak to vyjádřil jeho přítel Ross Douthat, sloupkař Newyorských Timesů, taktéž konvertita ke katolicismu. Pokud by byl zvolen spolu s Trumpem, mohl by Vance nejen vládnout, nýbrž přispět i ke změně katolické církve v USA. Nezbývá než vyčkat, jak budou katoličtí voliči, zvlášť ženy, reagovat na Vanceovy silné názory na sociální otázky a ženská práva. 

Co by tedy Trumpovo znovuzvolení znamenalo pro katolickou církev? 

Znamenalo by to riziko ústupu demokracie, zhoršení americké demokracie; riziko, že některá lobby budou prosazovat teokratickou agendu a identifikovat politický katolicismus s integralismem. Především by to mohlo znamenat, že Trumpův zvolený viceprezident katolík Vance by se mohl stát jeho dědicem - mezi lety 2025-2028 nebo po roce 2028 - ale víme, že je velmi nebezpečné stát u císařského dvora příliš blízko císaři, protože císař může velmi rychle změnit názor a zvolit si dědice jiného. 

Uvítali by snad biskupové Trumpovo znovuzvolení? 

Uvítali by odpor republikánů proti “genderové ideologii” a “woke” (Slangový výraz používaný od r. 2010 pro povědomí o sociálních nerovnostech, pozn. překl.) Ale pokusili by se republikánskou stranu znovu získat pro téma potratů, což Trump s republikány udělá jen tehdy, bude-li mu to politicky dávat smysl. Myslím, že většina amerických biskupů je si toho vědoma. V jistém smyslu musejí při vytváření kultury života začít znovu od začátku a vrátit se ke konceptu kardinála Josepha Bernardina, konceptu “důsledné etiky života”, kde témata jako potrat, trest smrti, militarismus, eutanázie, hospodářská a sociální nespravedlnost vyžadují důslednou aplikaci morálních principů. Tehdy to ovšem konzervativní katolíci zavrhovali. 

Přeložila Pavla Holíková