Dobro je všude kolem nás: všechno nejlepší svatému Františkovi z Aberdeenu

George MacDonald
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons

Dne 10. prosince letošního roku jsme si připomněli 200. výročí narození George MacDonalda (1824–1905), skotského kazatele, spisovatele a otce jedenácti dětí, jehož literární i myšlenkový přínos našel výraznou ozvěnu u dalších známých autorů, mezi něž patřili například i C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien. Přestože je George MacDonald v českém prostředí téměř neznámý a jen zřídka překládaný, je jedním z autorů, kteří by si jistě zasloužili mnohem větší pozornost. Nejenže patřil mezi přední osobnosti viktoriánské kultury – jeho knihy například darovala královna Viktorie svým vnoučatům – ale byl také výjimečným kazatelem, jehož americké turné z Bostonu do Chicaga přitahovalo nadšené publikum ve vyprodaných sálech.1) Přesto je jeho největším úspěchem skutečnost, že byl především dobrým člověkem.

Jen málokterý otec dokázal vzbudit ve svých dětech tolik úcty a vděčnosti, aby jedno z nich o něm a jeho ženě napsalo šestisetstránkový životopis. V předmluvě k této knize, vydané přesně před sto lety, označil katolický spisovatel a apologeta G. K. Chesterton George MacDonalda za „svatého Františka z Aberdeenu“.2) Jeho dílo, prodchnuté hlubokou láskou k celému stvoření a utvářené imaginací přírody severního Skotska, není totiž spiritualitě svatého Františka z Assisi příliš vzdálené. Duchovní bohatství v něm obsažené navíc MacDonald dokázal přístupnou formou předat i svým čtenářům – zatímco pro Chestertona byla zásadním životním momentem četba MacDonaldovy pohádky Princezna a skřítci, C. S. Lewis – autor Letopisů Narnie – popsal setkání s jeho fantasy románem Snílci jakožto „křest imaginace“.3) Podobná svědectví zaznívají v čtenářských řadách dodnes.

Křesťané napříč tradicemi oceňují MacDonaldovu autentickou víru, laskavost a duchovní hloubku, které prostupují jeho odkazem. I když některé jeho teologické myšlenky – například inklinace k univerzalismu, tedy přesvědčení o konečné spáse všech lidí i celého stvoření – vyvolávají diskuse, mnozí komentátoři mu tyto „odvážné pohledy“ velkoryse odpouštějí. Ostatně MacDonald se nesnažil své myšlenky systematizovat nebo vstupovat do teologických debat. Jeho kázání a meditace svědčí nejen o teologické originalitě, ale především o hluboké citlivosti ke každému člověku a o autorově touze zprostředkovat milosrdnou a pevnou lásku Boha Otce, zjevenou v Ježíši Kristu skrze Ducha svatého.

Pro detailnější představení MacDonaldova života a díla zde není dostatek prostoru. Jako drobný příspěvek k oslavě jeho dvoustých narozenin však nabízím několik citací z jeho textů, které mohou být povzbuzením. Nejde o plody naivního optimismu, ale o výrazy naděje člověka, který prošel mnoha těžkými zkouškami, včetně bolesti ze ztráty svých čtyř dětí. Stejně jako mnohé velké osobnosti čelil nepochopení i odmítání i ze strany vlastní církve. Přesto jeho dílo zůstává trvalým svědectvím o hluboké víře, naději a lásce, jež mají moc proměňovat lidské srdce i okolní svět.

 

[1]

„Všichni moc stojíme o to, aby nás druzí chápali, a těžko snášíme, když tomu tak není. Ale je jedna mnohem důležitější věc.“

„A co je to, babičko?“

„Umět pochopit jiné lidi.“

(Princezna a skřítci)

 

[2]

Stejně jako ty nejobyčejnější věci v přírodě bývají ty nejkrásnější, i nejjednodušší činy v lidském životě bývají ty nejmocnější.

(Miracles of Our Lord)

 

[3]

Každý člověk je jako ploška na velkém diamantu, který bych se odvážil přirovnat k Otci toho, kdo sám své království přirovnává k perle. Každý muž, žena i dítě odhaluje něco z Boha – dokonce navzdory své neúplnosti, která k člověku také patří a ukazuje ho jako tvůrce, jenž své dílo stále rozvíjí. Já vyjevuji své poselství o našem velkém Pánu a ty přinášíš to své.

(The Inheritance, Unspoken Sermons)

 

[4]

Není nic špatného na tom, mít strach. Jediné, co ti může ublížit, je udělat to, co ti strach přikazuje. Strach není tvým pánem! Vysměj se mu do tváře a on uteče.

(Lilith)

 

[5]

Přece však vím, že ke mně přichází dobro – že dobro přichází stále, i když jen málokdo má v sobě dost prostoty a odvahy tomu věřit.

(Snílci)

 

poznámky:

1) https://www.worksofmacdonald.com/about/introduction

2) Srov. G. Macdonald, George Macdonald and his wife, London 1924, s. 9.

3 Srov. Pavel Hošek, Kouzlo vyprávění: Proměňující moc příběhu a „křest fantazie“ v pojetí C. S. Lewise, Praha 2013, s. 49-109.

 

Autorka působí jako odborná asistentka na Katolické teologické fakultě UK. Zabývá se vztahem mezi křesťanstvím a literaturou. Je členkou redakce časopisu MKR Communio.