Mýty kolem zpovědního tajemství

Vyřez z obrazu Giuseppe Moltiniho: Zpověď (1838)
Autor: Wikipedia.org

V souvislosti s debatou kolem ratifikace smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem se vynořila spousta zavádějících tvrzení a mýtů kolem zpovědního tajemství. Jako duchovní bych k tomu rád řekl něco na vysvětlenou.

Zpovědní tajemství chrání v první řadě věřící lidi, nikoli duchovní. Znamená totiž, že člověk může přijít za duchovním s tím, co má na srdci, s tím, co ho trápí, a nemusí si dělat starosti, který státní úřad by si pak dotyčného duchovního mohl volat k výpovědi o obsahu takového rozhovoru. A ne, opravdu před zpovědnicemi nestojí zástupy vrahů a pedofilů. Spíš si představte scénář, že by duchovního vyslýchal třeba finančák ohledně podnikání jeho farníka, o kterém se přeci mohl ve zpovědi něco dozvědět. Před tím chrání zpovědní tajemství, chrání naprosto právem a já jsem za to rád.

To právo nemá automaticky každá církev. Je to zvláštní právo, které se přiznává těm církvím na druhém stupni registrace, které ve svém učení takové tajemství prokazatelně mají nejméně posledních 50 let. Tedy poměrně přísné, což je asi v pořádku.

Kdo v rámci církví tajemství zachovává? Tohle je jeden z těch mýtů, který aktuálně koluje. V žádném případě neplatí, že by se vztahovalo jen na kněze. Stávající zákon hovoří o zpovědním tajemství a tajemství jemu obdobném, přičemž mezi nimi není rozdíl. To dělení je zde proto, že vnitřní předpisy církví (tedy ta tradice, kterou musí církve mít) někdy rozlišují různé stupně tajemství a některé ten termín "zpověď" nepoužívají.

Na koho se tedy v církvích vztahuje? Na "duchovní". To je termín českého práva, který do sebe shrnuje všechna možná označení, které v různých církvích existují. Kdo je duchovní, má církev povinnost definovat ve svém základním dokumentu, který je součástí její registrace. Naopak stát nesmí církvi zasahovat do toho, kdo je jejím duchovním a jak ho bude ustavovat, protože to by bylo neústavní narušení církevní autonomie.

Může tedy církev ad hoc říci, že třeba kostelník nebo zahradník je duchovní a má tak zpovědní tajemství? Samozřejmě, že ne. Církev by toho kostelníka nebo zahradníka musela mít jasně identifikovaného v základním dokumentu jako duchovní a dotyčný by jako duchovní musel být ustanovený. A to je úplně normálně věc, kterou by v případě nejasností přezkoumával soud.

Kdo v těch základní dokumentech figurují jako duchovní, jsou kromě kněží typicky jáhni (a jáhenky), pastorační asistenti*tky a také třeba lidé, kteří slouží jako kaplani v nemocnicích apod. Prostě jiní pastorační pracovníci. Na ty se tedy zpovědní tajemství, resp. to tajemství jemu obdobné, také vztahuje normálně už teď, a to přesně z toho důvodu, který uvádím na začátku.

Pokud někdo tvrdí, že doteď platilo zpovědní tajemství jen pro kněze a až smlouva se Svatým stolcem ho rozšiřuje na tyhle pastorační pracovníky, tak prostě nezná současnou legislativu.

Dá se zpovědní tajemství zneužít? Samozřejmě, každé právo se dá zneužít. Pokud se ale podíváme na judikaturu, tak případů, kde se zpovědní tajemství namítá, najdeme absolutní minimum. Každé právo je vždy o vyvažování toho, co chrání, a toho, co potenciálně dává za možnosti zneužití. A zde reálná praxe (ne mýtické fantazie) ukazuje, že ty váhy se výrazně naklánějí ve prospěch věřících, které chrání.

Když sleduji tu diskuzi kolem smlouvy se Svatým stolcem, která na výše popsaném nemění nic (to byl i požadavek českého státu při jejím sjednávání), tak se nemohu ubránit dojmu, že část politické reprezentace by ve skutečnosti chtěla zpovědní tajemství okleštit a omezit. A jak jsem řekl úvodem, považuji takovou tendenci za potenciálně velmi nebezpečnou. Přesně z toho důvodu, že omezení zpovědního tajemství by mohlo vystavit věřící v těch nejosobnějších a nejdůvěrnějších momentech jejich života potenciální šikaně státních úřadů.

Jsem proto rád, že se ve smlouvě se Svatým stolcem naše republika zavazuje, že do budoucna nepůjde v úpravě zpovědního tajemství pod ten aktuálně platný standard. Protože právě o tom to celé je a o ničem jiném.

 

Autor je starokatolický kněz a bývalý tajemník Ekumenické rady církví v ČR