K datu 14. října 2024 adresuje skupina akademiků různých pracovišť a zástupců širší veřejnosti otevřený dopis paní rektorce Univerzity Karlovy prof. MUDr. Mileně Králíčkové, který vyjadřuje znepokojení nad situací na Katolické teologické fakultě UK (KTF) a prosbu o řešení (dopis má v tomto okamžiku přes 600 signatářů):
Jaké jsou důvody a zamýšlený cíl této inciativy ze strany osob vůči fakultě vnějších? Co se vůbec na této fakultě děje?
Teologická fakulta byla jednou ze čtyř prvních fakult Univerzity Karlovy v době jejího založení v roce 1348 a sdílela její osud v dobách husitství, jezuitské správy, rozdělení na českou a německou část, zavření českých vysokých škol za německé okupace i poválečnou obnovu po roce 1945. V rámci komunistických represí vůči katolické církvi byla fakulta katolické teologie v roce 1950 vyloučena ze svazku univerzity a jako Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta přestěhována do Litoměřic. Úroveň tohoto učiliště, odsunutého do Sudet a střeženého komunistickou mocí zvenčí i zevnitř, nebyla valná a jeho duch byl tísnivý. S tímto neblahým dědictvím bojuje fakulta katolické teologie i po roce 1990, kdy se navrátila na Karlovu univerzitu a do své prvorepublikové budovy v pražských Dejvicích. Také po tomto novém začátku totiž prochází řadou bolestných napětí, včetně uvalení nucené správy, i fázemi nadějí spojených s některými osvícenějšími děkany. Nyní se zřejmě znovu ocitla v krizi.
Česká veřejnost patrně zaregistrovala nešťastný případ propuštění prof. Tomáše Petráčka v létě 2023, který k fakultě přitáhl pozornost médií. Nešlo jen o to, že se fakulta z nepochopitelného důvodu a neregulérním způsobem zbavila kompetentního a zajímavého učitele, ale zároveň zacházela protiprávním a hrubým způsobem i s jeho doktorandy. Prof. Petráček se s univerzitou soudí, což je patrně jediný způsob, jak zabránit opakování podobné praxe. Vleklá krize nakonec vyústila v resignaci děkana Vojtěcha Novotného a volbu doc. Jaroslava Brože na jeho místo, od něhož se očekávalo uklidnění. To však bohužel nepřišlo.
Výukový program, v jehož rámci prof. Petráček působil, „dějiny evropské kultury“, patří k nejzajímavějším na fakultě a těší se oblibě studentů. Letos na samém začátku zimního semestru však dostal další vážnou ránu. Nešťastná personální politika fakulty přinutila odejít další tři kolegy z tohoto programu (dr. Eva Doležalová, dr. Michal Charypar, dr. Klára Kudlová), který se tak ocitl v ohrožení nejen své úrovně, ale i své existence. Zbylí vyučující, kteří v tomto programu působí, vytýkají vedení necitlivé zacházení, ne-li strategii omezování až likvidace; viz dopis garanta programu doc. Miloše Sládka děkanovi KTF z 8. října tohoto roku.
Vedení fakulty se hájí potřebou úspor, která tíživě doléhá na všechny humanitní fakulty, a kritiku označuje jako „aktivistické zastrašování malou skupinou kolegů za pomoci facebookové úderky“; viz dopis děkana Brože členům akademického senátu z 10. října.
Nedostatek financí na humanitních fakultách nepochybně je a plánované tolik potřebné zvýšení tarifů bez navýšení rozpočtu je skutečně postrachem pro děkany odpovědné za finance. Na KTF je však očividné, že jednotlivá pracoviště nejsou finančně dotována rovnoměrně, a některým akademikům se dokonce kladou překážky při podávání grantových projektů či v jejich průběhu.
Tyto události, samy o sobě politováníhodné, jsou podle svědectví vyučujících i studentů jen nejviditelnější částí krize, která fakultou zmítala a zmítá za minulého i současného děkana. Mnoho účastníků (také demonstranti na akci pořádané 10. října 2024 před fakultou během pravidelné rektorské návštěvy) vidí zdroj problémů v osobě bývalého proděkana a nyní „koordinátora pro hospodářské záležitosti“ doc. Jakuba Jinka, který je i z několika svých předchozích působišť znám svou toxickou stopou. Vůči jeho nevybíravému počínání se cítí vyučující i studenti bezbranní a fakulta se stává místem podezírání a strachu. Krize dospěla tak daleko, že se k ní varovně vyjádřila ombudsmanka univerzity a musí ji řešit rektorát.
Proč se jako členové jiných akademických pracovišť a představitelé širší veřejnosti stavíme za tyto učitele a jejich studenty? Protože nám není lhostejné, jaká je akademická kultura v naší zemi. Navíc nejen teologii jako staroslavný a dodnes důležitý obor, ale také její propojení s evropskou kulturou pokládáme za podstatnou součást univerzitního programu. Fakulta univerzity by neměla být uzavřenou rezervací pravověří, ale místem přemýšlení a setkávání různých názorů. Prosíme proto paní rektorku, aby podnikla kroky potřebné k řešení nastalé neblahé situace, protože se obáváme, že fakulta sama se svým nynějším „koordinátorem“ krizi spíše prohlubuje, než by ji řešila.
Autorka je filosofka, teoložka a překladatelka, jedna z iniciátorů dopisu.