Seznamka
rakouský kněz Günther Eckelbauer
Autor: Petr Živný
Ve shonu našeho života je možná dobré se občas zastavit a zeptat se sami sebe, proč děláme to, co děláme, anebo naopak proč neděláme to, co neděláme. Existují lidé, kteří se zúčastňují bohoslužeb pravidelně či nepravidelně, ale jsou i takoví, kteří rádi přijdou do kostela, když se bohoslužby nekonají, a jsou tam téměř sami. Kostel má tedy v tomto případě význam pro jakési ztišení a osobní modlitbu či meditaci pro ty, kteří si od církví udržují určitý odstup.
Lidi, kteří navštěvují bohoslužby, můžeme rozdělit do následujících skupin:
1. Pokřtění členové farních obcí, kteří pocházejí z křesťanských rodin, prošli od mládí výukou náboženství, našli partnera stejného či podobného vyznání a nadále chtějí pokračovat a rozvíjet křesťanskou tradici. Někteří z nich prožili i duchovní probuzení či konverzi, která je vedla k jakési radikalizaci a aktivnímu praktikování náboženského kultu.
2. Další skupinu tvoří typičtí konvertité pocházející z rodin, které se řídily jinými hodnotami, a teprve během života se setkali s církví, zúčastnili se katechetické přípravy a přijali křest. Do této skupiny patří i ti, co prošli nějakým hraničním stavem, těžkou nemocí, a našli ve svém životě Krista. Tyto osoby se vyznačují velkou aktivitou a někdy se stává, že mají blízko i k fanatismu.
3. Někteří lidé navštěvují bohoslužby pro společenský kontakt, aby nebyli sami a našli přátelství. Od křesťanů se obecně očekává, že budou zachovávat určité etické zásady, a tedy budou více spolehliví. Farní společenství má tedy i rozměr klubové činnosti.
4. Zejména římskokatolické a pravoslavné chrámy přitahují svým uměním, a proto milovníci výtvarného umění, zpěvů a hudby vyhledávají tento prostor. K tomu navíc patří krásná liturgie. Platí to zejména o vánočních svátcích, kdy většinou tzv. půlnoční mše svaté jsou hojně navštěvované.
5. V době socialismu byli i jednotlivci, kteří chodili do kostela, či dokonce pomýšleli na duchovní povolání, jako určitý politický protest proti tehdejší vládě. To bylo patrné především v sousedním Polsku. Toto pokušení v současné době nehrozí, i když i dnes se najdou někteří kněží, kteří jsou více politici než učedníci Ježíše Krista.
6. Církevní společenství v současné době disponuje určitým majetkem, má společenskou autoritu, a proto ji vyhledávají různí podnikatelé, aby nabídli své služby a uzavřeli výhodné obchodní smlouvy. I takoví lidé se objevují na bohoslužbách.
7. Mezi účastníky bohoslužeb najdeme i přistěhovalce ze zahraničí, tedy migranty, kteří našli ve farním společenství nový domov a necítí se v nové zemi ztraceni.
Jistě by se našly i jiné motivace. Patrný rozdíl je však mezi účastí na bohoslužbách v Čechách a na Moravě, kde stále ještě převládá tradiční víra. Na rozdíl tomu jsou v Čechách menší skupiny, ale křesťané jsou více uvědomělí, motivovaní a často i radikální. Bohužel vyšší je i stupeň psychopatologie, což se projevuje i v některých diskuzích na Christnetu. Nezřídka se stává, že právě osoby s nedobrým duševním zdravím usilují o svoji realizaci ve farních společenstvích i v duchovních povoláních.
V době covidu byly uzavřeny kostely a lidé začali sledovat bohoslužby v rádiu a televizi. Po zmírnění ochranných opatření farní obce zaznamenaly znatelný úbytek návštěvníků bohoslužeb. Církve se dodnes až na výjimky z této situace nevzpamatovaly. Účast na nedělních bohoslužbách podstatně klesla. Křesťanství však nelze plně žít bez zapojení do společenství, protože jde o setkání s Kristem. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění v mém jménu, tam jsem uprostřed nich“ (MT 18,20). V kostele poslouchají Boží slovo a jeho výklad. Shromažďují se okolo Božího oltáře, aby přijali Tělo a Krev našeho Pána. Vzdal díky, lámal a řekl:“ Toto je mé tělo, které se za Vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoliv budete píti, na mou památku (1 Korintským 11,23-25). V normálních podmínkách je proto účast na bohoslužbách při praktikování křesťanské víry zcela nezbytná a nelze ji nahradit. Navíc po společných bohoslužbách by měla následovat agapé, tzv. hostina lásky, kdy členové farní obce vytvářejí mezi sebou přátelské vztahy, sdělují si duchovní zkušenosti, vzájemně se posilují ve víře a navzájem si pomáhají i v praktických věcech.
Kněží a kazatelů je v Čechách na potřeby pokřtěných osob přiměřeně, avšak je jich drasticky málo, pokud jde péči o četné chrámy a kaple a hlásání evangelia vůči většinové nekostelní společnosti.
V závěrečném dokumentu Biskupské synody o synodalitě, která se konala v Římě v době od 2. do 27. října 2024, se kromě jiného objevil důraz na misionářskou aktivitu církve. V páté části závěrečného dokumentu nazvané „Také já posílám vás“ je zdůrazněn význam výchovy nových misionářů. Jejich formace má být nejen teoretická, nýbrž má zahrnovat veškeré dimenze osobnosti (intelektuální, citové, vztahové a duchovní). To se týká mužů i žen, laiků, osob zasvěcených, ordinovaných a také nových kandidátů do služby v církvi. Zvláštní důraz je přitom kladen na nutnost vzájemné spolupráce, schopnost překonat předsudky a subjektivní názory. „Ekumenický rozměr formování nových misionářů pozitivně ovlivní změnu dosavadní mentality.“
Vedle diecézních kněží působí u nás v pastoraci i církevní řády. Některé z nich mají výrazné misionářské poslání. Patří mezi ně i „Kongregace misionářů oblátů Panny Marie Neposkrvněné“ (www.oblati.cz). Křesťanské církve v Čechách až na malé výjimky zcela vymírají. Význam misionářských společenství bude v budoucnu stále důležitější. Ty se neobejdou bez nových pastoračních asistentů, katechetů, akolytů a lektorů.
Malým příspěvkem k tomuto tématu je interview, které bylo natočeno exkluzivně pro čtenáře Christnetu. Rakouský misionář O. Günther Eckelbauer, OMI, který našel svůj nový domov v České republice, hovoří o své cestě ke kněžství a působení v plzeňské diecézi, které je dnes už do značné míry misijním územím.
Autorem článku je psycholog-psychoterapeut a kněz plzeňské diecéze, t.č. mimo aktivní službu. Je specializován na pastorační teologii a je autorem publikace „Jděte a kažte“ (ISBN: 978-80-87127-68-1)
Interview:
